Když jsem se dozvěděla o projektu Malý muzikant, zajímalo mě kdo za tím vším vlastně je. Zvědavost mi nedala a tak jsem požádala Veroniku Diamant o rozhovor. Mladá maminka, která je hodně aktivní a odmítá propadat stereotypu mateřské dovolené s nadšením kývla. Celý rozhovor je níže. Doufám, že vám bude inspirací.

 Co Vás vůbec přivedlo k projektu Malý muzikant?

Celý život se živím hudbou, vystudovala jsem konzervatoř, logicky jsem chtěla nějakým způsobem zůstat aktivní i na mateřské dovolené. Neustálé  cestování kvůli koncertům, hraní v jazzových klubech do noci, to se s malým dítětem nedalo moc dobře skloubit. Tak jsem si řekla, že budu zpívat dětem.  Zpočátku jsem si nevěřila, s prací s dětmi jsem neměla zkušenosti a tak jsem se celkem bez uvážení stala ze dne na den lektorkou Yamahy (zpětně to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem kdy udělala). Rčení „co tě nezabije, to tě posílí“, v tomto případě zafungovalo. Jednoho dne jsem se rozhodla, že už dál tuhle umělotinu dělat nemohu a nechci. Založila jsem školu podle vlastních představ. Absolvovala jsem kurz muzikoterapie u Matěje Lipského, večerní školu o podnikání a prostudovala horu literatury. Pak jsem napsala nové, české písničky, přípravy a témata na celý rok. V září 2012 jsem otevřela tři pobočky. Moje škola Malý muzikant spojuje prvky muzikoterapie, tematické edukativní písničky, muzicírování s nástroji, lidové písničky a zvyky a taky trochu jógy a relaxace pro maminky a děti. A po několika týdnech  přišel šok! Všechny tři kurzy byly plné. Lidi asi poznají, když něco děláte s láskou a pořádně… Jsem šťastná. Ohlasy jsou výborné a tak v únoru otevírám kurzy nové a na září připravuji již kurzy mimo Prahu. 

Jak jste to měla v dětství s hudbou? Kdo Vás k ní přivedl?

V dětství nás nejvíc ovlivňují rodiče, to je jasné. Já jsem měla velké štěstí, můj tatínek mi hrál a zpíval u postýlky ukolébavky a to byl dar, ze kterého celý život čerpám. U nás doma se hodně muzicírovalo, ale tatínek trval na tom, že musím mít na hudbu nějaké školy. Tak jsem chodila na zpěv, do sboru, na kytaru. Ale upřímně, žádná škola mi nedala to, co přinášel prožitek společného zpívání a muzicírování s rodiči. Nebýt toho, škola by mi hudbu za chvíli zošklivila svým přístupem. Děti se nevedou k lásce a potěšení z hudby, ale ke sportovním výkonům. S kytarou jsem skončila, protože mě pan učitel bil za přehmaty přes prsty a dost to bolelo. Nějak jsem se z toho už nemohla radovat. Jako paní učitelka jsem proto velmi vstřícná a motivující.

V současné chvíli chystáte CD a videoklipy které chcete zveřejnit na veřejném serveru YouTube, jak jste dospěla k tomuto nápadu?

S manželem jsem před lety vyhodili televizi, protože nás otravovalo čekat, až v ní konečně půjde něco rozumného a místo toho využíváme počítač a sledujeme na internetu pouze to, co chceme a kdy chceme. Tímhle způsobem uvažuje i dost maminek a právě na kanálech jako je YouTube hledají pohádky a písničky pro děti. Bohužel česká produkce, kterou tam zdarma najdete, je z devadesáti procent tak nevkusná a hloupá, že to zaráží. Než děti dorostou do věku, aby pochopily a užily si písničky Petra Skoumala nebo kapelu Kašpárek v rohlíku, musí si vystačit s amatérskými pokusy o hudbu či normalizační tvorbou České televize z let osmdesátých. Nebo s ještě horšími věcmi, které nebudu ani jmenovat, abych nepřiživovala jejich pseudoslávu. Naproti tomu děti anglicky mluvící mají neuvěřitelné možnosti edukativních písniček o písmenkách, číslech, barvách, vše pěkně a jednoduše podané i pro nejmenší děti.  Když to sleduji, přeju si tohle pro české děti. Zatím jsem však nic takového nenašla. Takže nezbývá, než se do toho pomalu pustit sama nebo svojí aktivitou motivovat někoho, kdo by rád a zdarma vytvořil něco pěkného pro nejmenší děti.

