Většina rodičů lže svým dětem velice často, jen to nevidí. Můžete své děti učit, že lhát se nemá, ale bez správného příkladu si zkrátka budou myslet, že je to běžná věc, když to dělá i maminka a tatínek. Je naprosto pochopitelné, že to nikdy není myšleno špatně. Rodič chce své dítě vždy chránit a hledá si cestu tím, že mu zalže. Je však prokazatelné, že tento způsob nemá na děti příliš dobrý vliv a nakonec se obrátí proti vám. To pochopitelně nikdo nechce, ale vyhnout se tomu lze jen tím, že přestanete lhát jak sami sobě, tak vašim dětem.

Podrobnosti

Nejenmaminkam.cz

Uncategorised

Daruj hračku organizujete již pár let. Změnila se nějak přání dětí za tu dobu?

Jak jsem již řekl – přání jdou s dobou.

Máte hodně projektů na starost. Jak tuto aktivitu vidí Vaše rodina? Nebo rodiny vás manažerů obecně. Předpokládám, že jsou stejně zaměstnáni jako Vy, v rámci jejich možností.

Bez zázemí nejde nikdy nic. Platí to pro nás všechny. Za sebe mám obrovskou radost, jak pomoc jiným vnímají mé děti a moje nejmladší dcera, které je 9 let, mi jen tak úplně mimoděk při sledování jednoho z typických vánočních filmů o nějakém Santovi a výrobně hraček kdesi na pólu řekla – „jé taťko to je jako ty, ty seš takovej největší Ježíšek“, tak to je nad zlato.

Ale není to o nás a našich rodinách, ale je to o úplně každé rodině každého Ježíška z Daruj hračku, protože každý, kdo se do toho zapojí, bere prostředky na splnění přání z rodinného rozpočtu – a nemít podporu vlastní rodiny, těžko to může dělat. Jsou tisícovky rodin, které mají Daruj hračku jako součást rodinných vánoc tak, že si prostě sednou a dají si vzájemně jeden ze svých dárků v té podobě, že povybírají děti a klienty, kterým splní Ježíška. A úplná pecka je, že prostě rodiče nechávají vybírat své děti a pak je také nechat tyto vybrané dárky splnit. O tom to celé je.

Plníte plníte přání dětem. Jaká přání máte Vy a Vaši manažeři z Tanga?

Přání plníme nejen dětem, jak jsem již řekl, ale je to vážně o životě. Klukům holkám, co jdou do samotného bydlení - ať mají na čem vařit, čím žehlit, pod čím spát.. kdo studuje, ať má notebook apod.., lidem s handicapem pak věci, které jim pomohou s uplatněním či kvalitou života.. atd..

Ale k těm našim přáním. Jedno přání mají všichni naši manažeři na vozíčcích společné – i já pro ně ho mám, ale není v ničích silách jej, bohužel, splnit.

Jako Tango jako celek máme dvě zásadní přání.

Prvním je vyřešení každoměsíčního boje o to, abychom měli na telefony, internet a benzín. Jsme rozesetí po celé republice a telefony, internet a právě doprava jsou základním kamenm vůbec toho, že můžeme fungovat a toho, že vůbec nějaká Daruj hračku může být – jen namísto toho, abychom se jí mohli plně věnovat, se měsíc co měsíc, jak se říká, boxujeme s kocourem o kůrku chleba, což je samozřejmě energie vynaložená na to, abychom vůbec byli namísto toho, proč jsme. Popravdě – je to úmorné. Každý, byť drobný, ale pravidelný přispěvatel třeba za 80, 100, 150 korun měsíčně má pro nás cenu zlata. jemu to tolik neublíží a nám se může podařit v součtu vyřešit problém třeba s telefony a dopravou a mít tak i možnost plánování.

Druhým je jedno obrovské přání. Auto. Vloni nás opustilo uprostřed Daruj hračku – a ani série oprav nepomohla, v létě jsme málem mohli uhořet – být to benzíňák, už si zde nepíšeme. Nyní jezdíme 20 let starým Mondeem kombi, s najetým milionem kilometrů a absolutní nedostatečností pro to, co potřebujeme – to je minimálně sedmimístné auto s obrovskou variabilitou sedaček. Ideál pro nás byl Renault Espace Grand – ale ten nás prostě opustil. Náš sen, touha, potřeba, to je Ford Tourneo Custom. Nepotřebujeme frajeřit s novým fárem, stačí ojeté, znovu nám dlouho vydrží, ale prostě na něj nemáme, řešení v nedohlednu, krize jako hrom a bohužel ani nejsme „vnadné samice“, abychom posílali selfíčka od bazénů a dostali za to auto.

