V neděli 25. září se na jedno odpoledne změnilo jedno Neratovické sídliště v malou cyklistickou závodní trať pro děti od 2 do 10 let a my byli při tom. Moje děti byly pozvané na cyklistické závody v Husinci, bohužel trať byla naplánovaná na nějakých 26 km a za silničního provozu bez omezení. Kdo nás zná, nebo o nás něco četl, ví, že to naše děti nezvládnou. V hlavně mi to vrtalo, děti pořád žadonily a mě nenapadlo nic jiného, než se zeptat kamarádek a lidí z okolí. Nakonec slovo dalo slovo a my jsme s Petrou Rulfovou a Pavlem Šandou zvládli během 3 týdnů zorganizovat závod, kterého se zúčastnilo přes 60 dětí, jejich rodiče a sourozenci. Minimálně naše dvojčata si mohla splnit sen. I když podle toho ,co jsem tam viděla si ten sen splnilo dětí daleko víc.

Jak že se takový závod organizuje?

Musíte si vybrat trať. V našem případě to byl ideální obdélník kolem dvou mateřských školek ve vnitrobloku sídliště, takže z velké části chráněno před automobily. Dobře si rozmyslete, co od toho očekáváte. My věděli, že chceme zapojit co nejvíce dětí a rodičů. Věděli jsme, že každý prcek, i když nevyhraje si rád odnese nějakou drobnost. Když máte trať, tak máte představu o ploše kolem ní. My zažádali o zábor na území trati a v její těsné blízkosti. Měli jsme tak místo pro registrační stánek a občerstvení. Ano, musíte si ujasnit, co vše chcete k akci navázat. Doprovodný program, občerstvení, soutěže apod. Určíte si pro vítěze ceny. My si závod rozdělili do 3 kategorií. 2 - 4 roky, 5 - 7 let a 8 – 10 let. Chtěli jsme aby první 3 z každé kategorie něco vyhráli. Z toho plyne sehnat sponzory do soutěže. Mimo toto jsou ještě důležitější věci. Například sehnat lidi, ochotné stát u trati a ty malé nezbedy kontrolovat, je docela problém. Ale povedlo se a sešlo se nás dost, včetně zdravotníka a fotografa. Nakonec na akci přijela i Městská policie se svým stánkem, kde děti učili značky a pravidla silničního provozu. Zkrátka chce to sednout a plánovat a plánovat a ještě jednou plánovat. Potom ty plány realisticky proškrtat, znovu plánovat a mezi tím vše zařizovat.

Je tolik věcí, na které nesmíte zapomenout a přitom...

Vždy se najde něco co se opomene. U nás to byla třeba červenobílá páska, kterou jsme chtěli vyznačit trať. Všichni měli za to, že ji máme a ona nebyla. Jak skvěle posloužily křídy našich dětí na nakreslení šipek a PET lahve s obaly od Cara naplněné kameny, místo kuželů. Místo červenobílé pásky jsme nakonec použili červenou lepící pásku a trať jsme tím uzavřeli. Ve finále se nám povedlo do celé akce zapojit daleko více lidí, než jsme sami čekali. Tu nám někdo půjčil stopky, onde nám půjčili závodní čísla, tam někdo poradil kde půjčit stupně vítězů, před závodem nám do ruky soused strčil prodlužku na bubnu, protože zaslechl, že ta naše je krátká. Ve finále jsme měli zajištěné i občerstvení pro pořadatele z Barryho stánku zdarma a aparaturu s mikrofonem pro moderování, elektřinu přístupnou z jedné z mateřských školek. Nakonec to byla spolupráce lidí z celých Neratovic.

Kdo nám akce sponzoroval?

Do akce se mimo Nejenmaminkám.cz, které jsem zastupovala já a Petra Rulfová, organizačně zapojil Pavel Šanda z Aktivity Neratovice a jako sponzorské dary se nám povedlo sehnat od nakladatelství Albatros časopisy pro všechny přihlášené děti a jejich sourozence. Navíc i 9 knih pro 9 výherců. Logopedické pomůcky OSKOLA nám zase věnovali 100 kusů pohádkových skládaček, organizátoři nechali vyrobit 150 kusů malých placek, pro každého závodníka a každý dostal certifikát o účasti. Vítězové potom dostali medaile, diplom, knihu, hrníček s logem akce od ProFoto Vosáhlo až po okraj plný bonbonů a ten 1. v každé kategorii obdržel obří rodinou pizzu z Barryho pizzerie. Ještě teplou ;) Kokina tekly proudem a každé dítko si něco odneslo.

Jak se zařídí fotografie z takové akce?

Můžete si pozvat novináře, nebo můžete oslovit fotografa z vašeho okolí. Já se znám dlouhou dobu s Marií Kaseny Červinkovou, která má sama dvě děti a fotí skvěle. Slovo dalo slovo a Maruška v neděli ráno vstávala v nekřesťanskou hodinu, aby se s dětmi stihla na závod vrátit z Moravy. Za což jí patří velký dík, protože dokázala nenápadně kličkovat mezi závodníky, rodičky i pořadateli a při tom udělat na 700 skvělých fotek, které ještě dnes postupně rozesílám rodičům jednotlivých dětí. Mimochodem s Maruškou jsme spolu dělaly rozhovor ;) (Rozhovor s fotografkou Marií Kaseny Červinkovou)

Zajímavosti závodu...

Závodu se zúčastnily i dvě děti mladší dvou let na motorkách. Měli pro sebe samostatně speciální trať :)

Za celý závod byly ošetřeny 2 děti a to jedno s puchýřem na patě a druhé s popraskaným ekzémem na dlaních, jak se drželo řidítek.

Během závodu byly zapůjčena kola, přilby, ale i boty těm, kteří si chtěli zajet závod a přijeli třeba zrovna na kolečkových bruslích...

Jeden tatínek po konci závodu zorganizoval ještě jedno neoficiální kolo, protože jeho dítě z toho bylo tak nadšené, že chtělo jet ještě jednou. Mohly si to zajet všechny děti co chtěly. Do dnes nevíme, kdo onen tatínek byl, abychom mu mohli poděkovat.

Po závodě se ztratilo jedno kolo, které bylo zapomenuto na hřišti.

Pár ze štábu chytlo nějakou chřipku nebo angínu a do poslední chvíle se nevědělo kdo tedy všechno nastoupí :)

Kompletní fotogalerii k závodu naleznete zde: 

https://www.facebook.com/pg/aktivitaneratovice/photos/?tab=album&album_id=835410189921225

Posuďte sami jak se děti bavily :)

Děkuji všem, kteří se zapojili ať již organizačně, sponzorsky nebo jen podporou. Pomohli jste uskutečnit jeden dětský sen. A když to dobře půjde, tak se z toho může stát i tradice :) Nakonec certifikát se rozdával za 1. ročník Neratovických cyklohrátek.