V článku Nesvěřujte své zdraví každému jsem popsala, kterak jsme se diagnózy u syna dobrali. A takhle se to naše zvláštní dítě vyvíjelo.
Do roka a půl to bylo normální veselé dítě. A pak se začal vztekat. Půlhodinové ničím neutišitelné amoky. Dalo se jen čekat, až ho to přejde.
Dva roky - je na mě najednou velmi upnutý, nechce jít ven s tátou, což donedávna chodil. Vzteká se méně intenzivně. Když se někam rozběhne, nezastaví ho nic, jde jako stroj. Neotočí se na jméno nebo na zavolání. Přestal říkat některá slova. Nemává, neukazuje. Začíná dělat potíže s jídlem. Považujeme ho za salámistu.
Dva a půl roku - zajímají ho dopravní značky, venku si je zaujatě prohlíží.
Dva a tři čtvrtě roku - narodil se mu bráška. Během mého pobytu v porodnici to zvláštní dítě přestává úplně jíst. Pomalu je možné nechat ho jít vedle kočáru, někdy se zastaví na zavolání STŮJ. V neznámých budovách šílí a chce pryč, někdy i tam, kde už byl a nic špatného se mu nestalo-pošta například. Přechodně chodí na nočník, pak jako by si to v hlavičce vypnul a má zase pořád pleny.
Tři roky - hodně piští, ječí. Směje se a my nevíme, čemu, na nikoho při tom nekouká. V noci je někdy vzhůru nad ránem, cca od dvou do čtyř, směje se, leze po nás. Dělával to častěji, nyní tak jednou za dva týdny. Vzteká se mírněji, spíš lítostivěji. Nepochopí pokyn ticho. Stále má pleny. Jeden den –na chvíli nahatý-mě dovede k plenám, když ho zabalím, vyčůrá se. Druhý den mu chci dát plenu, lehne si na koberec a než ho zabalím, počůrá se, teče mu to po noze, je mu to jedno.
Jí velmi malé množství jídel. Miluje hry s pískem, vodou, hlínou. Má rád kartičky s obrázky. Na hřišti se během pár minut zuje a sundavá si ponožky. Hraje si sám, hlavně s pískem a trhá kytky a květy na keřích. Směje se, když běhají okolo děti ale nehraje si s nimi. S bráchou se doma i venku rád honí, ke hře ho vyzve jen doma, rád ho objímá. Mazlí se nejvíc se mnou, ale tak svérázně, dle svých pravidel a někdy to docela bolí. Neumí udělat malá-malá, nikdy to nedělal. Na psy si touží lehat, chtěl i na kozy v zoo v dětském koutku-to mu byly dva roky.
Pokud na něj někdo cizí chce sahat, pokouší se utéct nebo dotyčného uhodit. Třídí věci podle barvy, nejradši má červené, pak modré, týká se to kolíčků-pak musím kolíčky nandavat na šňůru a sundavat a nandavat...Někdy si rozsvítí lampičku v ložnici a kouká na stín, který vrhá na skříňku a kýve se ze strany na stranu a pozoruje svůj stín. Nemává, když je v dobré náladě a já mu řeknu udělej-uděláme pápá, jen pohne prsty jedné ruky. Konflikty méně než dřív- kráčím cestou nejmenšího odporu.
Tři roky a měsíc - začal spolupracovat, je schopen s tátou a starším bráškou skládat si lego hodinu v kuse, podává kostky, nastrkuje, co chce kam. Začal si jezdit s vláčkama po kolejích, nikdy doposud s ničím nejezdil. Zlepšil se oční kontakt. Začal si zakrývat oči hřbetem jedné ruky nebo dlaněmi obou. Vydrží tak pár vteřin až pár minut, zastavil se takhle uprostřed hřiště a jen tam stál, oči zakryté, snad pět minut. Mluvila jsem na něj a on nic. Někdy to dělá při usínání, někdy i když dělá, co nemá a je načapán, často důvod nevíme. Chtěla jsem, aby zamával tátovi, taky jsem mávala, i starší bráška, syn se na nás podíval, a jeho pokus o mávání dopadl jako vrtění obou rukou v zápěstí-torze. Pak na nás zase koukl, docela se zájmem, připadalo mi, že kouká, k čemu to je a jak to děláme.
Tři roky a dva měsíce - sám od sebe zastrčil špunt v napouštěné vaně, taky odnesl odloupnutý vršek od pacholíka do koše. Na požádání to nedělá. Na požádání někdy přinese při napouštění vany lahev s pěnou do koupele. Stále pleny, stále dudlík – bez něj nás kouše a hledá ho. Venku jde okouzlen každou kytkou v dosahu, zastavuje se, škube květy. Sedá si hodně na zem, nabírá kamínky, prach, písek.
Navštěvujeme psycholožku, dle ní se syn srovná časem, mám být důsledná a milující.
Na hřišti mi chlapeček v synově věku vypráví, že byl tři dny u babičky a pekli spolu koláčky a že maminka má v bříšku miminko. Přijde ke mně syn, natáhne ruce a řekne e!, abych ho posadila na houpačku. V tu chvíli mi to v hlavě udělá cvak a dojde mi, že syn prostě není v pořádku, ať si psycholožka říká, co chce.
Následně jsem si pozvala návštěvu Rané péče z Aply, což je organizace pomáhající lidem s autismem. Prý má Štěpánek stoprocentně poruchu autistického spektra. Objednávám syna k PhDr. Krejčířové z FTN v Praze 4. Ta nám diagnózu potvrzuje. Dětský autismus.
Miluju to dítě už spoustu našich společných dní. Beru ho, jaké je. Ale jeho diagnózu jsem ještě úplně nepřijala, ještě ne.....možná pořád doufám v zázrak...