Když vezmu manažery jednotlivě, tak Vašek- dobrý notebook, ať může pracovat - ovládá jej jen ústy – a i tak dokáže přinést tolik pomoci – a noťas – to je základ.

Pavel Bek: neklouzavé nové loni do svého bytu. 29 let žil po ústavech – a on je jedním z těch, kteří zavolali na to mé vystoupení v rádiu. Nyní již mnoho let žije samostatně, v bytě, v Havlíčkově Brodě, chodí o francouzských holích a má pejska. Potřebujeme vyřešit novou podlahu.

Monika – manažerka pohádkových postaviček – jí bych z celého srdce přál, ať se jí rozjede zájem o eshop s pohádkovými postavičkami, vyrobenými dětmi v dětských domovech zařazených do Daruj hračku, který má na starosti.

Aleš: dává dohromady nové bydlení pro sebe, manželku a malou Šárynku – ani na vozíku nevzdal život - a každá řemeslná pomoc s úpravou bytu má cenu zlata.

Martinovi jen a jen zdraví po tom letošním roce.

Patrikovi, Elišce a Pepovi pak ať se u nás chytí.

A já... já mám přání v rovině mých dětí, které neuvedu a mimo něj mám jeden obrovský sen: chci vybudovat místo na zelené louce, které se bude jmenovat Človíčkov. Stavby jako roubené sruby. Hlavní budova jako místo, kde budou moci být i naši manažeři na vozíčcích, další jako velké místo pro přespání návštěvníků – klidně jako velká „ratejna“. Upravené parkové okolí s potokem, byť umělým, mnoha aktivitami a zvířátky a mimo jiné amfiteárt, kde budeme moci realizovat koncerty, divadla, programy, při nichž budeme učit lidi, rodiny, rodiče a jejich děti, že v životě vždy mají volbu, jak se rozhodnout a co zvolit – stejně jako při Člověče nezlob se.., které všichni známe: vyhodit nebo přeskočit nebo naopak pomoci nasadit na trať – do života. Človíčkovat.

Podrobnosti

Administrátor

Uncategorised

Setkal jste se s negativními reakcemi na vaše projekty a na to co děláte?

No samozřejmě ! Hned v několika rovinách. V osobní - zde platí pravidlo, že jakmile člověk začne dělat cokoliv navíc a nedej bůh aby se mu dařilo, je to jako by si na sebe na záda namaloval terč, do kterého mají v tu chvíli právo, nevím ve jménu jaké autority, se všichni trefovat. Tedy všichni – obvykle to jsou „netáhla“, která nikdy nic neudělala a trpí vlastní frustrací, že by mohl někdo „vypadat lépe“, než oni. Pro srovnání úrovně jsou pak dvě cesty. První je srovnat vlastní úroveň směrem nahoru, což znamená máknout a dotáhnout se „nahoru“ – to ovšem páchne prací a námahou. a to jak víme, bolí. Druhá je pak srovnat úroveň „dolů“, takže dotyčného nebo dotyčné nebo akci, projekt – shodit, dehonestovat atd. – to známe všichni. Je to bez práce a efekt je stejný. Teď si vzpomínám na takovou drobnost – v 15,40 jsme v Národním divadle v Praze přebírali Cenu-Ď udělovanou Celorepublikovým Kolegiem pro udílení Ceny-Ď dobrodincům, mecenášům a morálním vzorům ČR, po 19. hodině se rozhovor s námi a reportáž o tom objevily v hlavní zpravodajské relaci, ve 20 hodin jsme přijeli domů a druhý den ráno jsme měli prořezané gumy u auta, kterým vozíme vozíčkáře, se vzkazem za stěračem, ať si jdeme zase machrovat do televize...

Pak je tu rovina projektu a „spravedlivých rozhořčených“, co že si to ty děti a lidi dovolují pod stromeček přát, ať si uvědomí, kde žijí a že by jim trocha skromnosti jen prospěla.

A je tu i rovina manažerská, kdy na jedné straně někoho žádáme o partnerství a snese se nám na hlavu tolik urážek, nadávek a opět „spravedlivého“ rozhořčení a doporučení, ať neotravujeme a obrátíme se na toho nebo onoho ministra atd., že jim také nikdo nepomůže – a je to vždy a bez ohledu na politickou situaci kdo kde jakým ministrem je – to je úplně jedno. A na druhé straně pak manažerská rovina, kdy nám je doporučováno tisíc věcí, které jsou sice výborné pro marketing, ale úplně ignorují podstatu, cíl a smysl projektu a především lidi, na něž je zaměřen – a ve chvíli, kdy na to upozorníme, jsme terčem negací.

