Dnes slaví: Ondřej Zítra: Iva

Dostat se do Motola není problém, problém je najít místo na parkování, které není daleko od vchodu. Pak už jen dojít do kartotéky, která je v prvním patře.

Je tam sice výtah, ale je úzký a s kočárkem se tam nedostanete. Pak je tam ještě nákladní pro kočáry a vozíčkáře, ale ten jsme v přízemí nenašli. Do kartotéky to je pár schodů, ale na neurologii 3 patra.

V kartotéce si vezmete číslo a čekáte až se objeví na tabulce nad přepážkami. Až padne vaše číslo, dáte sestřičce kartičky pojištěnce, nahlásíte údaje co po vás chce a můžete jít na neurologii. Na neurologii projdete hlavními dveřmi a po pravé straně jsou dveře na oddělené neurologie.

Sednete si v čekárně, která je zařízena dost dětsky. Sestřička si po převzetí papírů okopíruje co potřebuje a poté si pro vás přijde rovnou dr. V čekárně jsou po obvodu ze dvou stran židličky, u prostřed čekárny stůl s židlemi, na něm papír a pastelky. Za dveřmi koš na odpadky i na plíny. Taková dřevěná ohrádka s žíněnkami, pár košů s hračkami, dva dětské kočárky, houpací kohout, kůň, tříkolka, dětská kuchyňka, dva přebalovací pulty a hrazdička pro miminka. Mimo to hromada letáčků, časopisů, dětských knížek. Personál je velmi příjemný a trpělivý.

My šli k paní doktorce Tesfajlové. Přišla si pro nás do čekárny, chvilku kluky pozorovala, pak usoudila, že bude lepší, když spolu prvně sepíšeme a probereme samy co je třeba a poté vezmeme k vyšetření každého zvlášť.

Tak to probíhalo u nás...

Po sepsání anamnézy a pod. "blbostí" přivedu první Frantu. Ten bystrým okem zmapuje situaci, prohlédne co by mohl kde vzít a kudy uniknout a vrhá se na první cíl. Lego mašinka u umyvadlo. Naprosto neomylně spojí vagony a začne jezdit. Paní doktorka ho nechává a pozoruje jeho hru, poté vstává od stolu s kladívkem a baterkou ještě netušíc, že o obojí záhy přijde. Franta se ošívá, nicméně s nechá proklepat kladívkem, jakmile uzná, že už stačilo, vytrhne kladívko dr. z ruky a zkouší to na ní i na mě taky. Paní doktorka ho nechává a tasí novou zbraň. Červeno černou baterku. Posvítí mu do očí, na češ Franta upouští kladívko a vrhá se po baterce. V momentě mám v očích nablikáno já, doktorka i přísedící doktorka. Všem předvedl, jak skvěle umí zapínat a vypínat baterku. Vylézt na lehátko razantně odmítl,povolil maximálně si sednout na schodky. V ordinaci prozkoumal co mohl a když uznal, že už nic nového neobjeví tak zvolal "Eťa" a už ho nebylo... Přiřítil se spolu s Peťou za ruku, tak jsem Fandu odvedla za taťkou. Popravdě to bylo spíše odvlečení hadrového panáka, ale co už.

Péťa mezitím poletuje po ordinaci. Jako první vidí umyvadlo, kohoutky na vodu, doma máme páku, tak to hned testuje. Umyje a utře si ruce, ubrousek vyhazuje způsobně do koše a už přemýšlí co by kde uzmul. Mašinka neunikla ni jeho zkušeným očím a okamžitě s ní začne jezdit, když jeho pozornost ve vteřině upoutá krásná, lesklá, plastová a vymakaná loď vystavená na poličce. Vydyndal si ji na paní doktorce a náležitě ji poučil co k čemu je. Paní doktorka po zhlédnutí jeho hry přistoupí ke stejnému vyšetření jako u Fandy. Peťu daleko více zajímá baterka, chopí se jí a stejně jako Franta předtím ozařuje všechny a  vše v jeho dosahu. Ha, když kouká nahoru zmerčí tam takového dřevěného ptáka, co má křídla na šňůrkách pověšené ke stropu a musíte do něho trochu bouchnout, aby vypadal, že létá... Co bych pro něj neudělala, poskakuji jak tajtrlik, snažím se na toho mizerného ptáka dosáhnout a přinutit ho k pohybu. Paní doktorka mezi tím zkoumá jak chodí, jak se otáčí, jak bere věci do rukou. Péťa se vrhá na telefon a s centrálou tam probírá něco velmi důležitého. V prostřed hovoru se zarazí, poklepe na doktorku a povídá "Káva" a gestem naznačí, že tam má hrnek a má to vypít. No není pozorný? Ještě zbývá povozit se na židli, napsat něco na počítači, prohrabat se formulářema a můžeme jít. Paní doktorka mi sdělí co a jak a posílá nás do čekárny, kde máme počkat na zprávy.

Zprávy nám sestřička předala během chvilky, tak jsme oblékli děti a vyrazili zpět k autu.

 

Další články z kategorie