Nedávno se jeden můj kamarád zeptal své dcery, čím by v životě chtěla být. Duchapřítomně a bez mrknutí oka odpověděla, že vedoucí pracovnicí. Kamarád je chytrý muž, dobře ví, že dráždit čtrnáctiletou slečnu se nevyplácí. Pokusil se tedy o nejmírnější tón jaký svedl a zajímal se o to, komu by chtěla být vedoucí. Dověděl se, že je to v podstatě jedno. Důležité je, aby za to byly slušné peníze a nějaké bonusy navíc.

Dcera měla v hlavě jasno

Rukama se jí pracovat nechce, touží komunikovat s lidmi, užívat si života, hodně cestovat. Můj známý i jeho manželka patří k rodičům, kteří svou jedinou dceru vychovávali k odpovědnosti. Nikdy neumetali chodníčky, holka musela pomáhat na poli i se senem. Mysleli, že práci bere jako něco normálního, něco, co se prostě dělat musí. Ve škole se řadí spíš k slabším žákům a není divu, že se rodiče střední školy bojí. Z děcka by nechtěli mít uzlíček nervů, nemají zájem kazit si prázdniny reparáty.  

Mladá je šikovná na spoustu věcí

Dokáže uháčkovat nádhernou retro kabelku přes rameno, pěkně maluje, sama se stará o babiččiny růže. Zdá se, že i vaření by ji bavilo. Ona se však touží stát hlavně vedoucí pracovnicí. Vysvětluje mamka, vysvětluje taťka. Ten, kdo nic neumí, nebude dobrým nadřízeným a někdo z nás prostě těma rukama dělat musí. K čemu střední škola, která přijímá čtyřkaře, když po ukončení studia míří většina studentů na úřad práce. S puberťákem je domluva těžká. Náročné období ve kterém rozumný názor většinou nevítězí. Pokud má někdo doma mladíka nebo slečnu toužící po celoživotní poctivé dřině, hluboce před ním smekám.

Navíc je tato holčina obdařená přirozenou krásou

Nemusí každé ráno stát u zrcadla a trápit oči řasenkou jako většina jejich spolužaček. Nádherně dlouhé černé řasy a vlnité vlasy na ramena vypadají cool ať si z nich holka uplete cop, stočí je do drdolu nebo nechá prostě jen tak. Přede dveřmi jejich domu se párkrát ukázal i neznámý mladíček. Mohlo mu být asi patnáct.

Můj kamarád si na chlapy, kteří se točí kolem jeho dcerušky dává veliký pozor

Není divu. Jeho manželka otěhotněla v šestnácti. Jemu tehdy bylo 20 a dobře si vzpomíná, jak se nemohl dva měsíce ukázat v hospodě. Řehtalo se mu půl vesnice. Prý je blbec. Zbouchnout šestnáctku. Navzdory těžkým začátkům toto manželství zůstalo pěkné dodnes.

Kluka stojícího u garáže mu bylo dnes líto a tak se zeptal dcery, proč ho tam nechá stát i v dešti. Odpověď ho překvapila.

Jirka je sice super, ale chodí do nejhoršího učňáku co může být. Co by na to řekly holky ze třídy, že její kluk jednou bude mít jen blbý výučák. A taky bude dělat blbou práci někde na dílně za ještě blbější peníze. Můj kamarád, když se potom podíval své dceři do očí, nezmohl na nic jiného než pokrčení ramen. Dobře ví, jak těžké je odolat vrstevníkům. Dobře ví, jak bolavé jejich řeči umí být. A dobře ví, že když holka jednou bude chtít, ustojí si to stejně jako tenkrát oni dva s Maruškou.