Máme zde pokračování článku Jak připravit dítě do školky. Nyní se podíváme na začátek samotné školky.
Začínáme ve školce
Ráno by nemělo být stresující, proto mějte připravené hromádky oblečení, ale i vaše věci do práce. Dovolte dítěti vzít si s sebou svojí oblíbenou hračku nebo mu dejte nějaký svůj náramek, který si může pohladit ve chvíli smutku. Můžete mu zakoupit speciální školkové oblečení, které potom bude rádo nosit. To si může samo vybrat. Vnitřně se nalaďte na to, že dítěti bude ve školce dobře a že to prostě jinak nejde. Právě jste odevzdali svého potomka do rukou zkušených pedagogů, kteří si s ním budou vědět rady. Dítě, které si zvyká na školku, nebudou mít učitelky na starosti poprvé. Vaše obavy dítě pozná a podle toho se také bude chovat, děti mají schopnost vycítit strach. Ve chvíli loučení aplikujte předem nacvičený rituál a ukončete jej jako vždycky. Nesmlouvejte, neustupujte, odejděte. Řekněte dítěti, že se na něj těšíte, že budete pracovat a ono si bude celý den hrát. Pokud vám rituál loučení nedělá dobře a máte velké obavy, zkuste se domluvit s někým racionálnějším- děti často vyvádějí tatínkovi méně, než mamince. Řekněte dítěti co budete dělat po školce: „ty si teď budeš hrát ve školce, protože máma musí pracovat. Já si tě potom vyzvednu a půjdeme spolu na hřiště“. Nechte dítě spojit si školku a váš příchod jako něco příjemného. Neslibujte ale odměny, aby si dítě nemyslelo, že přežití školky je něco tak nepříjemného, že potom bude muset dostat odměnu jako u doktora.
Mluvte s dítětem o tom, jaké to bylo ve školce, co se mu tam líbí nebo nelíbí. Komunikujte také s paní učitelkou, ptejte se jí jak to dítě zvládalo, jestli a jak dlouho plakalo. Nebagatelizujte dětské obavy a pozorně vyslechněte co vám dítě o školce říká. Zdůrazňujte mu samá pozitiva, která školka přináší. Například spoustu zajímavých hraček a kamarádů, krásné hřiště, možnost tvoření.
Adaptační fáze
Každá školka má adaptační (zvykací) fázi nastavenou jinak. Obvyklé jsou i dlouhé týdny, kdy může docházet maminka s dítětem, ale jsou i školky, které toto příliš nepodporují. Osobně se klaním spíše ke kratší adaptační fázi a snahu zkrátit pobyt maminky ve školce na co nejkratší dobu. Spíše ponechávat zpočátku dítě ve školce velmi krátce samotné, než tam být s ním. Společným pobytem se nutnost budoucí separace většinou nevyřeší, dítě se s matkou cítí dobře a není nuceno být samostatné. Týden by měl ve většině případů na společný pobyt matky s dítětem stačit. Navíc přítomnost rodiče ruší ostatní děti, kterým je to líto. Samozřejmě je napoprvé důležité, aby rodič šel s dítětem dovnitř a neodevzdával jej do neznámého prostředí. Dále ale doporučuji chovat se podle výše uvedených rituálů a postupně prodlužovat dobu samostatného pobytu dítěte. Vybudovat v něm jistotu, že pobyt ve školce je časově omezený a že pro něho vždy přijdete. Delší adaptační fáze je potřeba jen u opravdu výjimečně citlivých dětí. Většinou se ale nakonec ukáže, že rodiče dopředu netrénovali odloučení a dítě se v podobné situaci ocitá poprvé. Hodně dětí pláče pouze při odchodu do školky a za pět minut si již spokojeně hrají. Pokud ale dítě pláče celý den, je v tom velký rozdíl. Nezlepší-li se tato situace, je dobré navštívit dětského psychologa.
V první adaptační fázi je potřeba vytrvat, nebrat dítě na jeho žádost ze školky, maximálně si pro něj přijít dříve. Dáme-li dítěti najevo, že jde do školky na vlastní žádost nejít, bude to zkoušet znovu a znovu. Vyhovět dítěti můžete až poté, co má tuto fázi úspěšně zvládnutou a bez problémů se od vás dovede odpoutat.
Příprava pracovních návyků a důležitých dovedností
Mnoho dětí přijde do školky a nemá ještě naučené dovednosti, které ve školce bude potřebovat. Naučíte-li dítě některé základní dovednosti dopředu, velice mu to ve školce usnadníte. Některé školky vyvěšují denní řád, takže je dobré se podle něj začít částečně řídit. Chodí-li spát vaše dítě ve dvanáct a vy víte, že ve školce bude spát v jednu, zkuste jej postupně posunout na nový režim. Naučte vaše dítě samostatně se oblékat, trénujte zipy, knoflíky, obouvání bot, jíst příborem.
Některé děti nejsou ani na začátku školkové docházky zvyklé pracovat u stolu, malovat nebo stříhat nůžkami. Během prázdnin toto můžete trénovat. Sedněte si s dítětem ke stolu a v krátkých sekvencích spolu pracujte na nějakém výtvoru nebo obrázku. Soustřeďte se na dokončení. Činnost by měla mít jasně daný začátek a konec. Zkuste se zaměřit tematicky, ne jen na volné čmárání. Pracujte doma s pastelkami, vodovkami i modelínou. Pokud se vám tyto činnosti doma dělat nechce, navštěvujte kroužky nebo mateřská centra, kde se takto běžně pracuje. Čtěte dítěti před spaním pohádky, naučte ho poslouchat mluvenému slovu. Ve školce bude také poslouchat pohádky. Pokud u pohádek nevydrží, začněte básničkami, které bude vaše dítě doplňovat. Některým dětem to usnadňuje přechod k poslouchání pohádek. Možnost aktivně se zúčastnit je více baví.
Introvertní dítě a školka
Každé dítě není z těch, které by nadšeně vyhledávalo vrstevníky. Některé děti jsou introvertně založené rády si hrají samy, mají bohatou fantazii a vnitřní „svět“. Jejich potřeba komunikovat s okolím je menší. Často se potom říká, že takové dítě není ve školce spokojené a šťastné, že se pro něho školka nehodí. Není to ale pravda. I introvertní dítě profituje z vrstevnické skupiny a to i když je pouze pozorovatelem. Fakt, že nemá potřebu se zapojovat neznamená, že neokoukává důležité vrstevnické interakce, že se neučí sociálnímu chování a vnímat emoce druhých dětí. Vysvětlete proto paní učitelce povahu svého dítěte a sami snižte očekávání, že se vaše dítě bude zapojovat. Nenuťte jej k tomu, umožněte mu být šťastným pozorovatelem. Jeho povahu totiž stejně nepředěláte.