V 1. části našeho článku, Jak přežít porod aneb obavy mužů 1. část, jsme si řekli, co vše muže čeká prvních devět měsíců těhotenství. Kontroly, ultrazvuky, vyšetření, nakupování, zařizování, dokonce i náladovost a chutě těhotných žen. To vše se zvládnout dá a většina mužů to zvládá bravurně a nepřipouští si nic, dokud nenastane den D a oni mají jít k porodu... Jak přežít porod aneb obavy mužů 1. část
Většina pánů je po celé těhotenství oporou své drahé a vždy na blízku
Až jednou, přijde obyčejný den. Ráno se zajede na nákup, navštíví se rodina a nic nenasvědčuje, že se něco má stát. Nakonec poprvé během posledních několika měsíců přijde jediná noc, kdy muž nebude doma. Opustí svou drahou s tím, že zítra hned ráno je zpět, ať nerodí a že ji miluje. Odjede, stále ale má v hlavě myšlenku na svou ženu doma. Proto jí ještě v 22:00 zavolá, uklidní se, že je vše v pořádku a rozloučí se. Zas další klidný den, pomyslí si. A na porod zas přestane myslet.
Alespoň na chvíli.
Za několik desítek minut se rozezvoní telefon. Na displeji svítí jméno přítelkyně a zde, poprvé, s velkou obavou zvedne telefon. „Miláčku, je to tady“, uslyší v telefonu. Následuje šok. Dochází mu, že ten okamžik je tu. Okamžik, z kterého měl celou dobu obavy. Vykoktá ze sebe, že jede honem domů, v rychlosti se rozloučí s přáteli, na místě zapomene vše co zapomenout neměl a jede za svou drahou. Celou cestu v hlavě řeší otázky typu: co uvidím doma? Kde je vlastně porodnické oddělení, co mám teď dělat? Stále mužům o nic nejde. Vyzvedne manželku, sbalenou tašku a jede se.
Nejhorší chvíle z celých 9 měsíců přijdou právě teď.
Chvíle dlouhá třeba i třináct hodin. Každé dvě minuty počítání kontrakcí a očekávání. Pohled na svou drahou polovičku, která chudák dýchá, co to jde. Malý si dává na čas a tak to čekání je nekonečné. V hlavě občas naskočí myšlenka na to, co pak uvidí. Ale stále se nic neděje a mužské obavy z porodu, nahradí obavy o hladký průběh porodu. Po mnoha hodinách čekání, se pak vše podstatné seběhne během několika chvil. Přiběhne doktor, sestry, muž čeká a kouká vedle. A než cokoliv stihne, uslyší první křik a pokyn sestry: „tatínku tak foťte“. Muž se probere z jakéhosi transu a udělá pár fotek. Okamžik je to tak silný, že přebije vše.
Paní vyčerpaná z náročného porodu, tatínek spokojený, že je to za ním, miminko usínající na prsou
Těhotenství skončilo. Začíná nová životní éra. Hrdý otec si to uvědomuje, když rozesílá sms o narození. A v tom se opět objeví ona otázka o obavách porodu. Zde si muž uvědomí, že pro něj to těhotenství nebylo náročné, že neměl mít žádné obavy. Neviděl nic, co by se nedalo přežít. Získal mnoho dojmů, které jsou tak emocionálně silné, že těch 9 měsíců obav, se nyní zdá být tak směšných.
A nová etapa života může začít.