A vlastně je tu ještě jedna rovina – a to jsou všeználci. Desítky telefonů a mailů se zaručenými, nikoliv podněty, ale absolutně razantními požadavky, „co musíme“. V 99,99 % šílené a nerealizovatelné úlety bez absolutní znalosti – ale i jen snahy o pochopení projektu a jeho nejen filozofie, ale i organizace. Všichni tito mají jeden společný rys: naprosto je nezajímá jakákoliv věcná argumentace a diskuze, ale jen sebeprezentace, potřeba prosazení svého a znovu, nechápeme ve jménu jaké autority si ti lidé přivlastňují právo na nás útočit a dokonce vydírat, že jestli něco neuděláme jak chtějí, budou to medializovat, jaké že jsme to „skety“. Přitom my ctíme zásadu, že „hloupý kdo neví, hloupější, kdo se nezeptá“ – a tak se opravdu každému věnujeme, protože si to zaslouží, když už si dal tu práci nám zavolat nebo napsat a nikdy nevíme, jestli to náhodou není dobrý nápad, který nás třeba již nenapadne tím, jak nemáme odstup. Ale jak říkám – obvykle je to jinak a přejde to až v agresi. „Čert“ ví proč. Zase mne napadá příklad: starší pán,. podle vlastních slov a důrazu na ně, praktikující věřící, mne doslova bombardoval maily a telefony. Citace: „Okamžitě tu komerční šaškárnu zastavte! Dehonestujete Vánoce a jejich podstatu! Trvám na tom, ať se všechny dárky prodají a místo nich ať se nakoupí Bible a růžence a dají se jim pod stromečky, ať si každý z těch dětí tu Bibli přečte aby vědělo, jak se má chovat a nemuselo být zavřené v děcáku.“. Skutečně.

 

Jak jste z toho vybruslil?

My víme, že odpor je v těchto případech marný. Ti lidé Vám nevolají proto, aby konstruktivně něco zlepšili. Ti volají proto, aby prosadili svou. Tak jsem pánovi vyšel vstříc a požádal ho, s tím, že je to skvělý nápad, o kterém si nejsme jistí, jestli bychom mu ho nepokazili, zda-li by nám mohl pomoci,, že my na to nyní nemáme ani časový ani faktický prostor, on nadšeně souhlasil a já jej informoval, že jsem za tu dobu, co spolu komunikujeme objednal 2,5 tuny Biblí (jedna váží cca 1kg krát 2,5 tisíce dětí..)., které mu přivezou domů – aby nám pomohl s jejich kontrolou, balením a distribucí. Už se nám nikdy neozval.

Všechny tyto negativní reakce mají některé věci společné. Tou první je náš respekt k tomu, že každý má na tuto reakci právo – a tedy má i právo se našeho projektu neúčastnit a vybrat si v pohodě jiný, který je jeho srdci bližší. Pak je tu naše právo se dostupnými prostředky bránit. A ta poslední věc je, že většina autorů (té menšině se tímto omlouvám) a nositelů těchto reakcí hledá kontakt, mnohdy to jsou lidé, kteří se cítí třeba sami a toto je nešťastný způsob, jakým to dají najevo a ti ostatní v podstatě sami potřebují pomoci, aniž bych chtěl kohokoliv urazit.

 

Podrobnosti

Administrátor

Uncategorised

Děláte projekt Daruj hračku, kde zajišťujete, aby se dětem z dětských domovů plnila přání. Je to obrovský projekt s obrovskými očekáváními. Viděla jsem fotografie z akcí Daruj hračku a ty hromady dárků pro děti. Musí být náročné vše roztřídit, zabalit a dopravit na místo k dětem. Co vše taková akce zahrnuje organizačně?

Áááá..nahrávka na vydání knihy !

