Příběh mé dcery Karličky se začal psát ještě před jejím narozením, tedy v roce 2008. V té době jsme měli již dvě odrostlé báječné dcery, ale s manželem jsme měli lásky na rozdávání a tak jsme se rozhodli přivést na svět ještě jedno Broulíče.
Předchozí těhotenství probíhala ukázkově a ani v tomto případě jsem neočekávala, že to bude jinak. Výsledky tripple testů dopadly hrozně, nicméně často bývají falešně pozitivní, přesto mě odběr plodové vody neminul. Nebyly to příjemné dny čekání na výsledek. Říká se, že když se neozvou do 14ti dnů, je to dobré, a když ani do tří týdnů, výsledek je v pořádku. Také byl. Ve 20.tt jsem šla na UZV vyšetření a byla jsem si naprosto jistá, že je děťátko zdravé. S lékařem jsme vtipkovali na téma pohlaví mého děťátka, když už doma dvě dcery mám, i pro laika byl obrázek na monitoru jednoznačný. Tak holčička – super, to bude tatínek nadšený:-) Všechny orgány v pořádku, srdíčko jak zvon... jen při vyšetření obličeje pan doktor rázem zvážněl a byl dlouho potichu. Velmi dlouho. Bohužel i v tomto případě byl obrázek na monitoru jednoznačný i pro laika – obličejový rozštěp.
Nebylo to hezké období. Místo toho, abych se těšila na vytoužené děťátko, hrozila jsem se toho, jak bude mé dítě žít. Spoutaná předsudky a obavami, protichůdnými názory lékařů a svými pocity, hodně jsem brečela. Následovala řada vyšetření, poslední z nich bylo vyšetření magnetickou rezonancí, které potvrdilo diagnózu celkového obličejového rozštěpu, který je se životem slučitelný, nicméně kompletní. Ani jsem se nestihla radovat z toho, že plod je jinak zdravý, následovalo konstatování, že na umělé přerušení těhotenství mám jen několik dnů. Byla jsem v pátém měsíci, malá se hýbala a já byla v šoku podruhé. Zcela logicky jsem nabyla přesvědčení, že vada je opravdu vážná, přeci zabít v podstatě zdravé dítě – to by mi nikdo nedovolil ani neumožnil!! Slova mé gynekoložky o tom, že přivést na svět chudáčka s jizvami, které budou stejně vidět, není se dvěma zdravými dětmi dobrý nápad, nebyla také nijak optimistická, ale nemohla jsem reagovat jinak, než že se dcerky nevzdám a holt se o ni postaráme i s takovým postižením... Odjeli jsme domů s lékařskou zprávou svého nenarozeného dítěte, ve které stálo "Matka byla informována o možnosti umělého přerušení těhotenství z důvodu VVV plodu, přeje si však v graviditě pokračovat."
Leden 2013
Vánoce jsou sice za námi, ale vánoční stromeček jsme ještě nechali svítit, aby se z něj malá Karlička mohla těšit ještě několik dní. Tahle malá čtyřletá víla zcela změnila náš svět a to i přesto, že ve srovnání s jinými dětmi je úplně obyčejná. Chodí do obyčejné školky, prodělala obyčejné dětské nemoci. Pro nás je však jedinečná. Jaká? Jedním slovem – zbožňovaná. Má nádhernou tvář, čokoládové oči a zlaté srdíčko. Je to naprosto zdravé dítě. Ne – zázrak se nekonal. Opravdu se v roce 2009 narodila se širokou celkovou rozštěpovou vadou v obličeji, která zasáhla její ret, čelist i patro. Operaci rtu a nosu prodělala, když jí byly tři dny a díky tomu je jizva na jejím rtu takřka neviditelná. Patro jí zacelil pan doktor v deseti měsících a operace čelisti bude následovat později. Strávily jsme tedy spolu několik dní v nemocnici a několikrát do roka jezdíme "na výlet" do Prahy na kontrolu do Centra pro léčbu rozštěpových vad při FNKV Praha, kde se léčí. Vrátila jsem se naplno do zaměstnání a Karlička šla do školky v necelých třech letech – proč taky ne. Dětský kolektiv miluje a na nějakou zvláštní péči o "postižené" dítě jsme velmi rychle zapomněli. Nezapomněli jsme však nikdy na to, že jsme stáli jenom malý krůček k tomu, aby tu s námi nebyla. S pokorou a nevýslovným štěstím si užíváme každé chvilky, kdy ji můžeme objímat, hrát si s ní, poslouchat její hlášky a nechat se od ní učit rozeznávat, co je v životě důležité. Moje malá zlatá Karlička.
Stává se mi často, že když se ozvu v nějaké diskuzi na téma "chudáci rozštěpové děti" a podělím se i o fotku malé Karličky, abych demonstrovala, že opravdu žádní chudáci to nejsou. Lidé mi kolikrát nevěří, že právě ona je ta rozštěpová holčička narozená s těžkou formou vady. Ale tak to je. Budoucí rodiče jsou dál vystavováni rozhodování o bytí či nebytí svého dítěte aniž by tušili, že jejich dítě může vést úplně normální život a že jenom na nich záleží, jak kvalitní a láskyplný bude. Jakoby to v případě zdravě narozených dětí bylo jinak...
Děkuji srdečně panu doktorovi Jiřímu Borskému a dalším lékařům a zdravotníkům Centra pro léčbu rozštěpových vad Při FNKV Praha za péči, která mé holčičce vrátila úsměv.
Hana Broulíková
OS Za novým úsměvem klienatů a přátel rozštěpového centra při FNKV Praha
další kontakt na podpůrnou organizaci pro rodiče rozštěpových dětí Šťastný úsměv
Operace rtu a nosu Karličky ve FN Motol 2009
http://zanovymusmevem.cz/index.php?option=com_webplayer&view=default&Itemid=43
Reportáž o léčbě rozštěpů v ČR 2012
Please wait...