Každé dítě miluje mašinky a v Království železnic je jich nepřeberné množství, což ocení nejen děti, ale i rodiče. Děti se tam krásně zabaví a rodiče nemusí být neustále ve střehu. Království je více méně bezpečné. Expozice jsou schované za plexisklem a chodí se kolem nich na ochozu se zábradlím. Je nutné dát pozor na menší děti, aby nespadly. Ale děti do cca 2.5 roku je nutné držet na rukou, protože neuvidí. Některé maminky si sebou nosí stupínek, na který si dítko stoupne. Zde je naše návštěva.
Kluky jsme relativně v klidu oblekli, nachystali věci, nasedli do auta a vyrazili směr velkoměsto Praha. Cestou jsme potkávali auta, vlaky, tramvaje, cyklisty a pod., vše bylo náležitě pojmenováno a okomentováno. Po chvilce hledání místa k zaparkování jsme nakonec skončili v parkovišti Anděl a jaké překvapení bylo, když jsme zjistili, že stačí jen vyjet dvě patra nahoru a jsme tam. Zakoupili jsme vstupenky a vyrazili k eskalátoru. Ouha. Máme moc široký kočár, tak jsme se vraceli do prodejny a jeli výtahem. Po kontrole vstupenek a uložení batohů jsme vyrazili vstříc mašinkám a vagonkům.
Dávala jsem tomu tak 30 minut maximálně. To co tam kluci předvedli, předčilo mé očekávání a to hned několikrát. Chodili pěkně po ochozech, netřískali do ničeho, hezky to komentovali, sledovali vláčky a užívali si to. Franta se svezl na vlaku na mince, Peťa se svezl na letadle. Ačkoli nastupoval za letu a nikdy něco takového neviděl, vydržel to bez řevu a pokusu o útěk. Toť úspěch č.1.
Dalším megaúspěchem bylo občerstvení ve vyhrazené zóně. Nikdo mi s Frukem nezdrhl a nikdo se nepokoušel vlámat do automatu s pitím, sladkostmi a mašinkami. První patro jsme prošli aniž by bylo cokoli rozbité, něco chybělo a děti (a ostatní) byly v celku. Daník to celé proležel a koukal kolem.
O patro níž se kluci vrhli k vitrínám, kde poctivě označili každý vagonek, vlak, hasiče, roboty, domy. Prošli jsme to celé až k herně, kam se kluci tak na deset minut zavřeli a hráli si. My si dali horkou čokoládu, tedy taťka si dal. Moje byla částečně vypita a následně částečně vylita na stůl. Po úklidu a opuštění herny se kluci ještě jednou svezli na vláčku na mince a pomalu jsme pokračovali. Chtěli jsme. Jenže oni tam stavějí nový kraj a mají oddělaná plexiskla, která ty modely chrání. Toho využil Peťa a v cukuletu byl nahoře u modelářů s nápadem jim pomáhat. Naštěstí jsme ho poměrně rychle zpacifikovali a od modelářů, kteří si zcela viditelně oddechli, ho odvedli. Pak jsme ho nosila na rukou kolem, aby mohl koukat co tam dělají.
To už bylo vidět, že toho je na ně moc. Už začali pobíhat, vymýšlet blbinky a to už byla jasná známka konce, takže jsme zahli k výtahu směr parkoviště. Odjížděli jsme s mašinkami na natahování, s velkými plechovými mašinkami a s mašinkou LOKO pro Daníka.
Celkový čas s klukama byl něco málo přes hodinu a půl. V každém patře je zóna určení k občerstvení. V prvním patře jsou automaty na pití, sladkosti a jeden s vláčky pro děti. O patro níž je automat na teplé nápoje a sladké, hned vedle je herna kam mohou děti za hračkami. Herna je prostorná, ale je v ní docela chladno, takže tam nějaký lehčí svetřík děti ocení.
Ještě jen podotknu, že dvojčata mají ADHD, jsou velmi temperamentní, hyperaktivní a uvztekaná. Přesto byla návštěva království železnic vcelku klidnou záležitostí.
Více informací na webových stránkách http://www.kralovstvi-zeleznic.cz/.
