Jak už to v životě bývá, tmavá noc se mění na jasný den, zima v jaro, stín ve světlo, po smutku přichází radost a neštěstí střídá štěstí. A tak, když už se situace zdá být zcela beznadějná, je nejvyšší čas na co? No přece na zázrak!
Děti jsou na zázraky jako dělané
Dokážou si je užít, s knížkou se dokážou radovat i bát. A co teprve, když jim společnost nabídne samotný Hurvínek?
Že dokáže svého taťuldu pana Spejbla pořádně překvapit víme všichni. Dnes se ale Hurvínkovi povede vskutku mistrovský kousek. Jako by nestačilo, že zase lajdá ve škole, nechce se učit a vymýšlí neplechy. K tomu se dal na čtení vysloveně brakové literatury. No posuďte sami.
Mohl takový baron Prášil pověstný tím, že říká čistou pravdu usednout na dělovou kouli a jsa kanónem vystřelen skončit až v dalekém tureckém městě zvaném Konstantinopol? Šmankote, co to tady píšou? Hurvínek mezi tím něco kutí, skládá k sobě hromadu plechů, přidává rouru z kamen a všechno podloží židlí. Teď už jen zbývá dovnitř nacpat fotbalový míč místo dělové koule a vyhledat něco, co by posloužilo jako zápalná koudel... a zkusit škrtnout. V tom bum a prásk a rána jako z děla. Ubohý taťulda ječí, objímá balon a letííí. Na své nedobrovolné cestě navštíví Konstantinopol a s paní Kateřinou, (kde ta se tady vlastně vzala), jen o vlásek uniknou smrti. Ještě, že se do toho vložila Mánička. Ta si ví jako jedničkářka rady se spoustou věcí. A s čím si neporadí ona, zůstane zase jen na Hurvínkovi. Teď, když jsou naši čtyři cestovatelé zase spolu, nic nebrání tomu, aby se vydali hledat zpáteční cestu domů. A že je to cesta zapeklitá, plná nebezpečí a nástrah, o tom už si můžete s vašimi dětmi přečíst v téhle knížce. A pokud budete mít hodně štěstí, doletí k vám po větru do dětského pokoje i vůně vyzrálého sýra.