Představovat vám Michaelu Kudláčkovou je asi zbytečné. Většina z vás ji bude znát jako dětskou herečku ze seriálu My všichni školou povinní, kde hrála malou Barču. Později ztvárnila množství dalších dětských rolí. O poznání méně lidí ví, kam se po čase poděla a co celou tu dobu dělala. Tak se na to podíváme.

Dobrý den, Míšo, děkuji, že jste si na mne udělala čas. Většina našich čtenářů Vás bude znát nejspíše hlavně jako dětskou hvězdu filmu. Myslím, že o poznání méně lidí ví, že vlastníte magazín Popelky.cz a věnujete se výkladům z karet, esoterice a podobným věcem. I když po Vaší účasti u pana Krause se okruh Vašich fanoušků určitě rozšířil. Já bych to vzala s otázkami nějak postupně. 

Kdo Vás jako malou přivedl k filmu? 

Maminka. Přivedla mě na konkurz tehdy dětského pořadu o povoláních. Myslím, že chtěla, abych tu obrazotvornost zužitkovala nějak prakticky :).

Jak jste jako dítě vnímala celý ten kolotoč kolem filmu? Nebylo to náročné?

Ne, nebylo. Pro mě to byla hra. Bavilo mě být každou chvíli někým jiným. Žila jsem příběhy těch postav. Řekla bych, že to pro mě bylo hodně barevné a zajímavé.

Jak to měli Vaši rodiče ve vztahu k Vám a filmu? 

Hodně mě podporovali. Mamka hrávala jako mladá divadlo, tak k tomu měla a má hodně blízko.

Jak šel čas, tak jste se z filmových pláten ztratila. Vím, že vás nevzali na konzervatoř a s hraním jste přestala. Studovala jste psychologii a věnovala se novinařině. Pracovala jste jako barmanka i taxikářka, ale děláte výklady z karet a pomáháte jiným. Jak se tyto profese slučují s životním stylem éterické bytosti jako jste Vy?

Hodně. Kdybych měla citovat klasika, tak „vším, čím jsem byl, byl jsem rád“. Navíc je to obrovská dávka zkušenosti. Člověk pak o věcech nepíše (jako redaktorka Popelek třeba) jen z pohledu jiných, zprostředkovaně, ale má vlastní zkušenost, tudíž také objektivnější názor.

Někde jste se zmínila, že máte své schopnosti po babičce. Kdy jste na sobě prvně poznala, že umíte to co ona?

Ona byla Ryba a měla hodně hluboko do duše. Hodně mě naučila a hodně vyprávěla. Myslím, že toho v sobě měla víc, než kdy řekla. Myslím, že já to žiju o hodně víc na vědomé úrovni.

Již jako malá jste viděla aury kolem svých blízkých. Nebylo to pro Vás stresující a matoucí? 

No, nebylo, dokud jsem o tom nezačala mluvit. To mě pak maminka odvedla na oční, jestli nemám vadu zraku :D … to jsem nepochopila. Postupem času ale ano. Tím, že jsem viděla i co druzí neviděli, jsem spíš přemýšlela, jak je to možné. Později jsem to prostě přestala řešit a snažila se to nějak prožít, najít si na tom něco pěkného.

Máte čtyři dcery. Vím, že ta nejstarší Vám občas karty vykládá. Mají všechny schopnosti jako Vy? 

Ano, mají. Každá jinak, ale mají to všechny. Zatím se v tom hledají. Ono to chvíli vždycky trvá, než člověk přestane tápat. Ony jsou ale velmi chytré a slušné. Ty schopnosti by ani jedna nezneužila.

Jaký máte vztah ke svým dětem? Ovlivňují Vaše schopnosti a to, co vidíte při výkladech, nějak vaše vztahy? Snažíte se jim radit co ano a co ne podle karet?

Miluji své děti. A nikdy to nebude jiné, i když tři dcery jsou vlastně dospělé. Snažím se ale do jejich života příliš nezasahovat. Jsou věci, které člověk musí prožít. Pokud se zeptají, vyložím jim, ale nijak je nelámu.

U Jana Krause jste říkala, že je důležité dávat pozor na to, jak přistupujeme k dětem v určitých znameních. Jak Vás vůbec napadlo na toto téma napsat knihu? 

