Sepíšu celý svůj příběh. V 18 letech jsem neplánovaně otěhotněla. Bohužel jsem byla dohnaná na interupci. Moje rodina mě utvrdila v tom, že bych si opravdu zničila život, že jsem mladá, že jsem si nic neužila a tak dále. Takže tahle část mého života skončila během 14 dnů. Jenže jsem v 19 letech potkala bývalého spolužáka ze základní školy, teda byl o třídu výše, takže on nevěděl, že já vůbec existuji, ale přitom já moc dobře věděla, že patřil mezi problémové žáky.

Po krátké době jsme si už nedávali pozor

Začali jsme spolu chodit, nastěhoval se ke mně, kde já jsem bydlela ještě se spolubydlícími. Po krátké době jsme si už nedávali pozor a nechali to osudu, jestli otěhotním či ne. No, otěhotněla jsem cca po 2 měsících. Když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, rozhodli jsme se, že si najdeme jiný byt a hlavně abychom tam bydleli jen my dva. Jenže to byla hodně velká chyba. Podotýkám, že on nevlastnil nic, nastěhoval se ke mně jen s taškama, kde měl jen oblečení. K tomu se dostanu, proč tohle zmiňuji. Co se týká mého těhotenství, rodina z jeho strany to vzala v pohodě, ale moje rodina to trochu nevzala. Už kvůli v té době příteli, který se jim nelíbil, a zas opět kvůli tomu, že jsem mladá a tak dále.

Kdykoli jsem něco řekla, tak jsem byla ta špatná

Takže vlastně byt jsme našli, nastěhovali se, on přišel o práci a já musela jít na rizikové těhotenství, takže začaly galeje. On byl nevrlý, že nebyly peníze, že ho to doma nebavilo, tak se začal scházet s bývalou partou, se kterou kdysi chodil ven. No co budu vyprávět, ti ho zatáhli do čehosi, začali mi mizet peníze z peněženky, věčně byl někde v trapu, ani nebyl přes noc doma, vracel se ráno, kdy se na 2 až 3 hodinky vyspal a zas šel ven za nimi. Samozřejmě, že se mi to nelíbilo. Ale kdykoli jsem něco řekla, tak jsem ta špatná byla já. Tak jsem to pak už přestala řešit, potřebovala jsem klidový režim.

Čekal na mě prázdný byt 

Vzhledem k tomu, že mám mladšího bráchu, tak občas mamka potřebuje pohlídat. Tentokrát se jednalo o hlídání brzy ráno. Takže jsem musela u mamky přespat. Jenže pak nastala hororová realita. Když jsem se vrátila po jednom dni domů, čekal na mě prázdný byt, pouze holé bíle zdi. A to byla poslední kapka. Z bytu jsem se odstěhovala zpátky k rodičům, než jsem si našla byt, kde budu bydlet sama. On škemral, že udělal chybu, že mě chce zpátky. Samozřejmě milovala jsem ho a miluji ještě teď. Ale bohužel jsou věci, které neodpustím. Navíc ted je ve výkonu trestu na několik let. Chodí mi dopisy podle jeho nálady, jednou hezký, pak zas ošklivé dopisy. Synek ho nemá ani v rodném listě, jeho rodina se nezajímá. Už se máme dobře, mám krásného pětiměsíčního synka. Moje rodina malého miluje. A opravdu to je tak, že všechno zlé je k něčemu dobré.

Čtenářka si, z pochopitelných důvodů, přála zůstat v anonymitě. Děkujeme za zaslaný příběh a přejeme hodně štěstí do života.