Většina rodičů lže svým dětem velice často, jen to nevidí. Můžete své děti učit, že lhát se nemá, ale bez správného příkladu si zkrátka budou myslet, že je to běžná věc, když to dělá i maminka a tatínek. Je naprosto pochopitelné, že to nikdy není myšleno špatně. Rodič chce své dítě vždy chránit a hledá si cestu tím, že mu zalže. Je však prokazatelné, že tento způsob nemá na děti příliš dobrý vliv a nakonec se obrátí proti vám. To pochopitelně nikdo nechce, ale vyhnout se tomu lze jen tím, že přestanete lhát jak sami sobě, tak vašim dětem.

Co možná nevědomky říkáte

Uvedeme pár příkladů a jak je řešit:

• „Ježíšek to všechno vidí.“

Místo toho, abyste jim vyhrožovali, že Ježíšek nic nepřinese, seberte jim něco hned, aby věděli, že jejich činy mají okamžité následky. Určete si realistické tresty, třeba zabavení elektroniky na pár hodin.

• „Nikdy nedovolím, aby se ti něco stalo.“

Tohle je samozřejmě cílem všech rodičů, ale většinou to není ani možné. Nikdy neochráníte své děti na 100%. Místo toho zkuste říct pravdu tím způsobem, aby se dítě cítilo bezpečně a zároveň si uvědomovalo reálná nebezpečí, například: „Vždy udělám všechno pro to, abych tě ochránil/a, ale venku jsou zlí lidé, kteří ti mohou ublížit. Proto nechci, abys ode mě chodil/a v obchodě daleko. Ti zlí lidé tě mohou odnést pryč. Jsem tu, abych tě ochránil/a, ale když budeš ode mě daleko, tak tam nebudu a nejsi v bezpečí.“ Může to být pro dítě trochu děsivé, ale taková je bohužel realita. Nestojíte o to, aby cítilo úzkost, proto volte slova opatrně. Vysvětlete jim, že i když je unášení dětí vzácné, je to pořád něco, čeho by se měli všichni rodiče i děti bát.

• „V parku už je zavřeno.“

Vy víte moc dobře, že park je pořád otevřený, ale nemáte čas tam s dětmi jít. Místo lhaní zkuste být upřímní. „Maminka tě nemůže vzít do parku, protože musí nakoupit jídlo, aby mohla udělat večeři.“ Jistě, budou si stěžovat nebo dokonce popotahovat, ale snáz tak pochopí realitu a zejména to, že všechno, co chtějí, nebudou mít hned. Říct jim pravdu vás taky v jejich očí udělá jako pravdomluvného rodiče, protože jednou vyrostou a budou vědět, v kolik zavírá park.

• „Nebude to bolet, slibuji.“

Všichni rodiče to znají – doktor potřebuje dát dítěti injekci, ale to se všemožně brání, kroutí a křičí. Chcete, aby toho nechalo, tak se ho snažíte uklidnit. Kdyby vám to ale věřilo, tak by nekřičelo. Už z první injekce zjistilo, že neříkáte pravdu a že ta bolest byla skutečná. Nelžete. Řekněte jim, že to trochu štípne a zabolí, ale hned to přestane a dostanou lízátko. Vysvětlete jim, že tu injekci potřebují, aby byli zdraví. Pokud budete lhát, postavíte sami sebe do role „těch špatných“. To vy jste slíbili, že to nebude bolet a ono to stejně bolelo, vy za to můžete. Ve skutečnost injekce bolí, ale jen chviličku a když jim to povíte, jejich důvěra ve vás vzroste.

• „To je krásný obrázek, jsi hotový umělec!“

Nechvalte své dítě, když to nemyslíte vážně. Věřte tomu nebo ne, děti nejsou tak hloupé, jak myslíte. Z tónu vašeho hlasu a řeči těla snadno poznají, pokud nemluvíte tak docela pravdu. Místo toho je pochvalte za kreativitu nebo vynalézavost, za cokoliv, co skutečně věříte, že se mu povedlo.

Znát pravdu je pro děti nejlepší cestou, jak se učit a růst

1. Učit je, jaké důsledky má jejich chování, je nejrychlejší cesta k nápravě.

Pokud vaše dítě v obchodě něco vezme a u pokladny to hodí na pás, aniž by se vás zeptalo, protože tu sladkost prostě chce, většinou mu ji seberete a řeknete: „Koupím ti to příště.“ Dítě ale časem zjistí, že to říkáte pokaždé a jeho chování se může stále zhoršovat.

Buďte upřímní a dejte najevo, že to má následky. Jakmile se to stane jednou, musíte mít připravené řešení pro případ, že se to stane znovu. Možná pomůže rozhovor před každým nákupem, kdy svému dítěti jednoduše vysvětlíte, že házet sladkosti do košíku nebudete tolerovat. Seznamte ho se specifickým trestem, který bude následovat, třeba zákaz televize na zbytek dne. Na první pokus to sice nemusí zabrat, pokud ale budete trvat na svém trestu, dítě rychle zjistí, že jeho činy mají následky, protože jste skutečně udělali, co jste mu řekli.

2. Je lepší se učit z upřímnosti, než se snažit zabránit zklamání.

Pokud svou upřímností způsobíte, že bude dítě zklamané, nedělejte si z toho těžkou hlavu. V životě zažije mnoho zklamání a když ho za pomocí těchto malých nezdarů o jejich existenci naučíte, bude se s těmi většími pak lépe vyrovnávat. Dlouhodobě tím i upevníte jeho důvěru ve vás, což je to nejdůležitější ve vzájemném vztahu.

Dítě se dokáže vypořádat s jakýmkoliv zklamáním, pokud má skutečnou podporu svých rodičů. Pokud je dítě opakovaně přesvědčováno o něčem, co není pravda a vězte, že ono to zjistí, začne o slovech rodičů pochybovat a přestane věřit i tomu, co je skutečné.

Buďte upřímní, lži ničí důvěru vašeho dítěte, kterou budete ještě potřebovat. Pokud vám nemůže věřit ani v nepodstatných záležitostech, jak může v těch vážnějších jako jsou třeba drogy a sex? Většina rodičů chce, aby mezi nimi a dětmi probíhala otevřená komunikace, ale mnoho drobných lží v raném dětství tomu zabraňuje.