Je mi 30 let a před půl rokem jsem byla po více jak deseti letech prvně u zubaře. Vím jistě, že kdybych neměla nateklou půlku obličeje tak bych se u zubaře nevyskytla ještě mnohem delší dobu. Bohužel jsem v dětství neměla štěstí na zubní lékařku, stejně jako naše celá třída, která k ní spádově musela chodit. Kolektivní povinné prohlídky pro mě byly za trest.

Před každou kontrolou jsem si vytrhala na WC všechny zuby, které se mi kývaly, jen aby se mi v puse hrabala co nejméně. Paní zubařka měla představu, že dítě nemůže nic bolet a "musí" něco vydržet. Ménu bratrovi tak vytrhla najednou 4 druhé zuby v deseti letech a nebylo jí divné, že za ní přišel sám a bez doprovodu, stejně tak i od ní odešel. Mě vrtala přední, již druhé zuby a když jsem si stěžovala, že to bolí, tak mi vynadala, že si vymýšlím a nemůže mě to bolet.

Od té doby mě žádný zubař neviděl. Tedy vlastně ano.

V těhotenství s mladším synem jsem byla donucena jít k zubaři, skrz bolest jsem nejedla, hubla a Paraleny již nezabíraly ani náznakem. Milý pan doktor mi řekl, že tu bolest jen simuluji a už se u něj nemám nikdy ukazovat. Neukázala jsem se, raději jsem trpěla.

Další čtyři roky jsem se odhodlávala k návštěvě u zubaře

Začala jsem si dokonce šetřit na celkovou narkózu, i když by mi ji proplatila nejspíše pojišťovna. Až jednou jsem se ráno probudila a měla obličej z půlky nateklý, nemohla jsem mluvit, ani jíst. Manžel volal ke svému zubaři a zajistil mi, že mě ještě to ráno vzali k ošetření. V sobě silnou dávku analgetik a léků na uklidnění a přesto mi srdce bušilo, tak že jsem sebou málem sekla v čekárně. 

Najednou jsem zjistila, že zubař může být i příjemný člověk

Pan doktor byl již informován, že se bojím zubaře (až po čase mi řekl, že nikoho jako jsem já tam ještě neměl), měl velmi příjemné vystupování. Prohlížel si rentgenové snímky a přesně mi popsal co se bude dít a v jakém časovém i finančním horizontu se budou zuby opravovat. Když došlo k samotnému zákroku neustále se ujišťoval, jestli jsem v pořádku, jestli umrtvení působí a bez problémů mi vytrhl zub, od kterého byl silný zánět k dalším 4 zubům. Naštěstí ty nebylo třeba trhat. Přišla jsem ještě o další 2 zuby se stejně trpělivým přístupem. 

Na další prohlídce jsem měla podstoupit čištění zubních kanálků a jejich dočasnou antibiotickou výplň. Opět mi bylo do posledního detailu sděleno, co se bude dít. Během celého výkonu mě neustále lékař i sestra kontrolovali zda jsem v pořádku a každý krok mi předem oznámili. Za hodinu jsem odcházela z ordinace. S otisky svých nehtů vyrytých na svých hřbetech rukou, jak jsem si je mačkala, ale bez bolesti.

Nicméně nastala změna.

Zjistila jsem, že se již nebojím zubaře, ale samotného výkonu. Pro někoho je to blbost, pro mě velký pokrok.

Nestyďte se přiznat sobě i svému lékaři, že máte panický strach až fóbii z něj nebo ošetření. Dobrý lékař to pochopí a bude dělat vše pro to aby vás toho strachu zbavil. Nejde to ze dne na den, ale postupně si zvyknete a strach již není tak velký.