V novém roce jsme se rozhodli pro vás vyhledávat maminky, které něco dokázaly s dětmi. Když nás Zuzana Kubáňová oslovila s možností spolupráce, bylo to jako znamení. Zuzana Kubáňová je zapálená sportovkyně, podnikatelka a máma malé Nikity. O tom jak se dají skloubit všechny tyto aktivity a nejen to, si můžete přečíst v našem rozhovoru. 

Tímto rozhovorem začíná naše spolupráce, věříme, že přinese hodně podnětů a motivace, nejen maminkám. 

Dobrý den Zuzano,

děkuji, že jste si našla čas pro rozhovor. Mohl by být inspirací dalším maminkám a ženám obecně.  Když jste mě prvně kontaktovala nevěděla jsem jako se na rozhovor s Vámi připravit. Nesportuji, pokud tedy nepočítáte za sport tři neposedné děti, proto jsem přemýšlela jak rozhovor s Vámi vlastně pojmout. Došla jsem k závěru, že bude nejlepší ukázat ostatním maminkám, že i s malými dětmi lze dosáhnout velkých věcí.

Z Vašich webů vím, že se sportu věnujete snad celý život. Kdo nebo co Vás k tomu přivedlo?

Přivedla jsem se ke sportu asi sama, ale samozřejmě za velké podpory rodičů, kteří když viděli, s jakou radostí si doma hraju s tenisovou raketou a míčkem o zeď v ložnici, tak mě hned vzali na tenisový kurty. A já tam pak sama od sebe vlastně trávila život do 15 let, než jsem přestoupila na gympl a do jiného tenisového klubu a města. Rodiče se mnou jezdili po turnajích a statečně snášeli mojí nervozitu i pubertu. Byli skvělí:-) Tím se to všechno odstartovalo. Já měla chuť a motivaci, oni byli (a jsou) skvělými rodiči.

Když jste se rozhodla založit rodinu a mít děti, přemýšlela jste nad tím jak to bude s vaší kariérou sportovce dál?

Vlastně s otázkou mít dítě přišel manžel. On je o 15 let starší a má sice už 2 děti z předchozího manželství, ale na toho našeho prcka se moc těšil, že si ho konečně užije. Bylo mi ještě 24, což je na dnešní dobu celkem mladý věk na miminko. Ale ta představa se mi líbila. Nijak jsem neřešila, že budu  možná první maminka ze svých spolužaček na ZŠ i na gymplu. A nikdo ze spolužáků nechápal. Říkali: Vůbec bychom neřekli, že zrovna Ty do toho půjdeš takhle brzo? Taková nadějná sportovkyně s velkými plány. A já jim vždycky odpovídala, že se závodním sportem po těhotenství počítám dál, že jsme to probrali i s manželem a že mě v tom bude podporovat. „To říká každý a pak je s dítětem doma  a nic nestíhá,“ nevěřili. O to větší motivaci jsem měla. Vůbec jsem si nepřipouštěla variantu se sportováním skončit. Věděla jsem, že by mi to strašně chybělo. Je to prostě už styl života. Nebyla bych šťastná a myslím, že ani to děťátko potom ne. Prostě jsem měla jasný plán.

Poslední dobou mám pocit, že většina maminek rezignuje na snahu vyklouznout z rutiny domácnosti. Vy jste začala docela brzy po porodu s tréninkem, jak to brala Vaše rodina a okolí?

Když jsem přišla ještě před porodem za doktory do nemocnice, jestli by mi uměli poradit, co smím a nesmím v šestinedělí a při kojení dělat, tak na mě koukali jak na zjevení :-D Byla jsem tenkrát ještě v Pelhřimově, kde tohle asi ještě nezažili. Ale byli vstřícní. Obvolali nemocnice v ČR a nakonec mi dali i ten vytoužený odrazový můstek do budoucího cvičení a pomohli se snahou dostat se do formy. Největší problém s tím, že jsem se sportu nechtěla vzdát měly asi moje babičky. Teda hlavně na začátku. Chtěla jsem kojit minimálně půl roku a nejraději aspoň rok. Což jsem si taky určila jako cíl. No a babičky hned, že u kojení nemůžu takhle naplno sportovat. Trvalo mi, než jsem jim vysvětlila, že jsou to jen řeči o sražení mlíka atd. A že Nikitka z prsu pije úplně bez problémů a s chutí :-) Jinak to spíš všichni brali tak nějak s údivem. Že tohle moc nevidí. Nakojit, uspat a během 3 hodinové pauzy mezi kojením jít běhat nebo na trénink :-) Mně tohle všechno ale dodávalo energii. Nerada dělám věci podle toho, že se tak prostě dělat mají. Hledám si svoje cesty :-)

Vaší dceři jsou dva roky a za tu dobu co je na světě jste dokákala být na 5. místě na mistrovství ČR ve squashi, mistryně světa v racketlonu a vyvinout své certifikované cvičení Jumpboxing.  Jak se dá toto vše stihnout a hlavně skloubit s péčí o dítě a rodinu?