Máte svoji školu, kde Mladého muzikanta provozujete a máte malé dítě. Zkoušíte na něm to co učíte ostatní děti? Jak to bere?

Samozřejmě, ale má k tomu takový komplikovaný vztah. Chce mít maminku a svoje písničky jen pro sebe, takže doma se hodně vyblbneme, ale na hodiny, kde učím jiné děti ho brát s sebou nemůžu. Zkusila jsem to jednou a byla to vážně katastrofa. „Maminko nezpívej!“ hulákal na mě. O to víc pomáhá a inspiruje mě, když skládám. Schvaluje mi písničky, moc ho těší poslouchat nové nápady. Největší radost mám, že se mi v praxi potvrdilo to, co jsem kdysi četla v knize Vlastimila Marka Tajné dějiny hudby: Ženy některých afrických kmenů v těhotenství meditují, dokud k nim nepřijde píseň, která bude patřit nenarozenému děťátku. Tuhle píseň mu celou dobu těhotenství maminka zpívá a pokračuje po porodu, pak když má první bolest, když se žení, když umírá. Synovi jsem v bříšku zpívala Árii měsíce z Rusalky a nemohla jsem uvěřit, jak to na něj po porodu zabíralo. Vždycky když plakal a tuhle písničku ode mě uslyšel, otevřel dokořán oči, blaženě se usmál a byl šťastný. Ještě dnes když nemá náladu, vyleze si ke mně do klína a chce písničku „O měsíčku“. Spokojeně se stulí a zažívá blaho. Tak tohle bych ještě chtěla předat dál, možná v nějakém kurzu pro těhotné. Mám to v plánu, ale už nestíhám.

Máte před porodem druhého dítěte a zvládáte tolik aktivit. Jak se Vám daří skloubit dítě, práci a těhotenství?

Snažím se vyznat v tom, co je důležité a co může počkat. Člověk to má někdy popletené, ale když to dokáže, zvládne spoustu věcí. Naučila jsem se přehlížet banality jako rozházené hračky, prádlo visící už třetí den na šňůře, chlupy od psa atd. Některé věci jdou taky dělat dohromady, například u umývání nádobí, nebo luxování si pouštím a alespoň deset minut zpívám mantru, která patří ještě nenarozenému miminku. Nádobí je čisté a děťátko klidné a milované, všechno najednou. Práce se dá stíhat po večerech a mě to baví víc, než mít doma telku a sledovat kdejaké seriály. Když už jsem opravdu unavená, pustím si hezký film a u něj háčkuju. Teď momentálně růžové čepičky pro miminko.

Co vaše rodina, podporuje Vás? Účastní se i oni příprav na nové CD?

Já mám výborné zázemí v babičce, která opravdu hodně hlídá. Syn má skvělého tatínka, takže se nemusím vůbec bát poslat kluky samotné na vandr, protože vím, že se vrátí sice špinaví, ale šťastní a já zatím natočím desku. Když jsem jezdila vlakem do studia ve Všetatech, vyráželi jsme vždycky všichni společně, pak se rozdělili a po nahrávání se zase setkali ve vlaku. Výpravčí z nás byli zmatení, jak jsme neustále vystupovali a nastupovali na různých stanicích a popojížděli, abychom se někde setkali. Bylo to dobrodružství a tak to mám ráda. I když pracuju, snažím se být co nejvíc s rodinou, nějak to vymyslet, abychom to mohli prožívat společně. Takže u nás se zapojuje celá rodina.

Co byste doporučila rodičům malých dětí, kteří chtějí vést děti k hudbě, ale zároveň chtějí aby jejich děti uměly i písničky jejich dětství?

To se přeci nevylučuje. Všechny ty jednoduché lidové písničky jsou úžasné, tak jim je zpívejte. Pamatujte si, že žádná hvězda showbyznysu nebude pro vaše dítě tak dobrá jako vy, ať už zpíváte jakkoliv! Tady totiž jde o vaší vazbu s dítětem, ne o výkon. Taky kvůli tomu jsem dala ty nejznámější písničky a říkadla pro nejmenší na web školy (malymuzikant.cz), budu moc ráda když si je odtud stáhne co nejvíc lidí a opráší tak zapomenutý repertoár. Pokud máte poblíž mateřské centrum, zjistěte, jestli tam někdo nevede nějaké zpívánky s dětmi, případně si to vezměte na starosti vy. Proč ne? A zbytek dnes vyřeší internet. Doufám, že se mi to nakonec podaří, přidají se další lidi a společně nabídneme volně přístupné vzdělávací a zábavné písničky na Youtube v češtině. Budu na tom pracovat hned, jak mi zbude trocha času od mých krásných dětí.