Období mezi 10. až 14. květnem bývá označováno jako období zmrzlíků, studených svatých, ledováků, ledových mužů a podobně.

Bývá to výrazně studené období, avšak charakter doprovodného ochlazení není vždy stejný. Někdy se teplota dostane i pod bod mrazu, ale častěji nastává pouze citelné ochlazení a především se vyskytují vydatné studené dešťové srážky. Ty jsou charakteristické i pro další významnou pranostickou dominantu, kterou představuje svatá Žofie.

Lidové pranostiky se tomuto období a jeho představitelům věnují v míře nebývalé, připomeňme si některé z nich:

Čeští patroni odměřují teplo.

Pankrác, Servác, Bonifác jsou ledoví muži, Žofie jejich kuchařka; odtud již studeno neškodí.

Svatí Pankráci, Serváci, a Bonifáci, Vás se bojí všici sedláci.

Před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta.

Žofie víno upije.

Žofie – ledová žena.

Sv. Žofia víno vypíjá.

Prší-li na sv.Žofii, neurodí se víno.

Svatá Žofie vaří z vody.

Žofie vína upije.

Svatá Žofie políčka často zalije.

Déšť svaté Žofie švestky ubije.

Keď prejde zamrznutých kuchárka , sadieva sa paprika.

PAN(krác), SER(vác), BONI(fác) - pálí stromy. (Pan Serboni pálí stromy.)

Pankrác, Servác, Bonifác, ledoví bratři, přinesou chladna jak se patří.

Pankrác, Servác, Bonifác – ledoví muži, spalují mrazem ovoce i růži.

Déšť, jejž Mamert, Pankrác, Servác kuje, rád se v celém létě opakuje.

Pankrác a Urban bez deště - hojnost vína.

Pankrácova nepohoda – vinohradům výhoda.

Na Pankráce, na Urbana (25. 5.) suchý den – urodí se víno, hustý bude len.

Pankrác, Servác, Bonifác pro sadaře jsou zlí chlapci.

Jak je z většiny uvedených pranostik vidět, tak nejvíce se „škodného mrazu“ obávali vinaři a sadaři.

Další studenější období, jež se velmi podobá klasickým ledovým mužům, přichází v závěru května, kdy se opět výrazně ochladí. Příčinou jsou „malí ledoví muži“ - sv.Urban, sv.Filip a sv.Beda – kdy se od 25. do 27.května čekají poklesy teplot, které ovšem nejsou tak výrazné jako v období „velkých ledových mužů“.

Do lesa Pankrác s dubnem jel, milostivé léto ztratil, Urban (25.5.) léto nenavrátil.

Všeobecně se však usuzovalo že:

Je-li květen prostuzený, bude roček vydařený.

Kdo byli  - a žili vůbec - oni představitelé obávaných studených období ?

Pankrác (12.května)

„Ledový světec“ svatý Pankrác se narodil okolo roku 290 ve Frýgii (Malá Asie). Traduje se, že pocházel z vážené křesťanské rodiny. Matka však zemřela hned po jeho narození a otec o rok později. Tak o něj pečoval strýc Dionýsos, který s ním později přesídlil do Říma. To bylo v době, kdy císař Dioklecián velmi tvrdě pronásledoval křesťany a veřejné přiznání ke křesťanství bylo trestáno smrtí. Mladý Pankrác se však nezalekl a své vyznání neskrýval, což mělo za následek, že byl zajat a uvězněn. Bylo mu nabídnuto, že když se své víry vzdá zachrání si život. Ale čtrnáctiletý Pankrác se nedal přesvědčit a tak 12. května roku 304 byl veřejně sťat. Jeho tělo uschovala statečná žena v římských katakombách. V roce 500 papež Symach postavil nad Pankrácovým hrobem kostel. Později zde byla vystavěna bazilika sv. Pankráce jež zde stojí dodnes.

