Nejde-li o plánovaný krok, pak to je pro muže trochu komplikovanější.

Až do fáze: „Miláčku sedni si,…“ to je úplně stejné. Další fáze je pak dost individuální. Ale ať je reakce jakákoliv, nakonec nezbyde nic jiného, než se společně těšit na miminko.

Měsíce plynou jako voda.

Tu jedna kontrola, tu ultrazvuk, támhle všemožné genetické testy. Ženy toho musí unést a zvládnout opravdu hodně. Občas svou polovičku doprovodí k lékaři a snaží se všelijak pomáhat a podporovat. A někdy v tomto období přijde zásadní otázka: „ Budeš také u porodu?“

A je to.

Ano, jsou tací, a jistě jich není málo, kteří se na tu chvíli těší. Ale také není málo těch, pro které je to strašák. A co když jste právě jedním z těch, co mají obavy? Důvodů k obavám může být více. Co vás tedy jako chlapa čeká?

No, prvních 9 měsíců se zvládnout dá.

Ale třeba takový ultrazvuk, to už je první zkouška. Ženy jsou naprosto zvyklé z návštěv gynekologa. Ale chlap je většinou na takovém místě poprvé. Stojí před dveřmi ordinace, přemýšlí o doktorech v pláštích, křeslech, bílých kachličkách, o tom, zda uvidí něco, co vidět nechce. A ejhle. Otevřou se dveře, příjemná doktorka vás zve do místnosti, která vypadá jak domácí pokoj a už ani nevnímá to křeslo či přístroje kolem. Když otevře doktor, tak ten pocit pohody přijde o něco déle, ale přijde. Pln očekávání pak čeká, co bude, co uvidí a netrpělivě vyhlíží obraz na monitoru. Obraz naběhne, lékař(ka) komentuje co je vidět na monitoru. Hlava, ručička, srdíčko, páteř. Oba nastávající rodiče kývou hlavou, že rozumí. Avšak oba jsou zmateni, jelikož ač se snaží sebevíc, v té černobílé změti nejde nic poznat. Celou situaci pak zachrání 3D fotografie, kde už alespoň trochu poznávají své miminko, nebo alespoň obrysy. A pro chlapa to nejdůležitější přijde kolem 15. týdne, kdy se dozví, že čekají chlapečka.

Během dalších týdnů muži čelí návalům nálad svých žen, společně plánují dětský pokojíček, nakupují či shánějí výbavu. Bříško se pomalu kulatí a v tomto rozptýlení přijde zas myšlenka na porod. Tu ale ihned zase přítelkyně zažene dotazem: „kdo snědl ty kyselé okurky?“.

Takže vlastně celých devět měsíců pánská část osazenstva vážně nemusí mít obavy z účasti u porodu

Vše je dostatečně daleko. Od 7. měsíce však čas začne šíleně utíkat. Touto dobou už se na porod chystají i ženy. Nakoupí roztahovací balonky a trénují. Pijí všemožné čaje pro těhotné, berou různé vitamíny. Termín se blíží a i muži jsou již v pozoru. Od této doby skoro nepijí, aby byly mobilní a mohli kdykoliv jet do porodnice. Své ženy pravidelně kontrolují a čekají. To čekání je mnohdy horší, než oznámení samotné na začátku těhotenství. Nervozita a obavy dělají své, ale stále se čeká...