Dnes se nebudeme bavit o tom, zda a jakého pejska dětem pořídit. Dnes se podíváme na to, jak dítě naučit se k psům chovat. Bohužel tuto snahu častokrát podrývají samotní majitelé psů.
Asi každý rodič šel s dítětem na procházku a dítě se vrhlo s láskou na pejska který byl volně, bez vodítka, bez náhubku. Rodič se slovy "Nesmíš sahat na cizí psy. Nechej ho." se snaží dítě dohnat a postavit se mezi psa a dítě. V tom pejskař se spokojeným úsměvem na tváři prohlásí "To je dobrý, on mu nic neudělá". Dítě v tom má potom zmatek. Nejen, že rodič mu to zakazuje, ale zároveň mu to cizí osoba dovoluje.
Co s tím? Snad jen jediná rada. Mít trpělivost a to jak s dětmi, tak i s pějskaři. Je krásné, že svým psům věří a mohou se na ně spolehnout, ale vy stejně tak znáte své dítě a víte čeho je schopno. Nepředvídatelní jsou v tomto případě jak dítě tak i pes. Pes je pořád jen zvíře, které má své instinkty a nemá jak jinak dát najevo, že se mu něco opravdu nelíbí, než že zavrčí a případně kousne. Dítě je pořád jen dítě, které může udělat prudký pohyb, neobratně píchnout psa do oka, šlápnout mu na nohu, ocas a pes se brání. Bohužel následky mohou být fatální pro obě strany. Dítě s traumatem z pokousání v lepším případě, v tom horším i s vážnými zraněními. Pes bude muset projít vyšetřením, majitel výslechem a pak se rozhodne zda bude utracen. Proto by měly obě strany spolupracovat.
Dítěti dále vysvětlujte, že cizí psy nesmí hladit a učte jej, jak k psu přistupovat a jak se v jeho blízkosti chovat. Pokud pejskař odpoví zase to své "On mu nic neudělá" , tak vy odpovězte, že to to dítě vědět nemůže a nesmí na každého psa hned vletět. Mělo by být i v jeho zájmu se snažit tohle dětem vštěpovat. Pokud je pes opravdu tak hodný, pak není problém, aby se dítě v rámci svých možností zeptalo zda může a až potom psa pohladilo. Je to těžké na fyzičku i psychiku, chce to moře trpělivosti, důslednosti, ale je to nejen pro naše děti. V případě "útoku" psa by to mělo následky pro všechny, nejen pro zraněné dítě a psa, ale i pro rodinu dítěte a majitele psa.
I přes toto vštěpování jsou psi, kteří jsou hůře zvladatelní a majitelé s ním nic nedělají. Nechají ho prostě napospas svému chování a ignorují to. Z 98% není chyba v psu, ale v jeho majiteli. Vy jako člověk můžete upozornit organizace na takovéto chování psa i majitele. Případně se můžete začít preventivně bránit. Pořídit pepřový sprej s dalekým dostřikem. Psy to štípe v nose očích a odradí je to. Budou mít práci sami se sebou.
Pokud už k napadení dojde, zavolejte městskou policii. Pokud pes jen skočí a vy se cítíte ohrožení, hrozí majiteli pouze pokuta. Povinnost mít psa na vodítku, či s náhubkem vydává město nebo obec vyhláškou, která toto upravuje. Pokud máte s tímto problém, sežeňte více lidí a jděte s tím na městský úřad a chtějte změnu vyhlášky.
Příště si povíme jak to vidí samotní majitelé psů.