Na vyšetření u jedné z nejlepších dětských psycholožek v ČR jsme čekali půl roku. musím říct, že to stálo za to. Když jsme dorazili na místo činu, paní doktorka vyšla do čekárny, všem-byl tam i můj brácha na na hlídání mimina -podala ruku, zeptala se, jestli nevadí, že tam jsou dvě stážistky, že se s nimi pak poradí
- docela úsměvné u téhle zkušené paní, ale milé... a šli jsme dovnitř.
Sedli jsme si naproti ní ke stolečku do křesel, já držela Štěpánka, manžel vedle. Dr vytáhla jednoduchou vkládačku, nechala jsem Štěpu, docela to vložil správně, pak mu to otočila hore nohama, to už bylo horší. Poté mu dala dvě krabičky a hromádku knoflíčků dvou nevýrazných barev, to odsunul, že nechce..pak dostal hromádku kostek... dr. postavila mašinku, dělala šš, jezdila, Štěpa jí to sebral a postavil komín, pak řadu...pak mu půjčila počítadlo, to se mu moc líbilo, že tam byly všechny barvy, s tím si hrál...lnechala ho běhat po místnosti, měla tam kufr hraček na zemi, on trochu kramařil, spíš běhal okolo a koukal, kde by zaškodil...
Celou dobu byl v klidu...příjemná místnost, vysoký stropy, velký okna...i na stážistky mile juknul, když klusal kolem nich.....Dr vytáhla papír, položila mu na stolek tužku, namalovala čáru, pak kolo, zopakoval kolo, čáru nechtěl.....No a řekla, že se máme snažit dělat s ním, co má rád, že to je do pěti let věku teď nejdůležitější, že prý čím víc času rodiče s dítětem tráví činnostmi, který má rádo, tím je větší pravděpodobnost, že začne mluvit... zákazů co nejméně a důsledně dodržovat...
Závěr: dětský autismus....
