Ivetu Fabešovou známe z reality show Na nože, kde se vybíral master chef. Iveta byla sama mezi muži a zvládla to skvěle. Od té doby napsala několik kuchařek, otevřela svůj obchod a v současné době se věnuje projektu Matky a dcery, který má spojovat maminky a dcery prostřednictvím pečení. Více se dozvíte v následujícím rozhovoru, který jsme s Ivetou Fabešovou udělaly.
Dobrý den, Iveto, děkuji, že jste souhlasila s rozhovorem. Asi to nebudu déle protahovat a začnu hned otázkami. Poprvé jsem Vás viděla v pořadu Na nože se Zdeňkem Polreichem. Co pro Vás účast v tomto pořadu znamenala?
Byla to úžasná zkušenost a i když to bylo někdy dost náročné, získala jsem spousty zkušeností a hlavně soutěž odstartovala moji dráhu na gastronomickém poli.
Byl velký rozdíl mezi obdobími před a po pořadu?
Ano, po soutěži jsem stála před otázkou, jestli pokračovat s tím, co jsem dělala, anebo svůj obor změnit o 180 stupňů. Pamatuji si, jak jsem se bála, jestli je mé rozhodnutí dělat jen cukrařinu správné. Jestli se uživím. Dnes se mému strachu směji a jsem pyšná sama na sebe, že jsem toto rozhodnutí udělala.
Co na Vaši účast říkalo Vaše okolí?
Do soutěže mě přihlásil můj tehdejší přítel a myslím, že měl z mého úspěchu velikou radost a i moji nejbližší, kteří byli pravidelnými pokusnými králíky mého kuchařského umu :-)
Krátce po skončení pořadu Na nože jste vydala svoji první knihu Iveta & sladká Francie. Chtěla jste ji napsat už před tím?
Ta kniha vychází z knihy Julia Child Umění francouzské kuchyně, kterou jsem chtěla vydat, ale žádné vydavatelství o ni nemělo zájem, tak jsem nakonec připravila jen sekci dezertů a vyšla jako Sladká Francie.
Na svých stránkách píšete, že jste posedlá francouzskou gastronomií, francouzskými šansony, francouzskými kavárnami a Francií jako takovou. Jezdíte tam často? Co z francouzských jídel Vás nejvíce oslovilo?
Snažím se tam jezdit alespoň dvakrát do roka pro inspiraci, ale musím se přiznat, že jsem minulý rok měla tolik práce, že mi to nevyšlo. Na Francii se mi nejvíce líbí to, že si na jídlo udělají čas a jde jim o kvalitu. A co mě oslovilo nejvíce? To je velmi těžká otázka, protože mám pocit, že ať si dám jakékoliv jídlo v malém bistru v Paříži, tak je prostě dokonalé.
V poslední době vídám Vaše knihy i reklamy na projekt Matky a dcery stále častěji. Jste hodně aktivní žena. Co Vás k projektu přivedlo?
Oslovila mě firma Lučina s tím, jestli nechci dělat reklamu na jejich značku, ale tohle běžně nedělám a tak jsme se dohodli, že zkusíme vymyslet projekt, který má smysl, a napadly nás Matky a dcery. Jde nám o to, aby ženy více projevovaly své ženství a opět díky kvalitnímu jídlu vytvářely harmonický domov.
Co Vy a Vaše máma? Pečete spolu?
Pekly jsme, ale teď, co mám vlastní domácnost, tak pečeme minimálně. Výjimkou jsou Vánoce, ale pečeme na zakázku, takže je to spíš opravdové šílenství, než že bychom si to společně užívaly.
V loňském roce jste vedla i Online kurzy pečení. Chystáte něco podobného i na letošní rok?
Ano. Opět se vrátím k online kurzům a také ve své výrobně povedu klasické kurzy, i když bych si víc přála, aby to byly takové pečící dýchánky.
O Vašem osobním životě se moc nepíše, takže toho ani moc nelze zjistit. Což je pro Vás nepochybně dobře. :) O tom, že jste si otevřela vlastní cukrárnu v Praze, nikde moc zmínky nejsou. Podle všeho jste si splnila sen. Co máte v plánu do budoucna? Plánujete založit rodinu?
Je to spíš malá prodejna než cukrárna. Otevřela se teď a ještě jsme ve zkušebním provozu, tak tuto zprávu moc nešířím, ale brzy určitě budeme o všem informovat na mém facebooku.
Do budoucna chci určitě vlastní velkou cukrárnu, ale vše má svůj čas a místo :-)
Co se týká mého soukromí, tak plánuji svatbu a určitě plánuji založení rodiny. Dlouho jsem si myslela, že budu ženou, která se nepotřebuje vdávat, ale pak najednou vnitřně dospějete a pochopíte, jak hluboký má rodina význam.
V Česku stále ženy trpím nízkým sebevědomím. Mají pocit, že ničeho dosáhnout nemohou. Vám se to podařilo. Co byste těmto ženám vzkázala?
Každý z nás máme nějaký talent a v lidském životě je nejdůležitější jej objevit a pak jej nechat svobodně se projevit. Důležité je se také nebát a věřit, že vše se děje pro naše dobro a že stačí myslet pozitivně a jít si za svým snem. Bez ohledu na to, jak dlouho půjdete.