Pankrácův kult se rozšířil po celé Evropě, především pak v Německu. Dnešní Pankrác je ve Francii patronem dětí a prvně přijímajících. Ochraňuje mladé rostliny a květy, jeho přímluva pomáhá při bolestech hlavy a při křečích - a také proti křivé přísaze.

Význam jména Pankrác v tomto případě neodpovídá povaze chlapce a jeví se jako nahodilé. Základem je totiž řecké slovo pankration, což znamená „celkový závod“ nebo „víceboj“, lze vycházet i ze slova pankratés  - přeloženo jako „vševládný“.

Servác (13.května)

Druhý „ledový světec“ svatý Servác pocházel z Arménie (datum narození spadá do 4.století). Pravděpodobně roku 340 se stává biskupem v Tongernu (Belgie). Patřil k nejtvrdším odpůrcům arianismu. Zemřel 13. května roku 384 v Maastrichtu (Holandsko) na zimnici.

Je patronem Maastrichtu, Goslaru, Limburgu/Lahn, Quedlinburgu a Wormského biskupství. To svědčí o velké úctě, které se tento patron těší. Navíc jej berou za svého ochránce i zámečníci a stolaři, lidé se k němu modlí, když je sužuje revmatismus, bolesti nohou a horečka. Také je vzýván, aby ochránil před škodami od mrazu, který přichází nikým nezván ani nevolán.

V Maastrichtu se na světcovu počest v současné době každých 7 let koná velká posvátná pouť. Při procesí (ommegang) nesou věřící ulicemi Servácovu hlavu a další ostatky.

Jméno Servác má základ patrně v latinském slově servare - "uchovávat". Znamená tedy něco jako "strážce" nebo "ten, který uchovává".

Bonifác  (14. května)

Třetí „ledový světec“ svatý Bonifác, se podle legendy narodil v Římě ve 3. století. Bohatá Římanka – křesťanka - jej poslala do Tarsu v Malé Asii (dnešní Turecko), aby tam pro ni se svými druhy vyhledával ostatky mučedníků. Bonifác se do té doby o křesťanskou víru nezajímal a tak bral cestu spíše jako povyražení. V Tarsu byl svědkem toho, jak jsou zde křesťané krutě a bez soucitu v celých zástupech veřejně pro víru zabíjeni. Pod vlivem hrůzných zážitků se veřejně přihlásil k víře Ježíšově. Byl okamžitě uvězněn a po krutém mučení jej biřicové vhodili do vařící se smůly. Legenda říká, že jeho zděšení přátelé přinesli nakonec do Říma ostatky jenom jednoho mučedníka - Bonifáce. Tam jej pohřbili na via Latina. To vše se mělo stát kolem roku 306.

Jméno Bonifác vychází z latinského výrazu (homo) boni fati, což lze přeložit jako „člověk dobrého osudu“, což může znamenat, že každý Bonifác je šťastlivec.

Žofie (15. května)

Den „ledové světice“ svaté Žofie Římské. Ta se narodila ve 3.století v Římě. Stala se křesťankou a za vlády císaře Diokleciána, kdy vrcholilo pronásledování křesťanů, byla pro svou víru (asi roku 305) sťata.

V roce 846 byly na příkaz papeže Sergiuse II. přeneseny její ostatky do kostela svatého Martina di Monti v Římě a zde uloženy pod hlavní oltář.

Žofie Římská je zobrazována s mečem a neckami - snad symbolika její smrti stětím - ale většinou ji můžeme spatřit s knihou a palmou. K Žofii se lidé modlili, aby se přimluvila a ochránila plodiny před pozdními mrazy a také aby podpořila růst osevu na polích. Proto se doporučuje květiny umístit ven, třeba na balkon, až po 15.květnu.

Základem jména je řecké slovo sofía - přeloženo značí „moudrost“. Proto by všechny ženy toho jména - Žofie i Sofie - měly být nejen krásné, ale i moudré.

Zmrzlých květnových mužů bylo více, ale o těch si povíme zase v příštím díle.