Každá maminka si samozřejmě myslí, že právě její potomek je ten nejlepší na celém světě. Na tom určitě není nic špatného, stejně jako jeho podporování a starost o něj. U některých maminek však běžná starostlivost přesahuje určité hranice, kdy právě tato péče může velmi výrazně uškodit. Tím nejrizikovějším obdobím je právě období školní docházky, kde se mezi dětmi jakékoliv rozdíly jenom málokdy odpouštějí a jakákoliv odlišnost bývá potrestána.

Vyčlenění z kolektivu

Tou nejhorší situací je vyčlenění vašeho potomka z kolektivu, kdy se bohužel stane samotářem, s minimem kamarádů. Je třeba určitým způsobem zohledňovat jeho individualitu, osobní přání a touhy. Nemusí to být samozřejmě vždy značkové oblečení nebo ten nejnovější mobil, ale i drobnost může rozhodnout. Například pokud jeho spolužáci již chodí ze školy sami a vy na svého syna nebo dceru u školy stále ještě čekáte. I to se může postupem času projevit a váš potomek, ačkoliv sám nechce, se může stát terčem posměchu.

Přehnaná péče

Stejně tak není dobrým krokem skutečně přehnaná péče. To, že se především kluci často perou a přijdou s roztrhanými kalhotami, je běžná věc. Pokud to není pravidelnost, určitě není nutné volat maminkám ostatních účastníků a snažit se situaci řešit. Stejně tak není dobrou volbou jít si to s ostatními vyříkat – tedy pokud šlo o relativně nevinnou chlapeckou pranici. Právě podobné situace velmi často budou vašemu dítěti na obtíž a ono se tak bude, ač vědomě nebo nevědomě, kolektivu stranit. Rozhodně však nechceme říci, že minimální péče je ta správná. Ideální je představit si sebe sama v daném věku a říci si, jak by to na vás samotnou působilo, pokud by vaše maminka stála pořád za vašimi zády. A nyní panuje mezi žáky mnohem napjatější atmosféra, než tomu bylo dříve. Jiné chování zkrátka nemá šanci na úspěch v kolektivu.