Kláru Samkovou všichni znají jako právničku, která se zastává slabých. Věnuje se rodinnému právu, politice, ale i své rodině. Jak se jí daří sladit své pracovní povinnosti s těmi domácími a zda je spokojena s tím co dělá se dozvíte v dnešním rozhovoru s ní.
Dobrý den paní Samková,
děkuji, že jste si na rozhovor udělala čas. Většina žen Vás zná nejspíše jako političku a právničku zastupující romskou menšinu a v neposlední řadě jako kandidátku na prezidentskou funkci. Vy jste, ale napsala řadu knížek od cestopisů až po právní tématiku, věnujete se spolupráci s médii, máte advokátní kancelář a podporujete řadu projektů jako je Škola dětem. Při tom všem máte i svoji rodinu. Jak se dá to všechno čím jste si prošla zkombinovat s rodinným životem?
Přiznávám, že jen velmi obtížně. Která žena tvrdí, že mateřství a profesní uplatnění se dá bez problému stihnout, podle mého názoru lže. Já jsem měla to štěstí, že jsem si před porodem své jediné dcer vydělala dost peněz na to, abych si mohla pořídit chůvu a paní na úklid. Kromě toho mi pomáhala maminka. Ale stejně to bylo velmi obtížné, udržet advokátní kancelář s malým dítětem.
V advokátní praxi se hodně zabýváte rodinným právem. Proč jste se rozhodla věnovat se právě tomuto odvětví?
Přiznávám se, že tato oblast na mne spíše zbyla. Nikdy jsem se nepropracovala k tak zvaně „velkým případům“, zejména z obchodního a korporátního práva. Kromě rodinného práva se zabývám právem občanským a v omezené míře i trestním. Mojí specialitou je ale to, co bych nazvala „všeobecně komplikované vztahové případy“, což není jen rodinné právo. V momentě, kdy smícháte majetkové vztahy, rodinné vztahy, sousedské vztahy, vztahy společníků ve firmách, tak z toho obvykle vyjde velmi nemilý guláš, kdy jeden vztah ovlivňuje druhý a je třeba přijmout „strategická rozhodnutí“. To je moje nejvlastnější specializace. A opět – spíše to vyplynulo z chodu života než z nějakého rozhodnutí.
Před tímto rozhovorem jsem pročetla vaše články a rady v různých chatech. Máte velmi lidský přístup, který řadě lidí dodá odvahu. Ve svých odpovědích stále kladete důraz na rovnoprávnost rodičů. V poslední době jsem, dle internetových diskuzí, zaznamenala dva extrémy. Tím prvním je, že otec má právo jen platit alimenty a povinnost si dítě brát jednou za 14 dní na víkend. A druhý trend, je vyhrožování druhému rodiči, že dítě již nikdy neuvidí, když nesplní patřičné podmínky. Je to s dnešními rodiči opravdu tak zlé?
Ano, bohužel, je to tak zlé a ještě horší. Podle mého nejlepšího vědomí a svědomí jsou rodiče manipulováni rodinným právem a vedeni k tomu, aby se hádali. Po 20 letech působení v advokacii se nemohu vyhnout domněnce, že to je všechno schválně. Pokud se lidé budou hádat mezi sebou, nezbude jim síla dívat se mocipánům pod prsty...
Poslední dobou se rozvodovost zvyšuje a s tím i tahanice o to, kdo bude mít v péči děti. Dítě se často stává rukojmím rozvodu a odnese to nejvíce. Vím, že mi nejspíše odpovíte, že nejlepší je se nerozvádět, ale bohužel se tak děje, jaký rozvod je podle Vás nejlepší?
To je doopravdy těžké říci. S muži je potíž, že chtějí vše mít v excelových tabulkách. Ženy zase často podceňují úlohu mužů při výchově dětí. Je potřeba si uvědomit, že žádná žena nemůže nahradit otce a žádný muž nemůže nahradit matku. Jejich role jsou prostě odlišné. To, co ženy často vyčítají mužům a označují to za jejich neschopnost výchovy dítěte, je prostě jen nepochopení skutečnosti, že otcové a matky vychovávají děti jinak, zcela odlišně. Když jsou rodiče spolu, vytvoří se z těchto výchovných přístupů docela neviditelně mix, ale když jsou rodiče od sebe, je odlišnost výchovných přístupů podstatně viditelnější. To by si měly uvědomit obě strany a nedívat se na tu druhou apriori jako na devianta.
Jak víme, jste hlavně advokátka. Jak vás cesta od advokátky zavedla do politiky?
Ono to je spíše naopak. Po vystudování Právnické fakulty v roce 1986 jsem začala pracovat jako právnička, ale nikoliv jako advokátka. Advokacie byla v té době pro lidi bez významné stranické protekce v podstatě nedostupná. V roce 1990 – 1992 jsem byla poslankyní ve Federálním shromáždění a teprve pak sem začala pracovat jako advokátka.
