Internetem koluje video dvou mladých moderátorů, Valeria Zena a Dennise Storma, kteří se rozhodli, že vyzkouší jaké to je mít porodní bolesti. Jistě chápete podtext názvu článku. Každý porod je jiný, stejně jako každá žena. Muži nerodí a má to své důvody, proto jejich pokusy o napodobení porodu na nich samotných jsou zcela mimo mísu.

Žena je k porodu uzpůsobena konstitucí těla, rozložením pánve i přizpůsobující se dutinou břišní při růstu plodu. V těhotenství prochází žena mnoha fyziologickými a psychickými změnami.

• Z dívky se stává zodpovědná žena od prvního dne těhotenství a už se té odpovědnosti nezbaví (pomineme-li potraty a adopce).
• Ženě se zvětší poprsí, boky, kostra se přizpůsobí nové hmotnosti a celkově tělo změní těžiště. K tomu všemu patří změna psychiky, náladovost.
• Hormony mají neskutečný vliv na psychiku ženy.
• Dalším nedílným faktorem jsou nevolnosti, které většinu žen provázejí na začátku těhotenství, některé mají ji mají i přímo u porodu.
• Když se celé období přibírání a měny těla i psychiky blíží ke konci nastupují poslíčci. U někoho jen stahy svalů které cítí jako by je zatl, u někoho je to bolestivé.
• K tomu všemu přičtěte únavu z nošení velké váhy, bolesti zad, kyčlí, stydké kosti a prsou, které způsobují nevyspání a dostáváte se do období těsně před porodem.
• K porodu může žena klidně přibrat i 20kg, což je dost velká zátěž na kostru, svaly, ale i na dýchání.
• Při samotném porodu  má žena stahy obvykle pár hodin a ty se zrychlují a intenzita bolesti tím roste. Bolesti jsou ale zevnitř vedeny na břicho, záda, přirození a konečník. Čím více se žena otevírá, tím je to markantnější.

Muži mají konstituci kostry danou, jejich kostra se ničemu nemusí přizpůsobovat. Jejich tělesné a hormonální pochody nejsou k tomuto určené. Pánové mají jiné slabiny a rozhodně to nejsou porodní bolesti. Tak jako ženy nikdy nenapodobí bolest při nakopnutí do pánských partií, muži nikdy věrohodně nenapodobí porod. Prostě to nejde. 

Nyní se vrátíme k našim hrdinům. Dvě porodní asistentky je napojily na přístroje, které měly pomocí elektrických impulsů simulovat kontrakce. Tyto elektrody měli jen na břiše a to ve vrchní části, tudíž mohli imitovat maximálně stah břišní stěny ne spodní části, která je při porodu zatěžována nejvíce. Další věcí je, že bolest šla jen jedním směrem – do břicha. Záda a spodní partie byly nedotčené. To nelze mluvit o tlaku který žena při otevírání cítí. Takže pokud budou pánové svůj pokus chtít někdy opakovat, doporučila bych jim týden jíst pouze čočku, čímž si vytvoří zácpu a plynatost, pak teprve potom je napojit na elektrody na břiše, zádech i podbřišku. Pak by se dalo hovořit o imitaci porodních bolestí. 

Co říci na závěr? Dennis a Valerio si zahráli na hrdiny a světu ukázali, že oni mají „koule“ k tomu si prožít kousek porodu. Špatně. Dennis a Valerio jen předvedli celému světu, jak si posílit břišní stěnu velmi bolestivým způsobem.

Chcete si naše hrdiny prohlédnout?