Popořadě a systematicky. Oficiální název zní „Daruj hračku ve prospěch dětí a lidí s různými handicapy“. Tedy i dospělí lidé a z míst, kde žijí. Příklad – kluk se znevýhodněním žije v dětském domově – úderem 18 let jej musí opustit – a kam jde? Do nějakého zařízení pro osoby se zdravotním postižením (dříve „ústavy sociální péče“, dnes různé DOZP-domovy pro osoby se zdravotním postižením, DSS – domovy sociálních služeb, DNZ / DBZ atd..tedy domovy bez zámku, domovy na zámku, domovy bez bariér atd..). Co se v jeho životě změnilo? Uzdravil se? Ne. Má mu kdo dát Ježíška? Ne, jako předtím. Přestal se na něj těšit a doufat, že nějakého dostane? Ne jako předtím. Takže jen věk a místo pobytu. A i o tom je Daruj hračku. Prostě o člověku, o podstatě a nikoliv jen bezmyšlenkovitě – „jééé dětem takovým a takovým..“, jako mnoho podobných projektů, které obvykle navíc ve většině případů a ve jménu marketingu „ať se vše splní, jsme dobří“ omezují domovy výší hodnoty přání – třeba 300-800 korun a jednak jsou vlastně námi inspirovány, což je super, protože my jsme byli v ČR opravdu první. A je bezva, že tu inspiraci neseme, nemáme s tím problém a nežárlíme – jen v některých případech nám celkem vadí ta nepokora, jak se 18 letí mladíci například prezentují, jak je jejich projekt a myšlenka původní a jak je to napadlo, přičemž v době, kdy jsme začínali ještě nebyli na světě a s úplně stejným projektem, principem, aplikací přišli náhodou v době naší zvýšené medializace na FB. To jediné nás spíše mrzí ta jemná neslušnost cachtání se cizím peřím, ale v podstatě máme nesobecky radost, protože jsou jen dalším výsledkem naší inspirace a o to nám jde především, protože v konečném důsledku to přinese více pomoci, takže vymezování se, žárlivost a ega necháváme jiným a na duchu méně bystřejším.

Historicky jsme na téměř 90 tisících splněných přání téměř 45 tisícům dětí a lidí ze 145 míst celé ČR. Ročně o hmotnosti 5-7 tun a hodnotě 6-8,5 milionu korun. Jen poslední 3 ročníky v součtu za 22 milionů korun – to není špatné na jednoho chodícího a partu vozíčkářů, co se neschovávají za nadace a fondy a dělají jen to co si myslí, že by se dělat mělo.

Třídění: víte, když si přeji žehličku, mám důvod si přát žehličku a nechci reklamní hrníček. Potřebuji nebo chci žehličku. Stále je dost lidí, kteří splní svoji morální povinnost – tedy darují – ovšem místo žehličky pošlou v krabici od žehličky reklamní hrníček, který jim ve firmě zbyl po reklamní akci. Takže splní morální očekávání – darovat. Ovšem nesplní etické očekávání . Tedy k dobru vedoucí a dle zlaté zásady etiky: „nečiň jinému to, co sám nechceš, aby činil on tobě“. Převedeno na Daruj hračku v jednoduchých otázkách a odpovědích: chtěl bych já tohle dostat pod stromeček, když bych si přál něco jiného? Nebo - dal nebo udělal bych tohle svým vlastním dětem nebo blízkým? Je-li odpověď ANO – myslím bezvýhradně, je to ok. naopak OK není, je-li odpověď NE a nepomůže ani to, je-li odpověď NE s doplňujícím ospravedlněním si ve formě slůvka „ale“. Například: NE, nedal bych to nebo neudělal bych to svým dětem, ALE oni přece nejsou z děcáku nebo postižení, tak jim to musí stačit“. Hrůza, že. Tak proto se každé splněné přání otevře a kontroluje s tím, co si dotyčný přeje, jestli to sedí. Pokud ano = je splněno přesně. Pokud ne, uvolňujeme přání znovu k rezervaci, aby měl jeho autor šanci na splnění tak, jak si přeje.

Je to šílená a náročná práce, kterou děláme v prostorách centrály GLS Česká republika, našeho generálního přepravního partnera, kde nám stovky studentů dělají doslova ruce a nohy, protože tohle zkrátka ti naši kluci a holky na vozíku nezvládnou.

Na rozdíl od ostatních projektů, které nás následují, si tímto tak trochu „komplikujeme život“, ale představte si, že ty děti a lidé mají dnes přístup k internetu a vidí, že je ta žehlička splněná – těší se – a pod stromkem vyndá z krabice od žehličky ty reklamní hrnky nebo ponožky... Dovedete si představit ten šrám na duši? Tohle my nedopustíme.

Když jsme před 21 lety začínali, denně jsme nechávali vyvážet 16-18 sídlištních kontejnerů doslova hnoje – ošacení použité a roztrhané, zaprané, obnošené...panenky bez očiček, autíčka bez koleček, medvídka bez pacičky, dřevěné běžky co pamatovali Hanče s Vrbatou atd atd. a vše doplněné srdceryvnými dopisy : „děkujeme za krásnou akci, posíláme co jsme našli na půdě, není to nejnovější, ale ono to těm chudákům bude stačit a ještě poslouží.“ Kdo chce pod stromkem špinavou panenku bez očička? Nikdo. Kdo by to dal doma své dceři, vnučce – NIKDO. A o tom to je.

