Na mateřské či rodičovské dovolené bývají zpravidla ženy. Najde se i muž, který si to s ženou vymění a o děti se stará, nicméně ženy v tomto ohledu stále hrají prim. Zkusíme dnes přiblížit našim drahým polovičkám jak se asi žena v domácnosti může cítit.
Že si těhotenství odtrpí jen žena je samozřejmé, tam není o čem polemizovat. Ty co ho měly bezproblémové ať tento odstavec přeskočí. Ty co to neměly tak jednoduché se zde třeba najdou. Každodenní nevolnosti, špatný spánek, malé oblečení a postava typu velryba nepřidá nikomu a to ani v případě kdy si to dle okolí, myslíme jen my samy. Pokud se k tomu všemu přidá i nucené ležení několik měsíců v kuse, je to opravdu vcelku nápor na psychiku každé ženy. Co bychom ale pro dítě neudělaly. Hlavně, že bude zdravé. Po tom co si myslíme, že nejhorší je za námi přijde porod. Opět někdo tvrdí, že ho měl bez problému a hned fungoval, ale jsou mezi námi i také které nemohly fungovat pár týdnů a je o jaký porod šlo. Žena je pak indisponovaná nejen v normálních oblastech, ale i v té sexuální. Nehledě na to, že při pohledu do zrcadla, je asi málokterá spokojená se svou postavou, která ještě zcela zjevně nese známky proběhlého těhotenství.
Dostáváme se do fáze po porodu a k normálnímu fungování. Žena vstává k dítěti, krmí je, přebaluje, přes den dělá to samé, k tomu musí uklidit, uvařit, vyžehlit, vyprat a desítky dalších drobností, které pouhým okem nelze zahlédnout. Ruku na srdce pánové, kolik z vás přijde domů a všimne si, že je vytřeno, nebo že manželka uklidila polici na kořenky? Kolik z vás poděkovalo ženě, že má plnou skříň a spárované ponožky? Ovšem, opět se zde nabízí klišé, že od toho je žena přece doma. Ale dítě roste, s tím i jeho nárok na pozornost matky a to jde ruku v ruce s větším nepořádkem, protože se dítěti zvyšuje akční rádius. Žena pozvolna přejde do režimu učení na nočník a učení oblékání a tisíce dalších drobností. Je jedno, že se snaží uklidit, než přijde manžel doma, ono to stejně většinou není vidět a milovaný partner mezi dveřmi prohlásí, že to je zase nepořádek. Opět práce přes den je dokonale potřena pár vteřinami partnera ve dveřích. V tuto chvíli si žena připadá drobně nedoceněná. Pokud to ale slýchá často, přijde si hodně nedoceněná a logicky to v ní vyvolá reakci – podrážděnost, smutek, naštvanost. Můžete si vybrat.
Děti jsou větší, chodí sami a kazí skvělý seriál v televizi svým žvatláním a hrou. Nebo zrovna vyruší tatínka v důležité práci jen, aby mu ukázalo nějakou „blbost“, která může počkat. Pro to dítě, je to, ale důležité teď. Ne až si na něj vy naleznete čas. Žena tak poslouchá, jak je to hrozné, on nic nemůže aniž by u toho nebyl rušen otravným dítětem. Žena na „dovolené“ musí být k dispozici pořád a vězte že ani WC není 100% úkrytem před dítětem. Čím déle je žena doma sama, dítko začíná být samostatné, partner je pořád v práci a tak nějak si připadá zbytečná, neužitečná, k ničemu. Partner se o její pocity zajímá čím dál méně, o její blízkost také, protože má dojem, že je na druhé koleji. Žena si to samozřejmě vykládá tak, že již není pro partnera tak atraktivní, přitažlivá, žádaná a začne hledat chyby. Na něm i na sobě. Řekne si, že druhé dítě by to mohlo spravit a dostává se opět k odstavci jedna.
Druhé dítě roste a první dítě půjde do školky. Žena přemýšlí co bude dělat a začne se zajímat o nějakou práci z domova. Přijde jí, že ničím do rozpočtu nepřispívá a to je špatně. Začne se snažit také něčeho dosáhnout a dokázat partnerovi, že na to má. Partner to ovšem bere jen jako vrtoch ženu a vlažně jí vše odkýve, sem tam s něčím pomůže pokud je třeba, jinak vše sleduje z povzdálí, pokud to vůbec sleduje. Postupem času ženu přejde to, že by chtěla něco dokazovat jemu, ale chce to dokázat sama sobě. Protože i té nejzatvrzelejší dojde, že podpořit musí ona sama sebe. Muži jsou občas natvrdlí a neodhadnou kdy svými poznámkami přestřelili a překročili hranic. Žena to může přejít dvěma způsoby. Buď si to chvilku moc bere, časem to pouští mimo a funguje dál, aniž by očekávala, že se cokoli zlepší a stane se oporou sama sobě. Nebo se rozvede a bude hledat štěstí jinde.
Není jednoduché vyhovět všem. Žena často funguje jako prostředník mezi mužem a dítětem a naopak. Často ať se snaží sebevíc si partner neuvědomuje, nebo nechce uvědomit, že dělá chybu a nevidí jak to jeho partnerku mrzí. Nevidí, že na rychlo uklízí než přijede, nebo dává do pořádku jeho pracovní stůl aby zase nebrblal. Žena si zase často neuvědomuje, že muži si nosí svou práci domů. I když tvrdí, že ne. Takových je opravdu málo. Proto mám jen dvě rady.
Muži všímejte si více toho co vaše partnerka cítí, co dělá a co potřebuje. Může se také stát, že si budete ponožky prát příště sami a na její protest si i sami vařit.
Ženy vy berte na vědomí, že partner měl možná perný den, den blbec, nebo něco podobného. Nicméně i kdyby ne, pak do hlavy nám nevidí. Řekněte mu co vás mrzí a co chcete změnit.
Na vše musíte být dva. Nelze být jeden a jeden. To není rodina ani partnerství. Pakliže si to neumíte říct můžete si to napsat. SMSku dnes zvládne napsat každý, mail je ještě jednodušší. Komunikujte spolu. Pomůže to nejen vám, ale i celé rodině. Nikdo si nechce připadat sám.
Please wait...