Když tedy soutěž o knížku, ve které je mezi hlavními postavami Blboun nejapný, slušelo by se tohoto vzácného hosta představit. Jelikož jde o ptáka vyhynulého, je to rozhovor o to vzácnější. V pohádce s ním putují pohádkami ještě Jeníček a Mařenka, ale ti jsou již dostatečně mediálně profláknutí a tak nám snad odpustí, když jim dopřejeme klid na sbírání malin a borůvek s tátou v lese a zpovídat budeme jenom jejich pernatého kamaráda.

Jak se vůbec dnes žije vyhynulému druhu?

„Vcelku dobře. Jak vidíte, neustále se vyhřívám na výsluní slávy a navíc v pohádkové říši, kde přebývám, se žije moc dobře. Samá lepší společnost, bába z perníkové chaloupky, červená Karkulka, sedm trpaslíků, Sněhurka, taky koza od Budulínků je moc fajn. Nestěžuju si. Navíc v tuhle chvíli trávím čas péčí o… jé, to ale nebudu prozrazovat, to bych prozradil závěr knihy.“

Takže do světa lidí byste si netroufl?

„Ani za tisíc zlatých per!!! Tam bych zcela jistě byl urychleně odchycen, zkoumán, píchán a preparován, odebírali by mi genetické vzorky a kdoví co ještě. Kdepak! Zlatě v pohádce.“

Aha, tak to určitě chápu, ale když je teď pohádková země prozrazena…

„Není, on stejně nikdo neví, jak se tam dostat. Země pohádek je před lidmi v bezpečí. A skrze knížku se do ní můžete podívat kdykoliv chcete.“

Jak vůbec vznikl ten nápad, napsat o Vás knížku?

„Za to můžou autoři, ti dva… Michal Vaněček a Renata Petříčková. Přišli s tím, že mám jít do příběhu pro děti a tak jsem šel. Sice původně ten konkurz na průvodce Jeníčka a Mařenky vyhrál datel, ale ten si pak zlomil nohu… Tak jsem to vzal, protože sýkorka zrovna seděla na mladých.“

No tak to byla zapeklitá situace a hlavně naprosto nečekaná šance se prosadit ve světě lidí?!

„Ale víte co. Světská sláva, polní tráva. Mě je úplně jedno, jestli jsem nebo nejsem slavný. Důležité je, že ta pohádka těší děti a že jsem se povedl i panu malíři Ondřeji Zahradníčkovi. To jsem se vážně povedl, to se musím trochu napyšnit. Moc se sám sobě líbím… Ono v říši pohádek moc malířů není, takže většina z nás ani neví, jak vypadá. Pokud si tedy nedojde na zámek podívat se zrcadla.“

Příběh S Blbounem do říše pohádek je vlastně takovou sondou do úplně běžného „nehereckého“ života pohádkových postav. Vážně tam takhle žijete, řešíte úplně obyčejné věci?

„No pravda, každý den nemá perníková bába na zápraží čerty spadlé z nebe a každý den nekradou jezinky jelenovi parohy, to se prostě těm nachomýtlo. Nakonec mě napadá, že ten obyčejný život je někdy zajímavější, než ta milionkrát ohraná známá pohádka, nebo ne?“

To je jistě zajímavá myšlenka, pane Blboune, to máte pravdu. Takže se chystá pokračování?

„Ano, to můžu prozradit. Zase budeme v pohádkové říši, zase se setkáme s některými starými známými, i postavami zcela novými a taky se vydáme na dalekou cestu. Ale víc už říct nemůžu a hlavně už musím běžet za svými povinnostmi…“

A tak Blboun odběhl než bys řekl švec. Nechal tu po sobě knížku, která se může rozeběhnout k někomu z vás…  Soutěž naleznete zde.