V druhém vydání vychází kniha Jsem těhotná, ne nemocná. Pro autorku to bylo vlastně takové třetí dítě v pořadí. První knižní a vlastně poslední, které bylo tak nějak spojeno s maminkovskými tématy. Jak vlastně vzniká taková kniha? České maminky ji ocení možná pro zkušenosti s českými luhy a háji. Všechno je prostě tuzemské. A někdy i stejně silné.

Snažila jsem se zachovat si humor, jinak to nejde!

„Snažila jsem se zachovat si v každé situaci humor, jinak to prostě v těhotenství nejde. To jsem pochopila ve chvíli, kdy mi s hrůzou, ale opravdu s panickou hrůzou došlo, že to, co mi roste v břiše, přes noc nezmizí a že to opravdu bude muset NĚKUDY ven,“ říká autorka v rozhovoru o této knize. Asi to je jen nějaký pud sebezáchovy, který v tu chvíli nastartuje až přímé vidění s klapkami na očích, kde máte před sebou pouhý cíl – dítě. A vůbec se raději neohlížíte na miliardu rizik, na miliardu strachů, které ovšem chtě nechtě čas od času doráží. No a právě na ně je třeba si doladit energii právě těmi hezkými chvilkami, kdy se těhotenstvím těšíme.

Člověku stejně nakonec zůstanou jen ty hezké vzpomínky…

Že lze zažít po mnoha letech při opětovném čtení vlastních zápisků šok, nás autorka přesvědčí velmi snadno. Jak je to dlouho, co máte za sebou porod a těhotenství milé dámy? A kolik si toho pamatujete. Renata Petříčková k tomu říká: „No samozřejmě, to milostivé okno zapomnění začalo fungovat v podstatě ihned po porodu, ale definitivní zapomnění celého těhotenství nastalo v průběhu šestinedělí. Je zvláštní, jak to mozek vymaže, jen tak asi umožní vůbec do toho ještě někdy jít. To jsem si uvědomila při druhém těhotenství, kdy fyzické nepohodlí úplně okamžitě rozžehlo všechny ty zapomenuté vzpomínky a já si opět uvědomila, že jsem do toho šla znovu, no to snad ne! No šla… To je asi nejméně příjemný moment v těhotenství, to uvědomění si rizik, nebezpečí a nevratnosti toho všeho. Na druhou stranu vám garantuju, že víc už si na tohle vzpomínat nebudete, paměť je opravdu milosrdná a po letech zůstávají jen ty pěkné emoce a vzpomínky, které stále víc a víc omotávají pavučinky nostalgie… A děti hrozně rychle rostou.“

Ale abyste si nemysleli, kniha není jen hororová, samozřejmě jsou tu zmíněna různá rizika a nepříjemnosti, které mohou maminky v těhotenství potkat, ale vše je odlehčeno obrovským množstvím příjemných záležitostí, sdílení hezkých zážitků a tipů, jak si co nejvíce ulehčit ty těžší chvíle, a naopak ještě lépe a pohodlněji užít ty krásné. Možná chvílemi budete úplně cítit vůni dětského pudru a vůbec… ještě se autorky zeptáme, co jí z toho všeho utkvělo v paměti nejvíce?

Vůně, vůně, vůně…

„Při úplně nejsilnější vzpomínce na těhotenství a porod půjdeme překvapivě do nemocnice. Uvědomila jsem si, a tento silný vjem se nedá vymazat z hlavy ani po tolika letech, že nejintenzivněji si pamatuju za prvé vůni dětské hlavičky, jak sladce a zvláštně jemně nově narozené miminko voní, tak nesmírně přitažlivou vůni jsem nikdy necítila a ani se nedá vůbec k ničemu přirovnat. Působí do samé dřeně mateřských smyslů a je to jistě chytrý trik přírody, aby se maminka do svého děťátka naprosto a bezvýhradně zamilovala. A za druhé vůně na novorozeneckém oddělení, ta teplá vůně dětské kosmetiky, čerstvě vypraného prádla, všudypřítomné konejšivé teplo, tlumená světla - asi těžko budete hledat právě ve zdravotnictví místo, kde můžete takhle spočinout v příjemné a silné vzpomínce.“

Vtipné illustrace Mirka Vostrého

Nesmíme ale opomenout kabátek, který knize dělá Mirek Vostrý. Jeho „vostré“ vtipy jsou tady věru umírněné, ale přesto parádně dodávají šmrnc a ještě více odlehčují občas. Vtip sem, vtip tam, vtip na obrázku nebo vtip v textu. Ani se nenadějete a už jste na konci šestinedělí nebo dokonce plánujete druhé dítko. Ale jedním si jsme všechny jisté – po pár letech bude drtivá většina zapomenuta, protože zbydou jen ty překrásné výsledky našich devítiměsíčních lapálií – naše děti…

Více info o knize:

http://www.ifp-publishing.cz/products/jsem-tehotna-ne-nemocna/