Dne 1.7.2010 se mi narodila krasná holčička. Probíhalo to takhle. Během dne jsem pociťovala, že by jsem mohla už porodit své druhé dítě, ale nikdo mi to bohužel nevěřil. Starala jsem se o svou teď již 4letou dcerku jako každý den. Kolem 17 té hodiny se chystala má mamka do práce, v tu dobu jsem bydlela s dcerou u rodičů a má sestra měla rozloučení se základkou.

Mamča byla šťastná že bude mít oddělaný přesčas, tak jsem ji nechtěla kazit radost, ale několikrát jsem ji upozorňovala ze možná večer nebo v noci pojedu do porodnice. Ona furt: Verunko to je ještě brzo, to jsou určitě jen poslíčci a Adrianka půjde na druhy den na svět“. Tuhle větu neustále slyším. V klidu odešla do práce a já jsem kolem 18-té hodiny měla návštěvu. Dojel můj bývalý přítel na babetě před panelák tak jsem si s ním povídala a on na mě: „neboj já když tak dojedu v sobotu na navštěvu“ Já na něj „Mno to nevím. Pociťuji, že asi už brzo pojedu do porodnice“. Též mi nevěřil. Rozloučili jsme se a já šla domů s dcerkou, kterou jsem okoupala a připravila ke spánku. Kolem 19-20 hodiny mě chytli poslíčci, byla to šílená bolest tak jsem si vzpomněla, že poslíčci se dají tlumit teplou vodou. Bolest mi na nějakou dobu povolila, tak jsem si lehla ze dcerou do postele. Po chvilce, když jsem se snažila usnout , mě chytly další bolesti, ale ty se už se nedaly ztlumit. Volala jsem mamce do práce, aby si vzala volno a šla domů, protože pojedu do porodnice. Nevěděla jak to rychle udělat, zavolala své kamarádce která bydlela v tu dobu ve vedlejším vchodě. Sestra už byla trošku napitá takže by mou dceru neuhlídala. Mamčina kamarádka mi pomohla s věcmi když dojela sanitka a snažila se mě poučovat, co a jak. Na to jsem jí jen řekla, že už to mám jednou za sebou z vím co mě čeká. Nastoupila jsem do sanitky a ta mě odvezla do nejbližší porodnice, která byla v Krnově. Když jsme dojeli sanitkou do porodnice tak mě odvezli na příjem, kde mne přijali, zkontrolovali jak mé dcerce buší srdíčko. Udělali mi různé vyšetření před porodem. Ještě se mě ptali zda jsem tu nerodila tak před 2lety, řekla jsem, že ano, tak se usmáli. Když mne kontroloval doktor, jak moc jsem otevřená, tak se mě ptal, v kolik typuji, že se má dcera narodí? Tak jsem mu řekla, že to stihneme ještě toho 30.6.2010, ale nějak se to nepovedlo. 

Po vyšetření  mě odvedli na můj pokoj kam jsem si odnesla věci. Jen jsem si vzala důležité věci které jsem potřebovala a šla jsem v klidu na porodní sál. Na porodním sále mi řekli co a jak. Měla jsem šílené bolesti tak jsem střídala sprchu. Když jsem cítila že můj okamžik neboli porod se blíží, tak jsem si lehla na lehátko a začala jsem podle porodní asistentky tlačit. Bohužel tak jak jsem řekla doktorovi ze stihnu porodit ještě v Červnu tak se nestalo. Své druhé dítě jsem porodila 7minut po půlnoci dne 1.7.2010. Hned jak jsem porodila tak mi dcerku dali na břicho, abych ji cítila. Po celkovém ošetření mi dali malou k prsu, naštěstí se malá krásně přisála. Byli jsme spolu chviličku na porodním pokoji. Za nějakou dobu došla sestřička z novorozeneckého, dcerku si odvedla, aby ji okoupali. Jak odvezli dcerku tak jsem byla sama na poporodním pokoji asi dvě hodiny, tak jsem odpočívala. Po dvou hodinách přišla sestřička a pomohla mi do sprchy. Po sprše jsem v klidu se sestřičkou odkráčela na pokoj, v průběhu cesty na pokoj jsem začala hodně krvácet, tak mě zkoušela sestřička uklidňovat. Na pokoji jsem šla opětovně do sprchy. Po osprchování jsem si lehla do postele a mezitím jsem všem rozesílala SMS o narození dcerky. Za hodinku mi dovezli mou dcerku, která už zůstala u mě. Na druhý den se přijel podívat na svou dceru i její táta. V ten den dojela i babička s mou prvorozenou dcerkou, ta chuděrka nechápala že už není jediná, naštěstí si rychle zvykla. Za nějakou dobu všichni odjeli a já si užívala maličkou. 

S porodnicí jsem byla spokojená všichni mi vyšli vstříc, když jsem něco zapomněla, tak mi pomohli. Co se týče hygieny tam bylo každý den uklizeno. Moc jsem nemusela jejich nemocniční oblečení, ale to určitě každý moc nemá rad. Byla jsem ráda když přišel den kdy nás měli pouštět. Dojela pro nás mamča, její partner a taky dcerka. Doma na nás čekala hrdá tetička.

Napsala Veronika Klimeková