Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí
a vůkol rudý vřes.
Tam ptáci, laně chodí pít
pod javorový kmen.
Ti ptáci za dne bílého,
ty laně v noci jen.
Když usnou lesy hluboké
a kolem ticho jest,
pak nebesa i studánka
jsou plny zlatých hvězd.
Princeznička na bále,
poztrácela korále.
Její táta, mocný král,
Honzíka si zavolal.
Honzíku, máš namále,
přines sem ty korále!
Honzík běžel na horu,
nakopal tam bramborů.
Vysypal je před krále.
Nesu vám ty korále!
Větší už tam neměli,
snědli je už v něděli.
Šlo prasátko na procházku.
Mělo uzel na ocásku.
Po cestě je potkal pes.
Ocásek si rovně nes.
Leze, leze brouk,
vítr na něj fouk,
překulil ho na záda,
takhle kopal nohama.
Polámal se mraveneček, ví to celá obora.
O půlnoci zavolali mravenčího doktora.
Doktor klepe na srdíčko, potom píše recepis:
"Třikrát denně prášek cukru, bude chlapík jako rys."
Dali prášky podle rady, mraveneček stůně dál.
Celý den byl jako v ohni, celou noc jim proplakal.
Čtyři stáli u postýlky, pátý těšil: "Neplakej!
Zafoukám ti na bolístku, do rána ti bude hej!"
Zafoukal mu na ramínko, pohladil ho po čele...
Hop! A zdravý mraveneček ráno skáče z postele!
Liška na nás číhá v houští
zmije v lese jedy pouští
medvěd bručí za pařezem
seřežem je jedním řezem