Ahoj. U nás to začalo klasicky. Potkali se, měli se rádi, začali spolu žít a najednou tu chyběl někdo další. Takže první pozitivní těhotenský test přinesl Mikuláš přede dvěma roky. Za osm měsíců poté vykoukl na svět klučina.

Sice se mu nakonec moc nechtělo, takže máma tu velkou chvíli nechtěně prospala, ale nějak se to všechno zvládlo. A jelikož příroda je mocná čarodějka a hormony dělají své, mamce toho kloučka najednou začalo být líto, že by měl zůstat bez sourozence. Přestala přemýšlet, kolik je jí už let, kdo ty dva bude živit apod. a začala toužit po dalším miminku.

Tak a to je přesně ten důvod, proč tu nyní cvakám tyto řádky. Před necelým měsícem jsem začala tušit, že vynechání menstruace nemusí být jen z důvodu zcela rozházeného cyklu kvůli kojení. Těhotenský test tušení potvrdil a následná kontrola na gynekologii také. Stalo se tak dle poslední menstruace v 6 týdnu těhotenství (zkusím dále použít zkratku tt.), takže jsem se dozvěděla jen, že těhotná jsem, ale uvidí se, zda embryo začne růst. Další kontrola za dva týdny. Kolena se mi dost klepala, když jsem otevírala dveře ordinace. Vnitřní ultrazvuk a tlukoucí zárodek srdíčka mi vehnaly slzy do očí. Pan doktor povídal cosi o tom, že je fajn vidět těšící se maminku a já si říkala, že to přeci musí být zde na denním pořádku. Ale uvědomila jsem si, že mám vlastně obrovské štěstí. Manžel čekal se synkem v čekárně a bude snad čekat i další měsíce a těšit se na dalšího člena rodiny, máme kde bydlet, co jíst… Tak teď jen si přát, aby nás to štěstí neopustilo a miminko bylo zdravé a v pořádku.

Už za pár týdnů mě čeká screening v 1. trimestru a to budou první velké nervy, jak dopadneme. Tak pokud byste chtěli občas číst, jak se daří těhulce v pokročilém věku, můžeme tu příště probrat třeba ony pověstné ranní nevolnosti.