Nebylo to dlouho poté, co jsme se s manželem a naší půlroční Nikitkou přestěhovali do Českých Budějovic. Šli jsme tam za prací, ale všechno se trochu zkomplikovalo a slíbenou práci jsme nakonec nedostali. Začali jsme tedy řešit, jak naší situaci vyřešit. Jedním z mnoha nápadů bylo uskutečnit sportovní akci, která by přiblížila lidem squash a racketlon a aby lidé zjistili, že se tyto sporty dají hrát i na vyšší úrovni, než je hrají oni sami. A aby využili služeb nás, trenérů. S touhle myšlenkou ale přišla další. A myslím, že mnohem hodnotnější.

Uvědomili jsme si, že můžeme spojit dvě věci najednou a  výtěžek z akce, která se nakonec vytříbila ve squashový maraton, dát na postižené děti. Hlavní postavou squashového maratonu jsem měla být já – Zuzana Kubáňová, vrcholová sportovkyně, bývalá nejlepší squashistka v ČR a nyní mistryně světa v racketlonu. Mým úkolem bylo odehrát 50 setů v řadě za sebou s 50ti hráči squashe, s amatéry, zkušenějšími squashisty, zkrátka se všemi, kdo přijdou. Vycházelo to na něco málo přes 4 hodiny hry. Dalším mým úkolem bylo najít sdružení, kterému bychom výtěžek z akce věnovali. A brzy jsem se na doporučení kamarádky sešla s paní, která doslova žila pro děti s downovým syndromem a pro malé sdružení Ovečka o.p.s v Českých Budějovicích. V celém tomto sdružení se angažují především rodiče postižených dětí, a i proto volba okamžitě padla na ně.

Za každý uhraný míček proti mně připadlo Ovečce 10,-, za uhraný set pak rovnou 200,-. Tyto peníze nešly přímo z kapsy aktivních účastníků, ale od sponzorů, které se nám podařilo sehnat a díky kterým jsme dokázali pokrýt i náklady na propagaci akce. Samozřejmě byla možnost dobrovolných darů, kterých i kolemjdoucí lidé využívali. Celkem jsme vybrali přes 4000,-. Peníze vydělané jen potem, únavou, běháním za míčkem, radostí. Během squashového maratonu probíhal i doprovodný program ve formě fitness cvičení jako zumba, jumpboxing, kangoo jumps a to si s obrovskou radostí a zapálením vyzkoušely i samotné postižené děti. Bylo až neuvěřitelně krásné sledovat, jak si celou akci užívají! Byly vlastně středem pozornosti, všichni se snažili utrhnout nějakou tu korunu pro ně! 

A samotní rodiče? Ačkoli mně to přišlo jako malá peněžní částka, všichni ze sdružení zářili štěstím. Pro ně a jejich děti to znamenalo další možnosti ve vzdělávání. V možnosti udělat dětem život zase krásnější. I proto jsme se rozhodli, že tato akce určitě nebyla první a poslední, ale že squashový maraton uspořádáme znovu a pomalu, ale jistě chystáme „druhé kolo“ letos v březnu nebo dubnu. A budeme věřit, že všechno vyjde ještě mnohem lépe, než při té první příležitosti :-)

Se sdružením Ovečka o.p.s jsem tedy navázali pravidelnější spolupráci a proběhl i pokus o uspořádání fitness dne opět s výtěžkem pro děti s downovým syndromem. Ta nebyla, bohužel, tak úspěšná aktivní účastí, ale stala se vlastně finančně podobně úspěšnou díky peněžním darům, které poslali lidé dobrovolně. Za což jim patří veliké díky!

Do letošního roku pak plánujeme další spolupráci, větší i menší, na dalších nápadech a akcích, které pro Ovečku přinesou vytoužené finanční drobečky a dětem se sdružení úsměvy na tvářích. A moc se na to těšíme!