V sobotu 3. 12. 2016 od 8. Hodin ráno pořádal SK Shotokan Neratovice Mikulášský turnaj. Akce se odehrála v tělocvičnách 3. ZŠ školy za účasti cca 120 dětí při 14 turnajových kategoriích. Děti z oddílů A, B, C a D, již věděly, co se na ně chystá a pečlivě se připravovaly na svoje turnaje. Menší děti, které navštěvují přípravku, si musely v průběhu prvních tří měsíců zasloužit mít kimono a dostat se k účasti na tomto turnaji. S menšími, či většími obtížemi to zvládly všechny děti a tak se turnaje mohli zúčastnit chlapci i dívky již od 4 let.

První, čeho si jako rodiče u takové akce všimnete, je chaos všude kolem.

Příchozí děti se tlačí do nacpané šatny, zatímco rodiče čekají frontu na zápis. V tělocvičnách se starší děti rozcvičují a staví další tatami (plocha na které se odehrává turnaj). Mezi dětmi chodí rozhodčí, rodiče, trenéři a spousta lidí, kteří se starají o zázemí celé akce. Už chápete, že ten chaos je organizovaný.

Procvičování mladších žáků vedou starší žáci

Po úvodním slovu hlavního Senseje jsou děti rozděleny do oddílů a zkušenější děti se s nimi protahují a procvičují sestavy, které mají umět. Procházejí mezi trénujícími dětmi a čas od času někomu upraví techniku, nebo držení těla. Na začátku září bylo pro přípravkáře nemožné udělat klik nebo sklapovačku. V tento den je většina dělá s přehledem a nezastaví je ani výskoky. Všichni jsou nachystáni. Po této přípravě se vyhlásí jednotlivé kategorie a děti, které aktuálně nezávodí, jdou do vedlejší tělocvičny, kde se mohou procvičovat. Závod začíná.

Pro přípravkáře je to vše nové.

Naštěstí ochota a přístup všech rozhodčích děti postupně zbaví trémy a ony mohou předvést své nejlepší výkony. Dvě děti si stoupnou vedle sebe, pozdraví se úklonou navzájem a poté pozdraví stejným způsobem rozhodčí před sebou. Nachystají si postoj a čekají na pokyn. Rozhodčí jim řekne, co po nich chce a počítá. Děti hbitě dělají, co mají a po celou dobu je hodnotí pět rozhodčích, kteří mají v rukou vlaječky. Děti si své odcvičily a čekají na výrok porotců. Zazní hvízdnutí a ruce porotců zvednou červenou nebo bílou vlaječku. Každé dítě má svou barvu. Ta, která je zvednutá vícekrát vyhrává. Po té se děti opět pozdraví s porotci se sebou navzájem a pozadu odchází ze žíněnky, zatím co se další děti se chystají nástup.

Prakticky stejně se postupuje ve všech kategoriích. Zkušenější děti již předvádí složitější sestavy a dochází i na turnaj, kdy je povolen tělesný kontakt. Všechny pohyby, údery i nadechnutí jsou pečlivě posuzovány rozhodčími. Občas to někdo vzdá, že ztratí dech, nebo ho něco bolí, ale všechny děti se statečně snaží. Mnohdy mi jich bylo líto a některé údery mě bolely za ně, ale chápu, že to je sport. Mladší děti měly možnost vidět, co se mohou naučit. S obdivnými pohledy seděly kolem ještě dlouho po dojetí jejich kategorií.Za výhru je čeká ocenění ostatních, pohár a další body k získání pásku.

Zatímco v této tělocvičně jedou naplno, v té vedlejší se dostávají na řadu starší děti bez pásků.

V této kategorii jsou i naše dvojčata Petr a František. S obavami jsme s nimi šli na turnaj a neměli jsme žádná velká očekávání. Chtěli si to zkusit, těšili se a Sensej byl pro, tak proč ne? Pominu-li fakt, že rozesmáli k pláči celou tělocvičnu, byli skvělí. Jejich „jinakost“ se prostě přehlédnout nedala. Vydrželi celou akci a užívali si to a o to šlo. Mladší Dan si to užil s kamarády ve své kategorii a přestože ani jeden nic nevyhrál, tak odcházeli, stejně jako všechny děti, s pocitem, že něco také dostaly.

Všechny děti, co nevyhrály si odnesly certifikáty a na závěr i mikulášský balíček. Všem, kteří se na tom podíleli patří velký dík a neskonalý obdiv.

 Kompletní fotogalerii naleznete zde:

Fotogalerie Mikulášského turnaje v Karate