Jsem mámou 3 dětí, z čehož dvojčata mají mentální hendikep a musí navštěvovat speciální školu. Proto se mě bytostně dotýkalo dění kolem inkluze od paní ex-ministryně Kateřiny Valachové. Na toto téma jsem napsala několik článků, nejen sem na web, ale i do jiných maminkovských časopisů a udělala rozhovor do Blesku. Časem mediální zájem upadl, ale inkluze vešla v platnost a měla důsledky, které jsou, pro řadu malých speciálních a praktických škol, fatální.
Kateřina Valachová v Neratovicích
Jaké bylo mé překvapení, když jeden známý oznámil na Facebooku událost, že paní Valachová přijede do našeho města. Slovo dalo slovo a my měli domluvenou schůzku. Já, paní učitelka ze školy, paní Valachová a onen známý, který to zprostředkoval. Na schůzku jsem sebou musela vzít i děti, z čehož je tato fotografie pořízená Františkem ve chvíli nudy
Financování a učebnice… Věčné téma
Zpět k tématu. Na schůzce jsme probrali témata financování škol, inkluzi jako takovou a nutnost nákupu učebnic. Z celé schůzky nám vyplynuly dva zásadní poznatky. Škola, na kterou chodí naše děti, je specifická tím, že je to malotřídka, s namíchanými ročníky a ještě i s dětmi s různými vadami. Není tedy možné nakoupit učebnice první, na které škola narazí. Je nutné přihlédnout k individuálním potřebám dětí a ve třídě, kde jsou vady namíchané, je nutné zvolit učebnice, tak aby co nejvíce vyhovovaly všem. Z toho plyne, že je vůbec problém, najít učebnice pro tyto děti, tak aby splňovaly požadavky aktuálního vzdělávacího plánu a zároveň byly použitelné i pro děti s kombinovanými vadami, tak aby je zvládly používat. Zde se paní Valachová nabídla a navrhla oslovit děkanáty vysokých škol s žádostí o doporučení učebnic na základě různých diplomových prací apod., které studenti vysokých škol dělají na toto téma.
Další věcí je finanční náročnost nákupu učebnic. V tuto chvíli je nutné škole pomoci finanční prostředky získat. Rodiče si mnohdy nemohou dovolit uhradit ke školním pomůckám ještě i učebnice a pracovní sešity. Někde dělají sbírky pro školy, jinde se najdou sponzoři. Také se snažíme najít nějakou cestu, jak získat prostředky., ale když je získáme, pak je zde předešlý bod, kdy je nutné najít vhodné učebnice.
Jak se tedy řeší taková situace?
Mnohde jen pracovními sešity nebo pracovními listy, které mají suplovat učebnici. Tyto děti třeba ve 3. třídě používají ještě učebnice pro 2. třídu. Konkrétně, třeba jedno z mých dětí není schopno ani ve třetí třídě přečíst text bez rozkladu na hlásky, když se dostane na konec slova, již neví, jak začínalo, natož aby porozumělo tomu, co vlastně čte.
Co mi schůzka dala?
Měla jsem různé pocity před tou schůzkou. Musím uznat, že jsem měla trochu obavy z přístupu paní Valachové. Šla jsem tam s pocitem, že myšlenka byla možná míněna dobře, ale nebyla domyšlena do důsledků, což se mi v podstatě potvrdilo. Věřím, že se budou objevovat další školy se svými specifiky a ten systém se bude muset upravit tak, aby i ty menší školy, které nedělají o nic míň záslužnou práci, než ty velké, měly stejné podmínky a mohly tak dát start dětem s hendikepem do života co možná nejlepší. Možná je to periferie zájmu, ale řada těchto dětí ze svých hendikepů vyroste. Možná nebudou raketoví inženýři nebo právníci, ale někdo nám bude muset péct rohlíky, prořezávat les nebo postavit dům. Budou si na sebe moct vydělat a budou platit daně, stejně jako my. A dost možná se bude mít František z praktické školy líp než Lojza z Karlovy univerzity…
Nebojte se stát si za svým, pomáhat své škole a domáhat se informací i někde jinde, než jen v médiích. Já budu doufat, že se paním učitelkám podaří najít ty správné učebnice a celá ta schůzka k něčemu bude, ne jen předvolební agitací pro získání hlasů.