Trému zažil v životě víceméně každý z nás. Někoho třeba neopustila dodnes. Pokud nám o něco jde, je tréma pochopitelná. A dá se říct, že mírná tréma je dokonce prospěšná. Motivuje nás k lepší přípravě, soustředění a k vyšším výkonům. Pokud má však dítě v sobě hodně nejistoty a strachu, nemusí se jednat jen o obyčejnou trému, může jít i o hlubší problém.
Někteří rodiče se snaží vést dítě k výrazně lepším výkonům, chtějí po svém dítěti příliš.
Často ho kritizují, že to či ono nezvládlo a dítě tím trpí. Mají-li rodiče ke všemu, co dítě udělá, neustálé připomínky, zpochybňují tím spontánní projevy dítěte. Nedosáhnou tak u dítěte toho, že překoná svou plachost a bude odvážné, spíše dosáhnou pravého opaku. Dítě se uzavře do sebe ještě víc.
Některé děti mohou mít dokonce takovou trému, že stojíce před tabulí nejsou schopné vypravit ze sebe slovo.
Nemají problém dosáhnout dobrých výsledků při písemném zkoušení anebo o samotě jen s paní učitelkou v kabinetu, ale jakmile jsou předvoláni před celou třídu a zkoušeni u tabule, nevydají ze sebe hlásku. Ačkoli je dítě chytré a nadané, mohou se u něj rovněž projevit takovéto problémy.
Děti, když jsou malé a přecitlivělé, bychom neměli jako rodiče nutit do aktivit, které jim nejsou příjemné.
Děti se pak stydí přespříliš a po neblahých zážitcích si postupně přestanou věřit a začnou mít problémy s prezentací před větším publikem. A tím je pro ně i jejich vlastní školní třída. V horším případě se může stát, že strach dítěte se postupem času přesune až k hranici sociální fobie. Ta se může u plachého a přecitlivělého dítěte vypěstovat právě nepříliš vhodnými výchovnými cestami. U dětí, které jsou pod stálým tlakem a rodiče na ně vyvíjejí nátlak stále anebo jej ještě zvyšují, může dojít k výraznému zhoršení situace. Vrcholem je pak, když se dítě zablokuje a svůj vnitřní blok nedokáže překonat. Může se stát, že přestane komunikovat zcela.
Rodič může pomoci hlavně tím, že v žádném případě nebude posilovat strachovou reakci dítěte dalšími kritikami.
Je nutné dítě spíše chválit, a to i za zvládnuté maličkosti, umožnit mu po nějaký čas zkoušení ve škole jiným způsobem než před celou třídou. Takové dítě bude potřebovat z vaší strany i ze strany pedagogů velkou dávku trpělivosti. Vy jako rodiče musíte pochopit, že se nejedná o žádné schválnosti ze strany dítěte. Dítěti nepomůže, pokud ho bude kdokoli z okruhu jeho nejbližších peskovat. Dítě potřebuje vaši plnou podporu. Děti vědí samy, kde mají své slabé místo a není nijak prospěšné je na to ještě upozorňovat.
Pokud se situace nezlepší, ani když jste začali s jistými opatřeními v tomto směru a trvá i nadále, stále jsou tu odborníci, dětští psychiatři nebo psychologové, kteří mohou vašemu dítěti a tedy i vám pomoci. I vy byste se mohli dozvědět mnoho velmi účinných rad, jak výchovu svého stydlivého dítěte zvládnout.