Škola je základ života. Říká se to. Ovšem co se říká, nemusí platit, a to ze zcela jednoduchého důvodu, stalo se to přežitkem. Pokusím se vám na základě osobních zkušeností naznačit, proč je domácí výuka pro dítě výhodnější nežli výuka školní. Všechny informace sem naskládám z vlastního pozorování, tedy nepodpořené kapacitami v tomto oboru platnými a nosnými.

Soutěž mezi dětmi

Základním nedostatkem školní výuky je citelné cílení na soutěž. Samozřejmě, řeknete si, soutěž je potřeba, malý člověk se naučí vystrčit lokty, naučí se probojovat se davem ke svému cíli. Naučí se vyhrávat a prohrávat. To k životu prostě patří. Ve škole ovšem nevystrčí lokty pouze vaše dítě, ale i ostatní. A je velká pravděpodobnost, že lokty spolužáků vašeho dítěte budou ostřejší a právě vaše dítě se naučí vlastně pouze prohrávat. Naprostá většina dětí ve školách je průměrných (z pohledu školy a pedagoga), tak zvaní „šprti“, tedy výherci, jsou ve třídě v zastoupení více než malém. Zvláštností českého školství je rychlost výuky, která je odvislá od nejrychlejšího žáka, což značně znevýhodňuje žáky ostatní.

Hnacím strojem je trest

Školní výuka neučí používat informace k vlastnímu prospěchu, učí děti informací se bát. Základní blbost veškerého školství je v tom, že trestá žáka za chybu. Pokud by lidstvo nechybovalo, stále spokojeně dlí na stromech, chroupe kořínky a vydrbává si blechy z kožichu. Chyba je vývoj. Dokonalost je pouze stagnace bez jediné možnosti rozvinutí. Chyba má být impulzem k hledání nového a dalšího řešení. Nadšeného hledání, nikoli vyděšeného. Škola chybu „odměňuje“ nedostatečnou do žákovské knížky a poté i zklamanými ambicemi rodičů, kteří očekávali, že právě jejich dítě bude vzorným premiantem. Škola, ač je to paradox, vychovává blbce.

Masová výuka

Dvacetičlenný kolektiv třídy vašeho dítěte řízený jedním pedagogem už ze své podstaty popírá možnost individuální výuky. Dítě je jen číslo, které je nutné nakrmit informacemi a pokud nestíhá (nechce stíhat) rychlost předkládání informací, stane se číslem trpěným. Masovou výukou jsou potlačovány individuální potřeby dítěte. Je před něj předložen koncept, který nepočítá s ním osobně, pouze předkládá mantinely, kterých se musí každý, nezávisle na osobnosti jedince, zúčastnit. Osobností ve školách je svým způsobem pohrdáno, protože je jaksi navíc, zbytečná, překážející. Aby mohl pedagog nerušeně přednášet, musí své svěřence zlomit. A to buďto do formy „šprta“, který bude hltat každé pedagogovo slovo a zdatně ho při zkoušení papouškovat, nebo do formy „blbce“, který bude pouze tiše nechápat a snažit se to všechno přežít. 

Kafíčko

Pedagog, který má pod sebou dvacet nudou rozvrácených výrazů, se většinou opravdu netěší na to, až Pepíček pochopí nerovnice, ale až si bude moci v klidu odejít na kafíčko a probrat s kolegyní poslední výstřelky celebrit. Pedagog nemá k žádnému ze svěřených dětí osobní vztah, proto ho nijak zásadně netrápí, že probraná látka se dostala do hlavy pouze dvěma z dvaceti žáků a že příští prověrka bude tedy velmi plodná na dostatečné a nedostatečné. Budoucnost dětí je pedagogovi většinou zcela ukradená, a to i když je na něm tolik závislá. Pedagog chodí jen do práce. Už je opravdu mizivé procento těch, kteří své zaměstnání berou jako službu lidstvu, jako osud. 

Negativních rysů školní výuky je samozřejmě daleko větší množství, do tohoto článku jsem vložil jen ty zásadní. A jak tak sleduji, měl bych zároveň i přejmenovat článek na – Proč nevolit školní výuku – ale spral to ďas. Pokud vám budou připadat informace v tomto článku přínosné, dejte o tom vědět, dle vašich ohlasů mohou vzniknout další články o domácí výuce. O metodách, o překážkách, o byrokratické problematice spojené s domácí výukou a mnoho dalšího. Domácí výuka je pro děti, a tím i pro rodiče, velmi výhodná.