11.12.2007 mi během seriálu Ulice začala odtékat plodová voda. Nejprve jsem si myslela, že jsem spíš něco neudržela, čemuž by se při dvojčatech asi nikdo nedivil... Zkoušela jsem si sednout a za chvíli vstát, po chvilce jsem věděla na 100%, že to voda je... Nachystala jsem si v klidu věci, poprosila manžela, aby zajistil odvoz.
Kolem 21:30 jsme dorazili na Bulovku. Zatímco hledaly lékaře, mi asistentky natočily monitor. Ten byl skoro bez kontrakcí tak mi lékař, naštěstí Dr. Záhumenský, řekl, že se mám prospat, že to dřív než ráno nebude. Navzdory tomu, že na monitoru nebylo nic ,mě asi po půl hodince chytly kontrakce, tak silné, že jsem od Dr. dostala injekci na bolesti. Kontrakce byly +- po 4 minutách. Spát jsem tedy nemohla. Nebyla jsem schopná si přes bolesti zajít ani na záchod. Naštěstí se mnou byl manžel, který mi tam moc pomáhal. Mohla jsem se o něj opřít. Jediná poloha kterou jsem snesla, byl sed na kraji postele a zapřená o ruce. Peťa si občas sedl za mě, abych se o něj opřela a ruky se mi prokrvily. Mimo bolesti jsem všechno co jsem vypila zvracela, tak jsem měla pořád žízeň. Injekce odezněla a já pro bolesti nemohla nic, natož si lehnout, což pro vyšetření je docela nutnost. Kontrakce byly vleže ještě nesnesitelnější. Nemohla jsem pořádně dýchat. Pořád jsem byla málo otevřená.
Hodiny utíkali docela rychle, kolem 5-té ráno jsem dostala kapačku s Algifenem a antibiotiky, protože plodová voda praskla cca před 12-ti hodinami... To už mi Algifen nezabíral vůbec. Drtila jsem Peťulkovi ruku, když přišly kontrakce. Chudáček si to užíval. :( V 8 ráno jsem ještě nebyla dost otevřená, tak ještě čekali. Mezi tím mi začal skákat krevní tlak a miminkům se moc zrychloval tep.
Kolem půl deváté mi konečně řekli, že bych mohla začít tlačit... To se lehce řekne... Jen vylézt na lehátko a lehnout si byl nadlidský úkon. Tlačila jsem co to šlo, asistentky mi skákaly na břicho aby jim pomohly ven, dr. mi umrtvil i hráz a porodní cesty zevnitř. Bohužel Fanoušek šel čelíčkem místo temínkem, tak se zasekl... Pamatuji si jak mi říkali, že mám tlačit já jim při tom říkala, že to nejde, že to už nezvládnu, a v duchu jsem si říkala, ať už proboha řekne, že vidí hlavičku... No nestalo se. Dr. o půl desáté řekl, že ještě jednou a když to nepůjde, tak půjdeme na císaře. Řekla jsem mu ať mě vezme rovnou... No nevzal, ještě jsme to zkusili, ale se stejným výsledkem.
Naštěstí mi píchli spinál, tak jsem mohla ty své broučky vidět hned jak je vytáhli. Během toho píchnutí spinálu jsem měla šílenou kontrakci, při které mě rozptyloval jeden moc hodný Dr. Asi bych se jinak zbláznila. No, když Dr. vytáhl Fanouška a Peťulku tak si ze mě vystřelil a řekl že třetí bude Jozífek :) Nebyl. Kluci se narodili v 9:53 a v 9:54. S krásnými mírami, které ani oni sami nečekali. Apgar měli oba skvělý, až na 1 minutu po porodu, kdy měl jeden 9 měli jinak samé 10 :) Stálo to za to.