Mnoho rodičů, při pohledu na své dítě v určité situaci, má myšlenky které nejsou zrovna „košér“. Přesto tady jsou a zažívají je všechny generace. Často až se sami staneme rodiči, si uvědomíme, co a proč bylo, když jsme byli dětmi. Oslovili jsme pár rodičů v našem okolí, aby zapátrali po tom, co se jim honí hlavou, když se ocitnou v nějaké vyhrocené situaci. Mrkněte, co nám napsali a můžete se v komentářích pod článkem přidat se svým přiznáním.
Myslela jsem si, že budu dítě vychovávat jinak, než rodiče vychovávali mě, opak je pravdou. Často zjišťuji, že dělám přesně to, co dělávala moje máma.
Marta, 29. let, 2 děti
Až s dětmi jsme dokázala pochopit většinu situací, kterými si se mnou máma procházela a pochopit proč dělala zrovna ta rozhodnutí, která dělala.
Alžběta, 36 let, 3 děti
Ještě jako těhotná jsem sebe i okolí ujišťovala, že moje dítě tohle dělat nebude a takto se nebude nikdy chovat. Dnes se směji své naivitě i radám, které dostávám od svobodných slečen, jejich dítě toto nikdy nebude dělat a nikdy se takto nebude chovat.
Denisa, 32 let, 2 děti
Nikdy jsem si nemyslel, že budu u porodu, nakonec jsem šel. Prý to není tak hrozné. Ten den byl plný emocí, kdy jsem nevěděl, jestli se krčit někde v koutě jako malý kluk, nebo zda mohu na partnerku sáhnout, aby mě neuškrtila při kontrakcích s větou „Co jsi mi to provedl!“, ale nejhorší byla ta bezmoc, kdy jsem nemohl nic, než ji jen držet za ruku a dívat se jak trpí. Ženy jsou silné a možná silnější než muži, jen my si to odmítáme připustit.
Marek, 42 let, 2 děti
Myslel jsem si, jak bude můj syn sportovně založený po tátovi, jaký to bude drsňák. Zkousnout jsem musel nejen hru na klavír, ale ještě i lekce tance. Holt budu doufat, že bude drsný klavírní virtuos nebo tanečník.
Tomáš, 38 let, 1 dítě
Když přijdu z práce, po dlouhé šichtě, domů a slyším za dveřmi ten křik dětí, častokrát mám chuť ani neotočit klíčem v zámku, ale pomalu a potichu udělat pár kroků zpět k výtahu a zdrhnout.
Radek, 36 let, 2 děti
Občas si představuji, jak držím toho nevycválaného puberťáka doma, pod krkem a přes zuby cedím, že chci zase to malé, hodné, nevinné dítě. Nejčastěji mám tyto představy, když sbírám špinavé prádlo napříč bytem, nebo když vidím oči otočené ke stropu na jeho pobeďarovaném obličeji.
Alena, 42 let, 2 děti
Čas od času si představuji, až si moje děti sbalí kufry a já budu mít byt sama pro sebe. Nejčastěji, když přijdou puberťáci s tím, že v té plné lednici není nic k jídlu, nebo když se rozčilují, že nemají co na sebe a police ve skříni přetékají. Dost často také, když sedím na záchodě a netrpělivý puboš mi buší na dveře, i přes to, že jsem předem oznámila, že bude obsazeno.
Zita, 43 let, 1 dítě
Když vidím mé děti, mám chuť jim často nastavit zrcadlo. Obléct si taky ty roztrhané džíny s rozkrokem u kolem, krátké roztrhané tričko s lebkami (podle návodu z youtube), nahodit kšiltovku obráceně, přežvykovat jako tele a mlátit hlavou se sluchátky na ších při hudbě připomínající šutry v pračce. Jediné, co mi v tom brání, je má konfekční velikost a zbytky mé důstojnosti.
Petr, 45 let, 2 děti
Když mi všichni říkali, že se mám vyspat dokud to ještě jde, mávala jsem rukou. Teď po 4 letech s dětmi, mám chuť zadusit je polštářek, když v 5 ráno vtrhnou do ložnice, jestli si budeme hrát, venku už je světlo.
Radana, 38 let, 2 děti
Jaké by bylo vaše přiznání? Čím vás rozčilují vaše děti, nebo čím vás rozčilovali vaši rodiče?