Jmenuji se Pavel Strnad. Je mi 28 let. Před třemi roky jsem se dostal na místo hlavního zeměměřiče u zahraniční firmy. Peníze mi dávají dobré. Místo je to jisté, protože Praha se neustále rozrůstá do všech stran a práce je tedy nad hlavu. Dítě jsme si s Katkou plánovali rok. A teď nastal okamžik, kdy se stanu otcem. Na plný úvazek. Začínáme spolu nový život tím, že jsme nový život zplodili. 

Přesně před týdnem mi Katka při večeři řekla osudnou větu: Jsem těhotná.

Už od dětství mě učili, že mám potravu řádně rozžvýkat, než ji začnu polykat. Měli mi to říkat důrazněji. Sousto se mi zaklínilo někde uprostřed krku a já začal chrčet jako poraněný nosorožec. Vyskočil jsem a vrhnul se na jogging kolem kuchyně. Katka na mě vyděšeně zírala. Projev radosti a nadšení si asi představovala trochu jinak. 

Sousto zatvrzele setrvávalo na místě a mně se nedostával vzduch. Rudnul jsem a slábl. Když jsem padl na kolena, Katka pochopila, že něco není v pořádku. Přiskočila a začala mě bouchat do zad. Nepomohlo to. Dusil jsem se dál. Když jsem začal nachovět a vzdáleně připomínat někoho z Fantomasovy přízně, vyběhla z bytu a vyburcovala souseda. Soused je chlap jako hora. V klidu přikráčel k mému chroptícímu tělu, popadl ho a obemknul rukama. Vší silou škubnul mým tělem a já, společně s Katkou a sousedem, sledoval, jak vzpurné sousto letí místností. 

Lehl jsem si na zem a s námahou si užíval znovuobjevené schopnosti dýchat. Soused se otočil na podpatku a stejně jako přišel, odcházel. Katka ho obletovala se slovy díků. Nabízela mu kávičku, frťana, pivo. Soused jen řekl – ženská, mně dávaj fotbal, dejte pokoj. 

Zaklaply za ním dveře. Katka si ke mně sedla na podlahu a rukou mi projížděla ve vlasech. 

„Tak já budu mít dítě,“ zachrčel jsem na ni. „Děkuju ti.“

Ano, znělo to kýčovitě, jako kdybych se poučil v nějakém sladkobolném filmu, ale myslel jsem to v tu chvíli dobře a hlavně upřímně. Usmála se na mě a políbila na čelo.

„ To se ovšem budu muset zbavit milenky,“ dodal jsem.

Katka mě plácla přes políbené čelo. „Pojď si to dojíst, blázínku.“

Což jsem s díky odmítnul a zalezl radši do sprchy. 

Jmenuji se Pavel Strnad. Je mi 28 let. Před třemi roky jsem se dostal na místo hlavního zeměměřiče u zahraniční firmy. Peníze mi dávají dobré. Místo je to jisté, protože Praha se neustále rozrůstá do všech stran a práce je tedy nad hlavu. Dítě jsme si s Katkou plánovali rok. A teď nastal okamžik, kdy se stanu otcem. Na plný úvazek. Začínáme spolu nový život tím, že jsme nový život zplodili.