Můj dnes tří a půl letý syn je už dva roky takový zvláštní. Nejdřív jsem jeho nemluvení, nepřizpůsobivost a vztek neřešila. Když mu byly necelé tři roky, dostala jsem od pediatričky doporučení k psycholožce. Ta mi na první návštěvě sdělila, že syn je v pořádku a že mám být milující a důsledná.

Přidala nějakou alternativní teorii rodinných konstelací o tom, jak zkušenosti mění geny. Na druhé návštěvě byla nervózní a řekla mi, že mluvím rychle a jsem neklidná, čímž zneklidňuji syna. Už jsem tam nešla.

Protože vlastníme vymoženost jménem internet, hledala jsem informace a hledala a hledala.

A moje podezření, že máme doma autistu stále sílilo. Nakonec jsem na doporučení kontaktovala jednu skvělou dámu, paní doktorku Krejčířovou z Thomayerovy nemocnice a objednala syna na vyšetření.V čekacím mezidobí půl roku jsem si zjistila možnosti a poprosila organizaci APLA o návštěvu Rané péče. Ta jezdí až domů, vidí dítě v jeho prostředí, pomůže, utěší, poradí, v případě potřeby nakopne správným směrem.

A ještě je to zdarma.

Poradkyně Rané péče mi při první návštěvě sdělila, že syn má stoprocentně poruchu autistického spektra. A radila a radila a odpovídala na moje dotazy.

Tento týden jsme absolvovali ono diagnostické vyšetření v Krči.

Ano, je to tak, syn je autista. Jakého jsme si ho udělali, takového ho máme. Holt asi nejsme s manželem žádná ořezávátka, tudíž jsme dostali naloženo. Držte nám palce.

A přemýšlejte nad zdravím svým a svých dětí.

Každý se může zmýlit a to platí i pro lékaře.  Takže pokud máte pochybnosti, prostě jděte jinam. Způsob se najde vždycky. A ještě jednu věc mě to naučilo, důvěřovat svým instinktům. Já totiž měla od začátku takový zvláštní pocit, majáček někde vzadu v hlavě, že na syna se musí úplně jinak. Tak si věřte, znáte svoje dítě lépe než kdokoliv jiný.

Trocha vyvrácených mýtů o autismu zde: http://www.autismus.cz/myty-o-autismu/index.php..