Předělávku dětského pokoje máme za sebou. Pokud máme zahradu, můžeme udělat dítěti herní kout i tam. Dnes vám zkusíme ukázat vychytávky na dětské hřiště, bez kterého se žádné dítě neobejde.

Správný dětský koutek potřebuje pískoviště. Seženete zavírací pískoviště z plastu nebo klasická s dřevěným ohrazením. Písek do něj si můžete koupit ve stavebninách. O zábavu bude postaráno. Nicméně co by to bylo za hřiště bez nějaké průlezky? Dnes můžete sehnat z více materiálů, nejčastější jsou plastové nebo dřevěné. Od kovových průlezek se dnes upouští i na městských hřištích. Průlezky se dají koupit jako celá sestava nebo jednotlivé prvky zvlášť. Můžete mít jen nějakou na šplhání, nebo s lanovým programem, či horolezeckou stěnou. Fantazii se meze nekladou. Pokud to bude dítě bavit, tím líp. Jen musíte počítat, že u těchto prvků bude menší dítě vyžadovat asistenci.

Správnému hřišti by neměla chybět ani houpačka. Ty se také vyrábí z plastu, dřeva nebo i kovové, záleží na druhu. Můžete pořídit houpačku alá prkno. To je deska s provazy, nebo pevným řetězem, která je uchycená na trámu a dítě se může houpat. Nemá ale žádnou oporu v zádech ani před sebou. Pak jsou houpačky tvarované jako sedátka. Ty bývají nejčastěji dřevěné, ale objevíte i z plastu. Sedátkové houpačky mají oporu pro záda, kdy se dítě může opřít a z přední stany je obvykle část která se po provaze vysune nahoru, aby si dítě sedlo a poté se opět sesune dolů. Tyto houpačky mají obvykle uchycení na provazy. Dost často se dnes setkáte s konstrukcemi, které nabízejí dvě houpačky vedle sebe, tudíž můžete tyto dva druhy klidně kombinovat. Na městských hřištích můžeme ještě potkat kovové houpačky se dvěma sedátky na protějších stranách. Od těch se pomalu upouští a přechází se na dřevo.

Do hřiště můžete přidat i kolotoč nebo skluzavku. Kolotoč bude nejspíše z kovu. Přece jen ta konstrukce musí být bytelná. Skluzavka, pokud je to nějaká přenosná bývá jen z plastu. Pokud je větší může být kombinace dřeva a kovu, kovu a plastu nebo dřeva a plastu. U skluzavek záleží na délce skluzu a na jejím konci. Malé děti by měli mít skluz až k zemi, ty větší tak, aby mohli zastavit došlápnutím na zem a nevyletěli ze skluzavky nekontrolovatelně. Okolí skluzu u skluzavek s vyšším koncem zapravte tak, aby se dítě nemělo o do praštit do hlavy a především do zad. Na městských hřištích často vídáme skluzavky, které mají betonovou základnu která, ale není v zemi, nýbrž trčí nad povrch. Dítě se pak velmi lehce při dopadu odře. Dejte pozor také na schůzky po kterých dítě musí na skluznou plochu vylézt. Kovové schůzky mají většinou daleko od sebe jednotlivé tyče a dětem se po tom špatně vylézá nahoru, podobný problém mají i některé dřevěné „schody“. Ideální by bylo, aby si to dítě mohlo vyzkoušet a vy se rozhodli podle toho co zvládne. Byla by škoda, aby se dítě rok dívalo na skluzavku, na kterou samo nevyleze, i když by tak chtělo.

Máme písek, skluzavku, houpačku, prolézačky, tak co by se ještě mohlo hodit? V dnešní době jsou hodně moderní trampolíny. Můžete sehnat trampolíny různých velikostí i tvarů. V základu můžeme trampolíny rozdělit na dva druhy. První jsou trampolíny, které nemají záchytnou síť. Pokud by se dítě více odrazilo, mohlo by vyletět mimo trampolínu. Logicky, druhý druh je se záchytnou sítí, která nabízí onu bezpečnost tím, že dítě drží v prostoru trampolíny, bez možnosti vylétnout ven. Pro malé děti, ale i pro ty velké je vhodnější druhá varianta. Proč nepředejít nepříjemnostem předem. Pokud byste měli obavu o trampolínu ohledně počasí a jeho vlivu, pak vězte, že se dodávají i plachty a kryty, které trampolínu chrání, pokud ji nikdo zrovna nepoužívá. Ale abychom nestranili malým trampolínám bez sítě. Dělají se i trampolíny, které mají hrazdu a za ni se při skákání dítě drží. Ty jsou většinou menších rozměrů a je možné je mít i v bytě nebo domě. Používají je i v některých mateřských centrech.

Myslím, že jsme probrali všem co by mělo takové správné hřiště pro děti mít. Teď už je to jen na vás.