Nejde to samo a úplně lehce, ale dá se to :-) Je potřeba se do toho prostě jen dát a časem se zajede nějaký ten režim, který se pak sice upravuje s potřebami a věkem děťátka, ale pak už se začnete přizpůsobovat rychleji a snadněji. Ale určitě to chce mít plán, cíl, energii, vůli. Bez toho to zkrátka nejde :-)

Co Vás vlastně vedlo k tomu vytvořit vlastní cvičební program?

Vlastně jsem o tom začala přemýšlet až na mateřské Byla jsem více doma, nebyla jsem na to zvyklá. Měla jsem víc času vymýšlet. Mateřská není sice vůbec žádná dovolená, ale přijde mi méně akční a fyzicky náročná, než byl můj život před ní. Teď nemyslím život s prckem po mateřské, když už zase musíte do práce, vyzvedávat děti z kroužků a tak. Ale být jen na mateřské poskuje  dle mého, celkem hodně času a ideální chvíli začít se nějak realizovat :-) Udělala jsem si kurz na instruktorku Strolleringu (cvičení pro maminky s kočárkem) a tím jsem vlastně taky dostala svoji inspiraci. Navíc jsem se sama potřebovala dostat do formy a chtěla jsem spojit to, co mi přišlo nejdůležitější - odlehčit kloubům (přeci jen po porodu člověk váží víc, než je zvyklý), zhubnout, znovu vytvarovat postavu, získat zpět fyzičku a hlavně MUSÍ TO BAVIT. No a vznikl JUMPBOXING :-)

Předpokládám, že při tomto povolání často cestujete. Jak to potom řešíte s Nikitou? Máte chůvu nebo pomáhá rodina? Berete malou všude sebou?

Těsně před porodem, jsme se s manželem rozhodli přestěhovat do Českých Budějovic, kde teď oba působíme. Nikoho jsme v ČB neznali, šli jsme tam vlastně kvůli práci. Což znamenalo, že jsme ani neměli možnost hlídání od babiček a dědečků :-) Manžel je podnikatel a tak pracoval z domova a dokud byla Nikitka miminko, dohodli jsme se prostě na systému u hlídání a pracování. Na turnaje a akce s Jumpboxingem jsme jí vždycky brali s sebou. Často i do zahraničí. Teď, když je větší, tak jí půjčíme na pár dní k mým rodičům do Pelhřimova, protože právě proto, že od malička byla Niki zvyklá mezi lidma, tak nikdy neměla s žádným hlídáním od nikoho problém. Teď od 2 let už chodí do jesliček. Chtěla jsem jí tam dávat tak 2x-3x týdně třeba jen na dopoledne, ale společnost jiných dětí si natolik zamilovala, že tam teď chodí s nadšením 4x týdně od 9 do půl 3 a je vidět, že se jí tam hrozně líbí. Nám tím samozřejmě hodně usnadnila organizaci našeho času. Na druhou stranu se už zase těšíme, až bude o kousek větší budeme jí brát třeba i na turnaje, kam létáme letadlem. Až z toho bude mít prostě víc rozum a bude nám třeba i fandit :-)

Řada žen hledá záminky proč sportovat nemohou. Že se nedá sportovat s dětmi jsme snad vyvrátily.

No, určitě je to zkrátka o motivaci a plánu. Všechny akční maminky vám řeknou, že prostě věděly, co chtějí a byly si jisté, že pro to udělají maximum. A sportovat s dětmi se určitě dá. Je to složitější, to ano. Ale zase si toho více vážíte. A myslím, že to prospěje i těm dětem. Maminka je šťastná, nabitá endorfinama, děti žijí v prostředí, kde je sport a pohyb součástí života a jsou zvyklé na spoustu lidi kolem. Lépe se pak umí samy zabavit a myslím, že i proto nemá Nikitka dodnes problémy zvyknout si na nové lidi.

Když tak koukám na Vaše fotografie máte na nich často brýle. Hrajete s nimi nebo používáte kontaktní čočky?

Hraju s kontaktními čočkami. Brýle se mi při sportu potí a zklouzávají.

Máte vůbec čas sama pro sebe a na nějaké další koníčky a aktivity?

To, co dělám, je můj koníček :-) Ale když se opravdu najde nějaký ten čas na relax, tak využívám opravdu ten čas na to si prostě sednout nebo lehnout a pustit si hezký film.. No a když vyrážíme na dovolenou, tak potom většinou také za aktivní ale spíše lehce adrenalinovou jako paragliding a kiting. Sport, ale jiného druhu :-)

Zuzanu Kubáňovu můžete najít na jejích webových stránkách http://www.jumpboxing.cz/ nebo http://www.zuzanakubanova.cz/.