V poslední době se stále častěji mluví o problematice nedostatku míst pro děti ve školkách. Mezi stejně závažné problémy patří také stále se zvyšující nároky na děti již v předškolním věku. Podle nových studií jsou již tříleté děti ve výsledku zatěžovány stejnou měrou, jako dospělý člověk, který musí pracovat přesčas.
Vývojové stádium předškoláčků je bezesporu tím nejdůležitějším mezníkem v životě dítěte. V tomto věku dokáže každé dítě absorbovat třikrát více informací, než kdykoliv v pozdějším věku. To ale neznamená, že je schopné spolupracovat na 300%, že na něj přílišné nároky nebo nedostatečná ohleduplnost nemůže zanechat do budoucna nepříjemné následky.
Učební osnovy se rozšiřují stále rychleji
Hlavním faktem jsou rozšířené osnovy, které mají mateřské školky k dispozici jako základní učební plán. Pokud máte možnost do těchto plánů nahlédnout a navíc je porovnat s učebním plánem, který je o několik let starší, určitě tak učiňte. Dozvíte se totiž spoustu překvapivých zjištění a jedním z nich je také fakt, že se učební osnovy rozšiřují stále rychleji a hlavně zvyšují své nároky. To, co musel předškoláček umět před deseti lety, je dnes samozřejmostí pro dítě, které nastupuje teprve do školky. Jaké následky mohou mít tyto postupy v sociálním měřítku a také pro samotné dítě?
Nárůst povinností dětí roste s počtem kroužků
V prvé řadě bychom měli vědět, že neustálý nárůst povinností, které musí děti z mateřských škol zvládat bez zaváhání, vede k dalšímu nárůstu nových povinností. Vzniká tím začarovaný kruh, který navíc neustále narůstá. Pokud tento fakt propojíte s problematikou míst ve školce a nedostatečně individuálním přístupem učitelek, vznikne vám jednoduchou rovnicí okamžik, kdy dochází k psychicky vypjatým situacím pro učitelky, rodiče i samotné dítě.
Co by měli předškoláci umět?
Mnoho rodičů se při různých příležitostech ptá, co by vlastně jejich dítě mělo v daném věku umět. Základními povinnostmi dnešních předškoláčků je samostatnost při jídle, hygieně i oblékání. Schopnost volné komunikace, kdy dítě zná své osobní údaje a orientuje se ve všeobecném rozhledu. Dokáže kreslit bez přetahování, zaváže si tkaničku, naučí se básničku, nebo poskládá hračky podle velikosti. To všechno jsou znalosti, které se dítě učí zcela přirozeně během každodenních povinností a her.
Každé dítě je ovšem individuální. Neexistují dvě stejné děti, které by uměly ve stejný čas vše, co se od nich požaduje. Natož aby existoval takový počet všech předškoláků v jedné třídě mateřské školy. V tomto ohledu se začalo zapomínat na fakt, že z dětí vyrostou jednou dospělí lidé. Uvědomme si, že i my jsme rozdílní a máme různé povahy. U dětí je tento fakt několikanásobní, jelikož ony se neumějí ještě ve svých emocích a pocitech ovládat, jako to děláme my.
Ideální je individuální přístup
Právě proto je individuální přístup s ohledem na schopnosti, možnosti, zájmy a charakter dítěte tak důležitý. Kámen úrazu je v tomto případě na mnoha místech. Důvody se liší s jednotlivými školkami, ale málokdy dochází k opravdu upřímnému individuálnímu přístupu. V některých školkách je problémem příliš velký počet dětí na jednoho učitele. Jinde to je nedostatečná snaha učitelů brát svoji práci jako poslání, někdy je přílišný nátlak školství na dodržení předepsaných osnov. Pak jsou vystavováni učitelky přílišným nátlakům, jelikož všechny děti nedodržují předepsaný pokrok. Učitelky proto naléhají na rodiče, aby určité věci dohnaly. Vznikají pak problémy, které jsou spojené s přeceňování dítěte a to může být v častých případech označeno za nezralé, opožděné, hyperaktivní, nesoustředěné nebo se pro něj vymyslí jiná dysfunkce. Mnoho dětí opravdu tyto problémy má a je velmi dobře, že se k nim již nepřistupuje s pohrdáním, jako tomu bylo dřív. Vzniká ovšem nebezpečí, že se tento model bude postupně přesouvat na jakékoliv dítě, které byť jen trochu vybočuje z řady skvěle připravených předškoláků.
Frustrace dětí roste
A co na to samotné děti? Vzniká u nich pocit nedokonalosti, selhání, jsou zklamané, frustrované a mají spoustu dalších negativních pocitů jenom proto, že nezvládlo základní osnovy, předepsané školstvím. Děti postupně ztrácí individualitu a mohou vykazovat svoji nespokojenost a zklamání různými negativními reakcemi.
Pokud máte k uvedeným faktům výhrady, nebo máte stejný pocit jako mnoho jiných maminek, že v předškolním vzdělávání jsou určité mezery, svěřte se se svým názorem v komentářích.