Vlastně mě tato myšlenka zas až tolik nenapadala, ale pak jsem si přečetla pohádkovou knížku Andělské pohádky na dobrou noc. A tam byl návod, jak svého anděla poznat.
„Představa anděla, který patří jen konkrétnímu dítěti, mu dává pocit výjimečnosti, dodává sebedůvěru a poskytuje útěchu a pohodlí. Pokud se vás dítě ptá na svého anděla strážného, vyzkoušejte následující vizualizaci, abyste mu pomohli nalézt odpověď:
„Zavři oči a představ si kruh bílého světla. Je to místo, kam vstoupí tvůj anděl strážný. Řekni mu, že by ses s ním velmi rád setkal a zeptej se, jestli by se ti nemohl zjevit. Teď čekej… Co vidíš? Možná anděl nevypadá tak, jak bys očekával. Je možné, že vidíš nějaké zvíře nebo něco úplně jiného. Pokud se na tebe tvůj anděl usmívá, usměj se také: je to zdvořilé! Pozdrav se s ním a poděkuj mu, že se ti ukázal. Teď poslouchej, slyšíš jeho hlas? Pokud máš to štěstí, mohl by na tebe i promluvit. Všímej si, jak něžně se na tebe tvůj anděl dívá. Říká ti, že se nikdy nemusíš cítit osaměle, protože tě neustále opatruje. Teď je čas se rozloučit. Anděl se vytrácí, světlo pohasíná a mění se na tisíc malých hvězdiček. Už je pryč a ty máš pocit, jako by tě zahalil teplý oblak lásky a štěstí.“
Sice je to návod pro děti, ale je vlastně univerzální. A vůbec, celá knížka mi přišla velmi milá a vím, že kdybych jí četla jako dítě, tak v anděly jistojistě uvěřím. Stanou se minimálně něčím, nad čím budu několik měsíců intenzivně přemýšlet. A pel vzpomínky zůstane navždy.
Je zcela lhostejné, jestli jsou nebo nejsou.
Tady nabydete jiné jistoty
Té, která je zmíněna hned na začátku úryvku – víra v anděly vám dodá pocit výjimečnosti, dodá sebedůvěru a poskytne útěchu a pohodlí. Ač je tato vizualizace, která má pomoci poznat svého souputníka životem, anděla, až na konci celé knihy, mohla by být klidně na začátku.
Vědomí přítomnosti anděla prostupuje celou knihou
Co mi na všech pohádkách přišlo zvláštní a dětským srdcem snadno uvěřitelné, je fakt, že andělé mají různé podoby. Zjevují se nám často i v podobě lidí, které potkáváme. Logické. Znamená to, že do každého z nás může v jakousi chvíli vstoupit anděl? Pomůžeme někomu přes silnici, s taškou nebo s někým strávíme po jeho boku pár let, abychom mu ulehčili jeho nelehký úděl?
I to jsou andělské úkoly?
Mé myšlenky se ubíraly při četbě různými směry včetně těch, že andělé neexistují. Jen my sami jsme občas anděly pro ty druhé. Anděl – synonymum pro soucit, souznění a hluboký lidský úděl.
V pohádkách jsou andělé zjevováni jako kovboj, jako žena, včetně vjemu peří na křídlech, jako hlas v rádiu, jako veverka. Podoby jsou opravdu rozmanité.
Práce sám se sebou se v životě hodí
A vlastně ani ty závěrečné vizualizace, ze kterých jsem vybrala právě tu na ztělesnění svého anděla strážného, nejsou vůbec marné. Učit se pracovat fantazii, třeba na představách při pohledu na mraky nebo si najít a vysnít místo, které je jen naše a je to naše bezpečí… nemůžu si pomoct, ale když to nejcennější, co máme, nacházíme v sobě samých, je tohle správná cesta.
Cesta, která vytvoří základ bezpečí v nás samých. Byť jsou „jen“ představy a vysněná místa, osoby, tvorové… ve chvíli, kdy přijde krize, je určitě výhodou smět se uchýlit právě tam, do svého vnitřního domova, než tupě zírat a tápat v kruté a studené realitě všedních dnů.
Andělské pohádky, které v těchto dnech vydává nakladatelství Synergie Publishing SE, je souborem velmi jímavých a zamyšleníhodných příběhů. Osloví nejen děti, ale i dospělé. Jsou stejně jako Vílí pohádky od stejných autorek, nevtíravé a krásné. Jen tady se o dvacetjedna příběhů podělily autorky čtyři. Obrázky podle mne možná zasloužili víc lidského tepla, kdyby byly úplně obyčejné a pastelkové… v počítačovém umění je příliš mnoho umělého… ale to je jen můj problém. Děti ty obrázky vnímají hezky, jsou jednoduché a tím i velmi symbolické.
Ostatně, v tomto případě je opravdu cennější textový obsah knihy.
Napsali: Karen Wallace, Lou Kuenzler, Katy Moran, Anne Civardi
Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2013, www.synergiepublishing.com