Já to měla v hlavě už dlouho. Je to fakt dobrá zkušenost a ty příběhy ke každému znamení jsou autentické. To člověka přímo přinutí hodit to na papír, když vidí, jak je obrovský rozdíl u dětí v různých znameních, jak vnímají svět kolem sebe a jak uvažují.

Věštíte z karet, učíte tarot, věnujete se magii, runám a dalším věcem. Magie zahrnuje široké spektrum „činností“ k tomu se vztahujících. Je nějaké odvětví magie, které byste nikdy dělat nechtěla? 

Spiritismus. Stačí mi, co vidím, co vnímám. Myslím, že tahat k sobě zbytková vědomí lidí není dobrý nápad. Komunikovat lze i jinými entitami. Přivolat k sobě na nějaké seanci něco je celkem jednoduché. Málokdo ale zvládne to zase poslat pryč. No pak samozřejmě magii manipulativní. Není dobře ovlivňovat svobodnou vůli druhých, jakkoli to jde. Nemám ráda dělat z lidí otroky.

Já se na Vás trochu připravovala a opět jsem se radila s Renatkou Petříčkovou. Říkala mi, že při samotném výkladu jste jiná. Jakoby napojená jinam. Jak to tedy máte, odkud čerpáte energii?

Nevím. Skutečně netuším. Vím, že je to jinak v té chvíli, ale neznám klíč. Kolikrát poslouchám sama sebe a divím se. Ale už jsem si zvykla.

Jak se vlastně život čarodějky slučuje s rodinným životem?  

Celkem to jde, když máte tolerantní protějšek. Nejsem čarodějka. Nemám to slovo ani moc ráda. Je cítit utrpením, pohrdáním a jestli chcete spáleným lidským masem. Dělám jen to, k čemu disponuje téměř každá žena zcela přirozeně. Jen některé to prostě ještě nevědí.

Vy máte magazín Popelky, který je vlastně takovou oázou pro všechny Vaše stoupenkyně. A že jich máte. Co Vás přivedlo k tomu tento magazín založit? Počítala jste s takovým úspěchem? 

Hlavně přítel, rodina a přátelé. A jsem jim všem moc vděčná. Bez nich bych to nedokázala. Byl to nápad Tomáše a ostatní ho podpořili. V době, když jsem skončila jako redaktorka v jiném dámském magazínu, řekl Tomáš: Máš na to mít vlastní. Před tím mě to nenapadlo. Nepočítala jsem s ničím. Jenom mě to strašně baví. Popelky jsou moje dítě. Naše dítě.

Na Popelkách učíte ostatní a pomáháte jim. Někde jste psala, že každá žena může být čarodějkou, že to v sobě máme, jen to neumíme otevřít. Pokud se najde žena, kterou to zajímá, jak zjistí, k čemu má vlohy a hlavně jak to potom má rozvíjet?

Už jsem to tak trochu nakousla někde výš. Prostě nic nelámat, je to přirozené a poplatné duši každé ženy.

Kdo by, podle Vás, neměl magii dělat? 

Člověk, který trpí komplexem méněcennosti, protože si pomocí těchto věcí vlastně pak oživuje ochablé ego. A člověk morálně nevyzrálý, protože sílu použije hlavně pro sebe a je mu jedno, co tím způsobí. Ostatně, když se podíváte do jakéhokoli odvětví, všude najdete takové lidi. A je jedno, jestli dělají do magie, nebo třeba podnikají. Bezohlednost by neměla být součástí žádné činnosti, kde jsou druzí lidé na druhém konci. A peníze jsou dobrá motivace stát se emočně plochým.

Co byste vzkázala dnešním ženám a maminkám v této uspěchané době?

Hlavně ať nezapomínají, že jsou ženy a předně matky. Člověk může dělat leccos a zůstat po linii přírody tím, čím má být. Jakmile žena začne stírat hranici mezi ní a mužem, bere mu jeho nastavení a sobě bere to krásno, co má každá v sobě. Něhu, empatii, intuici, lásku, křehkost ducha. Rytířem je tady muž. A je tu od toho, aby ji chránil. Nesoupeřit, ale navzájem se ctít. Ono i s muži je to těžké.

Je dobře vybrat si takového, který má skutečně RÁD ŽENY.  Zní to samozřejmě, ale není to tak.

Míšu Kudláčkovou můžete potkávat každý den na esoterickém magazínu Popelky.cz