V prvním díle seriálu o porodech v zahraničí se nám se svoji zkušeností svěřila maminka dvouletého syna Sama, Helena. Bydlí v Holandsku, kde také rodila. Nejvíce času jí zabírá péče o syna, ráda také cestuje, fotí, vaří, tráví čas s rodinou a přáteli a zážitky ze svého života píše na svůj blog.
Jak probíhalo tvé těhotenství?
Mé těhotenství bylo na jednu stranu úžasné, neměla jsem žádné nevolnosti, změny chutí, výkyvy nálad ani nateklé nohy. Po celou dobu jsem navíc měla spoustu energie, takže jsem do třetího měsíce pracovala, cestovala mezi Anglií a Holandskem a v sedmém měsíci jsem si dokonce letěla do České republiky udělat řidičský průkaz. I to mi pomáhalo vyrovnat se se stresem, který mi přivodily špatné zprávy od lékařů. Ve 12 týdnu těhotensví mi lékaři řekli, že má miminko v břichu díru a všechny orgány vylézají ven. Následujícíh pět týdnů, kdy mě čekala další kontrola, jsem plakala. Zbytečně. Ukázalo se totiž, že orgány jsou tam, kde mají být a vše je v naprostém pořádku. Na screeningu ve 20. týdnu mi zase bylo sděleno, že chlapeček bude mít velkou srdeční vadu. Následovaly další dny plné pláče, seděla jsem u počítače, vyhledávala informace a psychicky se hroutila. Na kontrole u specialisty byla jakákoliv srdeční vada vyvrácena, ale kvůli problému s pupeční šňůrou bude muset být miminko po porodu v inkubátoru. Nakonec to dopadlo tak, že jsem přenášela, osmý den po termínu porodu mi kvůli nedostatku plodové vody vyvolali porod a mně se narodil naprosto zdravý chlapeček, který do žádného inkubátoru nemusel.
Jak funguje předporodní systém v Holandsku?
Prenatální péče je v Holandsku skvělá, měla jsem báječnou porodní asistentku, se kterou jsem dodnes v kontaktu. Systém funguje tak, že žena dochází na kontroly k asistentkám, přímo ke gynekologovi pouze v případě rizikového těhotenství. Při každé kontrole mi asistentka změřila tlak, zvážila mě, poslechla srdce miminka a rukou zkontrolovala břicho, zda je vše v pořádku. Ve chvíli, kdy žena začne rodit, zavolá své porodní asistentce, která k ní ihned přijede a zhodnotí stav – buď následuje cesta do porodnice, nebo proběhne porod doma. Moc se mi líbí, že ženy v Holandsku mají možnost rodit s někým, koho znají devět měsíců a komu důvěřují. Bohužel mně to nevyšlo, rodila jsem se třemi gynekoložkami, které jsem viděla poprvé v životě.
Pořádají se v Holandsku předporodní kurzy či jiná příprava na porod?
Ano, kurzy se pořádají, ale vzhledem k tomu, že jsem byla pořád na cestách, jsem žádný nenavštívila. Místo toho jsem přečetla tuny odborných knih a ze spánku jsem citovala, jak u porodu správně dýchat
Jak funguje mateřská dovolená?
Mateřská dovolená trvá po porodu tři měsíce, pobírala jsem 170 euro, potom každý třetí měsíc 180 euro. Porodné v Holandsku neexistuje.
Proč ses rozhodla rodit v cizině a ne v ČR?
Jednak proto, že v Holandsku žiju,a také jsem nechtěla o porod našeho prvního syna připravit manžela, který se na tuto chvíli moc těšil.
Můžeš nám přiblížit samotný porod? Hlavně péči lékařů, prostředí nemocnice?
Na předporodním pokoji jsem byla s jednou další paní z Maroka. Pokoj je vybaven nočním stolkem, skříní a televizí. I přístup lékařů byl velmi profesionální, byli milí, vstřícní a trpělivě odpovídali na mé otázky. Každou chvíli nás někdo kontroloval a ujišťoval se, že je vše v pořádku.Můj muž byl celý den se mnou, seděl u mě na posteli, předčítal mi nebo jsme se procházeli po nemocniční chodbě. Automaticky také dostal snídani, oběd i večeři.
