25. listopadu je Mezinárodní den za odstranění násilí páchaného na ženách. Tímto článkem chceme připomenout, že násilí na ženách není pouhý pojem, který se občas objevuje v televizním zpravodajství. Zde se zobrazuje pouze špička ledovce, který se objevuje v různých variantách mnohem častěji, než si umíme představit.

Pokud se žena stane obětí násilí, nemusí se nutně jednat pouze o násilí fyzické. Vždy, když se žena necítí šťastně nebo bezpečně v rodinném kruhu, měla by se nad tímto pocitem zamyslet mnohem hlouběji. Rodina a domov by totiž měli být ostrovem v širém oceánu nebo oázou v poušti. Rozhodně by se neměla stát vězením, kam se žena bojí vracet, nebo kde tráví svůj čas jen velmi nerada.

Fyzické násilí na ženách je již pouze vyvrcholením domácího násilí. Těmto fyzickým atakům ve většině případů předchází mnohem závažnější psychické týrání, které se postupně nenápadně zvyšuje, až vyústí ve fyzické násilí. Většinou začíná naprosto nevině a žena sama sebe ze začátku utěšuje, že vůbec o nic nejde. Mnohdy je i vlastní rodinou nebo přáteli přesvědčována, že své úsudky přehání a že nesmí být tolik přecitlivělá.

Partneři nebo manželé by si měli být vždy navzájem oporou. Pokud se však muž snaží prosazovat svoji nadvládu nebo prvořadost, měli byste zbystřit své smysly. Zde totiž může klíčit domácí násilí. Mezi prvotní projevy domácího násilí na ženách patří: ponižování, zastrašování, zakazování návštěv přátel nebo rodiny, přílišná kontrola a sledování, vyhrožování a v neposlední řadě vyčítání, které vás může přenést do nebezpečné situace, kdy si začnete myslet, že si za vzniklou situaci můžete sama a že je váš partner či manžel v právu.

Pamatujte si vždy jednu věc. Nikdo nemá právo jakýmkoliv způsobem ovlivňovat vaše myšlení a to, co si myslíte nebo děláte. Zvláště pokud se toho snaží dosáhnout metodami, jako jsou výhružky, vydírání nebo jiné techniky, které ve vás vyvolávají úzkost a strach. Situace je o to vážnější pokud vám takové věci dělá člověk, který by vás měl vždy milovat, podporovat a chránit vás.

Prvotní znaky domácího násilí jsou často nenápadné a ženy je ve většině případů považují za titěrné problémy. Další fáze, která nastane, pokud si necháte předchozí chování partnera líbit, je ale mnohem závažnější. Pak totiž může celá situace vyústit v omezování kontaktu s lidmi nebo odpojení od rodinných financí. Takové chování má pouze jediný účel  odebrat vám poslední prostředky vaší nezávislosti a plně vás připoutat k partnerovi, na kterém se stanete citově i finančně závislá. Pak si totiž necháte líbit mnohem více.

Brzy se pak dostaví třetí fáze, která již nepokrytě odhaluje bolestivost domácího násilí ve fyzické i psychické formě. Dochází k vyhrožování, omezování svobody, fyzickému násilí. Manžel či partner vám může nadávat, křičet na vás a ponižovat vás všemi možnými způsoby. V této fázi se proti násilí bojuje mnohem obtížněji než v prvních dvou fázích, proto by měla každá žena vždy monitorovat celkovou situaci a včas zasáhnout, pokud partnerský či manželský vztah začne porušovat práva rovnoprávnosti obou.

Rozhodně nechci vyvolávat dojem, že ideální vztah nebo manželství je vždy perfektní a neodehrávají se v něm hádky či nesrovnalosti. Takový vztah snad ani neexistuje. Hádky jsou součástí diskuze a svým způsobem ke každému vztahu patří, pokud ovšem nepřekročí určité hranice. Oba partneři či manželé by vždy měli mít stejná práva, měli by mít prostor pro vlastní názory, i když se nebudou vždy shodovat s tím druhým a měli by mít jistotu, že jim ve vztahu nehrozí nebezpečí. Nezapomeňte nikdy na to, že nejdůležitější součástí každého vztahu je komunikace a že pokud dochází ve vztahu k hádkám, mělo by stejnou měrou docházet i k omluvě a vyříkání si problémů formou rovnocenné diskuze.  a