Trpělivě a někdy tvrdě – ale důsledně - pracujeme těch 21 let s veřejností a máme tvrdě nastavená pravidla, která se snažíme důsledně dodržovat a vyžadovat.

Výsledek: před 21 lety = 85% věcí na vyhození. Nyní: 0,72 % věcí na vyhození a 1,83 % přání splněných jinak, než si dítě – člověk přeje. a to je pecka!

Vývoj přání – no samozřejmě – ilustruji na hudbě. Zpočátku byly hite walkmany na kazety..pak discmany...pak dicmany na mp3....pak mp3...pak mp4...a mp“cokoliv“. Jak jde doba, tak se posunují přání – vidíme to na dětech doma a není rozdíl mezi nimi a těmi z domovů. Vždy chodí do společných škol, sedí spolu a tak je jen logické, že mají i stejné „nároky“ na Ježíška Kdo je doma – má mobil od první třídy – kvůli bezpečnost. A kdo je v domově u toho mnozí pohoršují, že je neskromný a ve svých 15 letech chce, ve 21. století, svůj první mobil? Co si to dovoluje, ať si uvědomí, kde žije, že je z děcáku – trochu skromnosti by to chtělo!“ To byla prosím reálná citace.

Podrobnosti

Administrátor

Uncategorised

Internetový magazín Nejenmaminkam.cz hledá 24 firem, ochotných dát slevu čtenářům v Adventním kalendáři pro rok 2016

 

Co si představujeme?

24 dní slevových kuponů

24 dní soutěžních otázek, za jejichž správné zodpovězení obdrží dotyčný svůj slevový kupon

24 dní získávání kontaktů, které se souhlasem účastníků, poskytneme všem, co se zapojí.

 

Co potřebujeme?

24 firem, které budou ochotny do tohoto projektu jít

24 slevových kuponů

 

Co nabízíme?

24 aktivních odkazů s logem všech firem, které se zapojí v celkovém soupisu v souhrnném článku k adventnímu kalendáři

24 políček s možností PR jen pro vás

Získání emailových adres zapojených čtenářů

Podpořenou akci reklamní kampaní na Google, Seznam, Facebook

Akci registrovanou v soutěžních katalozích

Kampaň sdílenou napříč sociálními sítěmi

 

Co za to chceme?

1 políčko 1 slevový kupon

Vaše logo k propagaci

 

Co si od toho slibujeme? 

Zajímavý vánoční dárek pro naše čtenáře 

Navázání spolupráce

 

Máte zájem?

Pokud máte zájem, kontaktujte nás na emailu: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

 

Uzavření přihlášek bude nejpozději 15. 11. 2016. Abychom stihli vše zpracovat.

 

 

Podrobnosti

Administrátor

Uncategorised

Málokterá kniha má takový účinek, že po jejím dočtení se čtenář cítí, jako by se právě uzdravil z těžké nemoci. Druhá polovina života rozhodně není určena pouze těm, kdož už jsou v druhé polovině života, i když kvůli její hloubce a popisovaným zkušenostem, ji budou určitě vnímat lépe. Je to kniha, jež osloví tu nejhlubší lidskou duši. Naprosto jedinečný čtenářský zážitek!

 Jako když se ponoříte do nejhlubšího nitra lidské duše a vynoříte s plným vědomím toho, o čem v tomto životě jde, jaké jsou lidské lekce na Zemi… Pochopíte, kudy jste šli ve svém životě správně, kde máte rezervy a kde jste udělali chyby. Najednou je ve všem jasno!

Podrobnosti

Renata Petříčková

Uncategorised

Maminky, vlečené v zápřahu dětských plenek, žvatlání a nevyspalých nocí by možná uvítali nějakou tu metodu, kterou si lze dodat energii. V knize Mudry: Sám sobě léčitelem jsem našla docela zajímavé podněty a tato velmi jemná a citlivá jóga prstů stojí určitě za vyzkoušení. V konečcích našich prstů je až čtyřicet tisíc nervových zakončení, která se v různých polohách našich prstů mohou spojovat a obnovovat toky porušených energií. Ať únavou, tak nemocí. A najdete tu rady na neduhy věru všelijaké. Velmi zajímavá je mudra, která je spojena se sexualitou, ale také s chutí do života. Chtě nechtě tyto dvě věci spolu energeticky velmi souvisí.

Podrobnosti

Renata Petříčková

Uncategorised