Tento týden se udály dvě věci hodné záznamu. Vlastně tři, ale třetí vezmu jen krátce. Hned v úterý jsem se utrhl z práce a jeli jsme s Katkou na ultrazvuk. V čekárně seděly tři pořádně zakulacené ženy. Bože, jak to, že jim ta břicha neprasknou? Až takhle bude vypadat Katka, říkal jsem si, to bude sranda. 

Přiznám se, že se mi v čekárně trochu rozklapala kolena. Na nástěnce připíchnuté plody…na obrázcích samozřejmě…v různých stádiích. Našel jsem si to naše z devátého týdne. Tak takhle vypadá ten můj malý fotbalista. Ještě to pořádně nemá ani nožičky a už tomu plánuju tituly z národní ligy. Blázen, jsem jasný blázen. Co když to bude holka? A není to jedno? Bude to přece moje dítě!! Moje!!

Za chvíli uvidím své dítě, znělo mi v hlavě. 

Za chvíli. 

Doktorka byla vcelku milá. Namazala Katce břicho nějakým utrejchem a začalo kamerování. Sledoval jsem míhající se černobílé šmouhy na obrazovce a snažil se v nich najít své dítě. Bohužel bezvýsledně. Doktorka mi několikrát ukázala propiskou, kde se dítě právě nachází. Nakonec jsem nechal rozzářit oči v náhlém, ale předstíraném pochopení. No co, stejně s tím nic neudělám. Dítěte se dočkám až za sedm měsíců. Doktorka nám vytiskla pár obrázků a zeptala se mě, jestli chci být u porodu. Obě, doktorka i s Katkou, se na mě s nadějí podívaly. Dost jsem zrozpačitěl. K porodu? No, děkuju pěkně, dokážu si představit, co je to za řezničinu, tomu se rád vyhnu. Hodil jsem to do autu. Musím si to ještě rozmyslet a tak podobně. Těším se na dítě, to je bez diskuzí, ale že bych musel být u všeho? 

Katka se mnou cestou domů příliš nemluvila. Hned večer se otevřela ostrá diskuze. Katka chtěla, abych u porodu byl. Snažil jsem se vymluvit na slabý žaludek, na ženské věci, do kterých by muž neměl zasahovat. Tvrdil jsem, že jí budu u porodu jenom překážet. Byla neoblomná. Vyžadovala to. Nerad, ale slíbil jsem to. A předpokládám, že jsem se v tu chvíli porodu začal bát víc než Katka. 

Nevydržel jsem napětí chvíle a v práci slavnostně oznámil, že čekáme dítě. Za hodinu mi u stolu sedělo deset lidí a všichni popíjeli z lahví, které, bůh ví odkud, vyštrachali. Je zvláštní, že když se má slavit, všichni se v plném počtu dostaví hned. Má-li se ovšem pracovat, není nikdo k nalezení. Domů jsem se vrátil pod rouškou trochu bujaré nálady. 

Druhý den přede mě předložila Katka školení otce v tom. Prý se mám jít mezi další budoucí tatínky naučit, jak se chovat u porodu. Do čeho jsem se to, proboha, namočil? 

Pupík už je vidět!! Roste!!