Často se setkávám s názorem, že hněvu a vzteku dítěte bychom měli předcházet. Nebrat ho do obchodu s hračkami, když víme, že mu nechceme nic koupit. Zařídit za každou cenu, aby dítě nebylo vystresované a aby mělo svůj pravidelný řád a rytmus.  Kladu si otázku, zda tento trend není  někdy naopak tím udržujícím faktorem, který zhoršuje adaptaci dítěte na nepředvídatelné události.  

Dítě se musí učit zvládat hněv

Život každým okamžikem přináší neočekávané situace  a když se budeme snažit jakékoliv frustraci vyhnout, nenaučí se s ní děti pracovat a zvládat svůj hněv.  Jasně, že za normálních okolností  můžeme dítěti naslouchat a plnit jeho přání. Ale jsou i takové chvíle, kdy to nelze. Potom  se můžeme rozhodnout, jestli vždy vyslechneme přání dítěte, nebo jej naučíme, že vše nejde hned jak by si přálo. Tam kde půjdeme dítěti pořád na ruku a budeme  pořád ihned uspokojovat jen jeho přání, můžeme sami sobě udělat medvědí službu. Protože reálný život tak nevypadá.  

Vztek, vzdor, hněv k batolecímu věku patří

Můžeme jít stokrát do obchodu a chtít koupit hračku, kterou si dítě přeje. Když jí tam ale nebudou mít, musíme nastalou situaci nějak ustát. Mluvím samozřejmě  o dětech od tří let výše, nikoliv o těch nejmenších batolatech a kojencích. Rodiče by se nejraději vyhnuli hněvivým záchvatům úplně. Jenomže vztekání, vzdor a hněv, nazvěme si to  jak chceme, prostě k batolecímu i předškolnímu věku patří.  Emotivita batolete a předškoláka je ještě velmi labilní a snadno podléhá velkým výkyvům nálad. Vztekat se a zlobit je úplně normální, ale záleží samozřejmě na intenzitě afektu a délce jeho trvání.  Navíc se dítě nedá přesvědčit žádnými  logickými argumenty, to zvládne až mnohem později.

Podle mého názoru nezáleží ani tak na tom, jestli hněv přišel, ale jakým způsobem se nám podaří ho zvládnout a jak dlouho trval.  Proto doporučuji takové malé zvykání si na to, že vše nejde jen podle přání dítěte. . Když například vždy vyhovím předškolákovi a dám mu okamžitě, co si přeje, nenaučím ho na chvilku své potřeby odložit, v případě, že je to potřeba.  

Příkladní situace s dětským pitím

Stačí jeden příklad s pitím. Víme, že se dítě čerstvě dosyta napilo a pravděpodobně netrpí velkou žízní. Za minutu po odchodu z domu však začne fňukat, že by okamžitě chtělo napít a že to nevydrží.  Co uděláte vy ?  Samozřejmě v případě, že možnost napít se bude mít dítě velmi brzy. Půjdete někam utratit  peníze za  pití, abyste okamžitě uspokojili to ,co si dítě přeje?  Vrátíte se domů za cenu pozdního příchodu tam  kam jste mířili ? Nebo dítě  požádáte, aby počkalo, protože se za malou chvilku napije ? Zdá se vám kruté chtít po dítěti počkat v případě jídla, nebo žízně ?  Samozřejmě nedoporučuji  dítě trápit hladem, nebo žízní. Jde mi jen o velmi krátké odložení  okamžitého přání tam, kde víte, že dítě netrpí a kde mu nemůžete zrovna snadno vyhovět.

Kdybyste byli doma nebo měli pití s sebou, jistě byste mu dali napít okamžitě a to je v pořádku.  Jenomže se může stát, že najednou opravdu není a máme řvoucí malé dítě, které si nenechá nic vysvětlit. Vždyť zatím vždy když zakňouralo, tak dostalo, co si přálo. Podobné je to i s tolik diskutovanou návštěvou hračkářství. Můžete se s dítětem domluvit, že do hračkářství půjdete (třeba zrovna koupit dárek pro někoho jiného), ale nic tam nekoupíte. Dítě souhlasí, ale nakonec začne plakat, protože tu hračku musí mít. Teď hned samozřejmě, což je typické uvažování malého dítěte. Čas pro něho nemá moc význam a nějaké zítra ho vůbec nezajímá. Je strašně snadné se té situaci vyhnout, jenomže jak např. předškoláka naučíme, že to vždycky nejde podle jeho představ ?  Vysvětlíme mu to, ale on to stejně nechce chápat. Můžeme ho nechat si situaci zažít. Zrovna nemáte k dispozici nikoho , kdo by vám dítě pohlídal a do obchodu s hračkami jít musíte. Neteřinka  má  narozeniny zítra a ten dárek je nutné dnes koupit. Nikdo není tak dokonalý, aby za všech okolností zvládl nákup včas.  Vezmete tedy dítě s sebou. Přišli jsme, prohlédli, nekoupili. „Chápu, že se zlobíš, ale to se nedá nic dělat“. Bude řev, ale časem si to dítě může snadněji  uvědomit a některé věci nevyžadovat a lépe chápat.