Možná si pamatujete jaké to bylo když jsme byli malí. Maminky udřené z práce měly ještě druhou směnu doma a kult dítěte se prostě nenosil. Nepamatuji si, že by se mnou doma někdo cíleně něco vytvářel, všechny výtvarné aktivity jsme dělali ve školce. Jako školáci jsme samozřejmě měli plno kroužků, ale jako malé děti ne. Celé dni jsme si hráli sami a mám na to krásné vzpomínky.

Doma vznikal celý fantazijní svět, od pirátských lodí zmítaných na rozbouřeném moři po nejmodernější nemocnici. Na zahradě jsme se hodiny hrabali v hlíně, objevovali jsme smetiště, stavěli jsme si úkryty za maliním.

Dnes je móda začít co nejdříve organizovat dítěti bohatý program, aby nebylo ochuzené o zážitky. Rodiče chtějí, aby se dítě už v předškolním věku co nejvíc naučilo a aby se nenudilo. Často se setkávám s názorem, že se dítě doma nudí a zlobí, a proto se mu musí pořád vymýšlet nějaká aktivita. Tento problém je obvyklý u dětí, které mají bohatě organizovaný program, ale v době volna se už samy zabavit neumějí. Mají natolik zaplněný den a tolik kroužků, že pro vlastní invenci už nezbývá prostor. Je potřeba mít na paměti, že základní náplní dne předškoláka by stále měla být hra. Hra je pro něj činností , díky které rozvíjí myšlení, sociální vztahy, fantazii. Na hru by mělo mít předškolní dítě co nejvíc času. Ale myslím tím hru neorganizovanou, do které my rodiče nezasahujeme. V takové aktivitě může dítě plně rozvinout svůj fantazijní potenciál ještě nezatížený naším dospělým logickým myšlením. Rodiče si někdy stěžují, že po nástupu do školky se dítě odnaučilo si samo hrát. Podle mého názoru je to proto, že si zvyklo na organizovanou činnost ve školce, často ještě doplněnou nějakým dalším kroužkem. Některé školkové děti si velmi snadno zvyknou, že za ně zábavu vymýšlí někdo jiný a odnaučí se si hrát samy.

Pokud se samozřejmě dodrží rozumná míra, jsou kroužky obohacující i v předškolním věku. Nemají jen zábavný charakter, děti se v nich mohou naučit některé základní dovednosti, které budou ve škole užitečné. Základem by však mělo být to, že dítěti vyhovíme v jeho volbě a nebudeme jej do ničeho nutit. Kroužky jsou volnočasová, nikoliv povinně vzdělávací aktivita a dítě by měly především bavit. Předškolnímu dítěti klidně stačí jeden kroužek týdně, více není opravdu potřeba. Pokud vaše ratolest nemá dokonce kroužek žádný, vůbec nic se nestane. Nezapomínejte, že i ve školce vašemu dítěti dělají program a víkendy mnohých rodin mívají často organizovaný charakter. Někteří rodiče omlouvají množství kroužků tím, že si to dítě samo přeje. Tady by ale měl být rodič tou autoritou, která nakonec rozhodne. Předškolák totiž ještě není schopen odhadnout, co je pro něj prospěšné a může se snadno přetížit. Navíc se odnaučí si sám hrát. Když potom o prázdninách kroužky skončí, nastává pro rodiče to pravé peklo s nudícím se dítětem za zády.

Množství zážitků, které dětem předkládáme, má někdy za důsledek, že se děti, ale i dospělí odnaučí všímat si maličkostí. Když jsme strávili jeden den v aquaparku a druhý na pouti, těžko potom dítě přesvědčíme, aby se nenudilo na obyčejné zahradě, kde není žádná atrakce. Tento názor je samozřejmě velmi zjednodušující , ale podle mě kopíruje trend současné doby. Vnímat maličkosti a radovat se z malých objevů je potřeba děti naučit a vést je k tomu. Je to pravý opak uspěchaných aktivit natřískaných zážitky. Popsala jsem to nedávno ve článku: Jak naučit děti vnímat maličkosti, který najdete ZDE.

Pokud chcete, aby si vaše děti uměly hrát, nepřehánějte to s organizováním. Nechte dítěti alespoň dvě odpoledne v týdnu na volnou hru, do které mu nebudete vůbec zasahovat. Můžete s dítětem začít stavět nějaký hrad z lega, navrhnout téma hry, ale zbytek nechte na něm. Pokud jenom trochu

můžete, umožněte mu hrát si s partou vrstevníků. Na takové hry mívají děti ty nejhezčí vzpomínky. Na samostatné hře občas trvejte, i když dítě žadoní, abyste si hráli s ním. Zvlášť jestli zrovna potřebujete něco udělat do práce nebo v domácnosti. Mám zkušenost, že pokud nepovolím, většinou si děti po chvíli začnou hrát samy. Kniha Líný rodič od autora Toma Hodgkinsona vám v tom může být příkladem. Děti si nakonec vymyslí nějakou zábavu, která by vás ani nenapadla a přitom se skvěle zrelaxují. Většinou to bývá hra, kterou byste samy nevymysleli, například lovení komářích larev a jejich pozorování. Buďte připravení na to, že se děti při hře ušpiní a vůbec si možná budou počínat tak, jak bychom jim to běžně nedovolili. Na druhou stranu se samozřejmě nezříkejte společné činnosti a s dětmi si hrajte. I společná hra nebo tvoření s vámi je pro ně velmi důležité. Jenom je potřeba, aby ve společném a samostatném hraní byl ten správný poměr.

Celé povídání bych ráda zakončila tím, že je vhodné najít přiměřené množství aktivit pro každé dítě na míru. Nic by nemělo jít do extrémů. Kroužky by neměly vyplňovat veškerý volný čas dítěte. Na druhou stranu svůj vzdělávací a zábavný potenciál plní dobře. Nerozhodujte se podle moderních trendů ale podle toho, co si vaše dítě přeje a jaké je. Nesrovnávejte se s kamarádkou, jejíž čtyřletý chlapeček už chodí na angličtinu a další tři kroužky. Čas strávený organizovanou činností a čas na volnou hru by měly být u předškoláka v rovnováze. Velké zážitky by měl střídat čas uvolnění, který umožňuje všímat si maličkostí a netoužit jenom po velkých věcech. Nemusíte jet za každou cenu lanovkou, vaše děti si možná mnohem víc užijí pouštění klacíků v potoce na úpatí. Možná se vám zdá, že to dítěti nic zajímavého nepřinese, opak ale bývá pravdou.