Řežu dříví na polínka,
vaří kaši Kateřinka.
Řežu dříví z ořechu,
narovnám je pod střechu.
Dáme čistou plínečku,
ulevíme zadečku.
On si bude sedět v suchu
a my můžem dělat: "juchú".
Poštovní schránka na rohu ulice,
to není nějaká lecjaká věc.
Kvete modře,
lidé si jí váží velice,
svěřují se jí docela.
Psaníčka do ní házejí ze dvou stran,
z jedné smutná a z druhé veselá.
Psaníčka jsou bílá jako pel
a čekají na vlaky, lodě a člověka,
aby jak čmelák a vítr je do dálek rozesel,
- tam, kde jsou srdce,
blizny červené,
schované v růžovém okvětí.
Když na ně psaní doletí,
narostou na nich plody
sladké nebo trpké.
Je to říkanka pro batolátka s ukazováním a využitím ručiček i předloktí. Je trochu morbidní, ale dětem se vždycky moc líbila – už několika generacím v naší rodině.
A já brouček sekal souček, usek jsem si paleček.
Šel jsem k panu doktorovi, aby mně dal páseček.
A pan doktor povídal: " Cos to broučku udělal! "
A já brouček sekal souček, ceeeeeeelý jsem se posekal.