Porodní pokoj už patřil jenom mně. Byla tam velká postel, vana, koutek pro ošetření miminka a velké umyvadlo pro první koupel.
Plánovala jsem přirozený porod do vody, který mi bohužel nevyšel. Lékaři mi zavedli celkem tři tabletky, které nepůsobily, proto mi museli píchnout oxytocin. Plodovou vodu mi dost drastickým způsobem praskla gynekoložka. Prosila jsem, aby mě pustili do sprchy, ale doktoři museli pozorovat srdeční činnost miminka, proto jsem jenom ležela. Celkově jsem byla dost ve stresu z toho, že nic nejde podle plánu, nebyla jsem schopná se uvolnit a každá kontrakce pro mě byla utrpením. Na popud lékařů jsem si nechala píchnout epidural, který nic nezměnil, naopak jsem se psychicky i fyzicky zhroutila. Do toho lékaři zjistili, že chlapečkovi dochází kyslík, proto provedli něco, co dodnes nechápu. Byl ještě v děloze a oni mu z hlavičky odebrali krev, aby zjistili, na jak dlouho kyslík vydrží. Měla jsem pů hodiny na to, abych porodila. Bohužel pokaždé, když jsem si dala po zatlačení pauzu na vydýchání, zajela hlavička zpátky, proto mi lékaři dali na výběr: akutní císařský řez nebo vakuumextrace. Mám panickou hrůzu z narkózy a operací, proto jsem zvolila druhou možnost.
Samík se narodil s oteklou hlavičkou, jinak naprosto zdravý. Hned mi ho dali na hruď a já ho pustila až po hodině, aby ho změřili, zvážili a oblékli.
Krátce po porodu jsem měla s personálem konflikt, lékaři bez mého vědomí dali malému paracetamol a mně provedli nástřih hráze, který jsem přitom ostře odmítala.
Co poporodní péče, jak vypadají pokoje? Jsou miminka s maminkou od samotného začátku? Jak dlouho maminka běžně zůstává v porodnici?
Záleží na nemocnici, samozřejmě se liší soukromé a státní. Samozřejmostí je postýlka vedle postele, wc, sprcha, skříň, křeslo a televize. Pokud je všechno v pořádku, maminka s miminkem odchází domů už po pěti hodinách. Pokud rodí ve večerních hodinách, odchází ráno. Já jsem porodila ve středu v 18 hodin a domů jsem šla ve čtvrtek dopoledne.
V Holandsku funguje skvělá věc, jmenuje se „kraamzorg“. Kraam znamená šestinedělí, zorg péče. Jde o ženu, která chodí k maminkám domů, kde pomáhá s péčí o dítě, ukazuje, jak správně kojit, kontroluje zdravotní stav, ale také vaří a uklízí. Ze zákona dochází kraamzorg minimálně jeden, maximálně osm dní, v rozmezí 1-8 hodin denně. Já ji měla na maximální možný počet, což bylo skvělé. Nejen, že vše hradila pojišťovna, ale já se o nic nemusela starat, jen jsem ležela a užívala si miminko.
A jak je to s výchovou, liší se nějak přístup k dětem v Holandsku a České republice?
Zde se dost zapojují tatínci, oba rodiče často pracují na částečný úvazek a střídají se v péči o dítě. Běžně na hřištích a u doktora vídám tatínky s kočárkem a obří přebalovací taškou.
Samotné maminky bývají s miminkem doma tři měsíce, potom se vrací do práce. Děti chodí do jeslí, nebo se o ně stará chůva či prarodiče. Mně osobně to přijde šílené. Pořídila jsem si dítě proto, abych si s ním užila každý okamžik, tyhle chvíle už se nikdy nevrátí. Chci svého syna vychovat já, ne učitelka v jeslích.
Kdyby sis mohla vybrat, rodila bys znovu v cizině?
Určitě bych zvolila znovu porod v cizině. Během příštího roku bychom se rádi pokusili o druhé dítě, už teď přemýšlím nad tím, zda rodit v Holandsku nebo Anglii, kde mám rodinu, která mi při prvním porodu hodně chyběla.
Děkujeme Helence za vyčerpávající informace a krásné fotografie malého Sama. Přejeme jim a celé rodině jen to nejlepší.