Většina lidí si ani nepřipouští, že by se jich domácí násilí mohlo také týkat. Bohužel, může se přímo nebo nepřímo dotknout každého z nás a vůbec není lehké z tohoto kruhu nalézt východisko. Není podstatné zda jde o týrání fyzické či psychické. Násilí je násilí a vždy někomu ničí život.

Mnozí se často ptají proč týraná žena od tyrana neodejde. Ti co nejsou do takové situace zasvěceni nechápou a nemohou zcela pochopit co se v oběti děje. Tyrani často systematicky využívají psychologické i fyzické aspekty týrání. Výsledkem je žena s naprosto nulovým sebevědomím a s pocitem, že si za vše může sama, protože nebyla poslušná. Týrající osoba dokáže toto do mysli vtisknout tak hluboko, že i po pár letech mají tyto ženy problém uznat, že si za to samy nemohly.

Násilí je několik druhů a dost často je tyrani prolínají. Jaké jsou jednotlivé druhy a jaké mají znaky?

Psychické násilí – ponižování, zesměšňování, systematické snižování sebevědomí. Násilník obě permanentně kontroluje. Kontroluje hovory, kamarády, čas a to jak doma tak i v práci a mimo ně. Nezřídka se násilník snižuje i k vydírání a vyhrožování oběti. Často je to násilím na rodinných příslušnících a zvířatech. Zamezování volného pohybu a financí. Tím způsobí absolutní závislost oběti na své osobě.

Fyzické násilí – údery pěstmi, kopání, přivazování oběti k předmětům, aby nemohla opustit místnost. Pokud si všimnete, že žena, kterou znáte nosí často sluneční brýle i v místnosti, nebo zásadně nosí dlouhé rukávy, může skrývat modřiny a pohmožděniny.

Sexuální násilí – vynucení pohlavního styku, osahávání a nucení oběti praktikám, které odmítá.

To vše jsou znaky násilí, které není radno podceňovat. Často násilník tyto praktiky kombinuje a docílí tím tak úplného „zneškodnění“ oběti. Ženy které jsou obětmi násilí tuto zkutečnost neoznámí třeba celá léta. Bohužel i zde platí, že pokud žena nechce pomoci, nic s tím neuděláte. Ona sama musí dojít k rozhodnutí od násilníka odejít. Čím dříve tím lépe.

Pokud víte nebo máte podezření na domácí násilí nabídněte oběti pomoc. Dovolte jí, aby získala ve Vás důvěru a aby se svěřila. Pokud se Vám svěří, kontaktujte organizace jako jsou Bílý kruh bezpečí. Tam Vám poradí první kroky, případně pomohou a provedou celým procesem.

Důležité je, aby oběť kontaktovala lékaře vždy v případě útoku. Lékař zranění zdokumentuje. Je jedno zda tomu bude u praktického lékaře nebo na pohotovosti. Pokud si oběť nahraje incident na mobil, byť zvukově, může toto posloužit jako nepřímý důkaz.

Dalším krokem je zavolání Policie ČR v případě útoku. Útočník může být z bydliště vykázán na 10 dní, které mohou oběti poskytnout dostatečně dlouhou dobu na zabalení věcí a odchod z domova. Důležité je nezanechat násilníkovi, žádnou zprávu kde se oběť nachází. Měl by pak tendenci slibovat své polepšení, jako to většinou dělávají po každém útoku ze začátku týrání.

Dalším krokem je podání trestního oznámení na policii ČR nebo přímo na státním zastupitelství. Nenechte se odbít. Při podání oznámení je nutné uvést lékaře kteří oběť ošetřovali a mají tudíž dokumentaci. Dále je nutné uvést osoby, které o tomto trestném činu věděly a mohly by svědčit ve prospěch oběti.

Spolu s podáním trestního oznámení je vhodné podat žádost o rozvod a žádost o svěření dětí do péče. Provést toto dříve než to udělá násilník.

V řadě měst jsou zřízena krizová centra pro oběti domácího násilí. K dispozici jsou pracovníci sociální správy, psychologové a jiní, kteří mohou a musí obětem pomoci. Podat trestní oznámení nemusí jen oběť, nicméně oběť bude muset při vyšetřování spolupracovat.

Věřme, že v budoucnu se podaří násilí čelit mnohem rychleji a důrazněji, než je tomu dnes. Nebojte se obrátit o pomoc ať už se to týká Vás nebo někoho z vašeho okolí.