O politiku se ovšem zajímám nikoliv z pozice advokátky, ale pro svůj přirozený zájem o věci veřejné.
Kandidatura na Prezidenta republiky Vám bohužel nevyšla. Na svých stránkách máte informaci, že to v roce 2018 zkusíte znovu. Za tu dobu se může hodně změnit. Připravujete se nějak již nyní?
Myslím, že rok 2018 je doopravdy tak daleko, že říkat nějaké plány nyní je doopravdy naprosto předčasné.
Když jsme již u té kandidatury. Podle stránek a toho co se píše, Vás hodně podporuje právě, Vaše rodina. Budou podporovat i příští kandidaturu?
Obávám se, že rodina je spíše v mém vleku. V roce 2018 však bude mojí dceři již 19 let, takže bude zcela samostatný člověk. Nemyslím si, že by mne nějak významně podporovala. Ale doufám, že mne bude milovat stejně jako nyní, což doufejme platí i o mém manželovi.
Máte nějaký vzor? Někoho kdo Vás inspiroval dělat to, co děláte a nevzdávat to?
Asi mne budete mít za cvoka, ale v dětství jsem měla opravdu oblíbenou knížku Borise Polevoje: „Příběh opravdového člověka.“ O sestřeleném letci, kterému museli amputovat nohy, a on se stejně vrátil jako stíhací pilot zpět na bojiště. Jako dítě jsem nevnímala sovětskou komunistickou propagandu, která byla v tom příběhu skryta, šlo mi jen o ten příběh, o člověka, který dokázal to, co si umínil, i když si všichni mysleli, že je blázen. V mnohém je tento příběh pro mne inspirující i dnes.
Myslím, že pro řadu žen jste vzorem Vy, protože si procházíte stejnými problémy a nebojíte se o nich mluvit. Stejně jako tisíce žen, jste řešila problém s nadváhou, ale u Vás nešlo zhubnout běžnými metodami, jako jsou diety, cvičení, úprava stravy a podstoupila jste bypass žaludku. Šla byste do toho znovu?
Myslím, že o problémech se musí mluvit. Vím, že každý k tomu nemá odvahu, že se stydí za některé věci, je mu to líto a nemůže to přemoci. Takovýmto lidem, kteří mají srdce sevřené úzkostí, chci dodávat odvahu. Život není lehký a jednoduchý, je potřeba jej žít s odvahou. Proto bych já vždy hledala řešení, a to tak dlouho až bych jej našla. Tak postupuji vždy. Snažím se to vnuknout i ostatním. Vůbec není ostuda prohrát. Je ale špatné, když přestanete usilovat o vítězství.
V některém rozhovoru jste uváděla, že máte kancelář ve stejném domě, jako je Váš byt a že můžete pracovat i z domu v pyžamu. Myslím, že je to velmi sympatické a aktuální, protože stále více maminek hledá různé přivýdělky a pracují z domu. Myslíte, že je lepší práce z domu, kdy se nikam moc nedostanete, nebo je lepší si najít menší kancelář a pracovat jinde?
To skutečně je individuální, ale svůj příklad, který jste uvedla, poněkud rozšířím. CV mojí kanceláři pracují pouze ženy, některé mají malé děti. A někdy procházím kanceláří a jsem v ní já a sekretářka. Zbytek pracuje doma, pomocí počítačů připojených on-line. V takových dnech děvčata obvykle zavolají, že nemají žádný soud ani schůzku s klientem a že budou pracovat doma. Všechny jsme na e-mailu, na telefonu – a jde to. Pracovat jenom z domu ale skrývá jednu skutečnou záludnost: úplně se odříznete od společnosti, začnete ztrácet kontakty, nemáte možnost se poradit. Vidím to i na sobě, kdy jsou dny, že nevyjdu vůbec z domu – snad jen se psem dát jej vyvenčit. Takže abych tak řekla, všeho s mírou.
Když se zabýváte tím rodinným právem. Co byste doporučila nebo vzkázala dnešním rodičům, kdybyste mohla?
Sečtěte si ty hodiny, které byste strávili hádkami. Zjistěte, kolik byste mohli za tu dobu vydělat peněz. K tomu přičtěte, co necháte nám, advokátům. Rozejít se je normální. Nezvládnout rozchod je sice obvyklé, ale není normální.
A jedna úplně nejdůležitější rada na závěr. I když se rozejdete, nikdy, skutečně NIKDY nemluvte se svým dítětem nebo před ním o druhém rodiči kriticky nebo snad dokonce ošklivě. Nemluvte třeba o druhém rodiči vůbec, anebo jen v úplně technických a nehodnotících věcech. Děti jsou velmi vnímavé již od nejútlejšího dětství a všechna ošklivá slova o vašem partnerovi se ukládají na duši vašeho dítěte jako jed, který může někdy v budoucnu vybublat velmi nepředvídatelnými způsoby. párkrát jsem už byla svědkem takových událostí a obvykle bývají víc než dramatické.
zdravím, Klára A. Samková, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., www.lawyers.cz