Snad každý jsme se již při komunikaci se zdravotníky setkali s nepříjemným přístupem a jen málokdo neudělal nějakou opravdu ošklivou zkušenost. Po přečtení několika internetových diskusí jsem přemýšlela, zda by se některým situacím nedalo zabránit.
Nezapomeňme, že komunikace je vždy reciproční a nepříjemného přístupu se od pacientů dostává i zdravotníkům.Hodně lidí zapomíná, že zdravotníci jsou jenom lidé pracující pod velkým tlakem a v komunikaci s ostatními chybují stejně jako kdokoliv jiný.
Jsem zdravotníkem 9 let, pracuji v nemocnici s dospělými i dětmi. Za tu dobu jsem zažila mnoho situací , které mohou při komunikaci s pacienty nastat. Na druhou stranu jsem také matka chronicky nemocného dítěte a dovedu si uvědomit co všechno pacientům na zdravotnících vadí a kde jsou třecí plochy.
Následují příspěvek je pouze zamyšlením nad možnostmi, které pacient má. Je samozřejmě zjednodušující a budu ráda, když jej v diskusi doplníte.
- Informujte se, nejlépe dopředu. Pokud jdete na nějaký zákrok a máte nějaké onemocnění, snažte se zjistit si co nejvíce informací. Hodně lidí si stěžuje, že je zdravotníci neberou jako partnery v rozhodování, ale k tomu musíte o své nemoci také něco vědět. Každý kdo nemá žádné informace se rázem ocitne ve znevýhodněné pozici.
-
Pokud máte pocit, že se vám dělo bezpráví, stěžujte si. Budete-li mlčet, pravděpodobně si nápravu nezjednáte. Doby, kdy pacient mlčky všechno trpěl ,by měly být nenávratně pryč. O tom, co se s námi ve zdravotnickém zařízení děje rozhodujeme i my pacienti. A necháme-li si některé věci líbit, nesmíme se potom divit.
-
Pokud to jde, napište si dopředu poznámky a na všechno se zeptejte. Nemůžete si myslet, že lékař vám všechno řekne a vysvětlí, když se ani nedozví jaké nejasnosti vám běží hlavou. Jestli chcete něco vědět, buďte aktivní a ptejte se, protože dohledávání informací na internetových diskusích nemusí být vždy správná volba.
-
Prostudujte si svoje práva a trvejte na nich. Například chcete-li nahlédnout do své dokumentace a personál vám to nechce umožnit, ohánějte se erudovaně zdravotnickými zákony.
-
Chtějte vědět všechno o svojí léčbě, jaké máte léky, proč je máte, jaké mají vedlejší účinky a jak dlouho je máte brát. Je to vaše právo a na něm trvejte (slušně a zdvořile).
-
Zdravotníci mají právo na svoje emoce, mohou být naštvaní, smutní, nešťastní, přetížení, unavení , vyčerpaní. Jejich pracovní náplní není vždy se usmívat, ale poskytnout profesionální pomoc.
-
Ke zdravotníkům v jakékoliv pozici se nechovejte jako k podřízenému personálu. Sestřička není „pingl“ , nemusí přijít na každé vaše zavolání a měli byste se chovat tak zdvořile, jako kdybyste požadovali jakoukoliv jinou službu. Slova jako prosím a děkuji, by měla být na obou stranách naprostou samozřejmostí. A velmi byste se divili, jak často na ně pacienti zapomínají.
-
Za zdvořilé a příjemné chování se vám dostane nepříjemného přístupu s mnohem menší pravděpodobností.
-
Uvědomte si, že všechno má svoje limity. Zdravotníci nemůžou některé věci urychlit a změnit. Když je vám například řečeno , že výsledky budou za dvě hodiny, nemá cenu usilovat o ně dřív.
-
Zkuste si uvědomit na koho se zlobíte. Velmi častá třecí plocha bývá v tom, že si vylijete (často oprávněnou) zlost na někoho jiného. Neměli byste „seřvat“ doktora na příjmu za to, že jste moc dlouho čekali na sanitku.
-
Vnímejte věci v širších souvislostech. Čekáte dlouho na výsledek testů ? Představte si všechny výkony, které musel váš ošetřující personál za ten den udělat. Zdravotníci neustále musí pracovat přesně a bez chyb, často nemají pauzu ani na oběd. Nemocnice je přetížená a personálu je málo. Jeden lékař má v noci na starosti lůžkové pacienty a zároveň příjem. Nedávno jsem absolvovala pohotovostní zásah se synkem, který měl laryngitidu. Lékařka byla nepříjemná, nicméně ošetření se nám v rozumné době dostalo. Později jsem se dozvěděla, že má na oddělení dvacet pacientů, z toho dva v těžkém stavu a na ambulanci jí během dvou hodin přišlo 40 lidí, polovina z toho s naprostými banalitami (lehce odřené koleno). Všem musela poskytnout profesionální pomoc.
Jsou situace, které jako pacienti nedovedeme ovlivnit i při sebelepší spolupráci. Často takové, kdy jsme pro zranění a bolest značně znevýhodněni. Jsou ale také věci, které ovlivnit můžeme, zvláště můžeme-li se na ně dopředu připravit. Přeji všem, kteří dočetli až sem, aby měli do budoucna co nejméně nepříjemných zážitků.
Mgr. Kamila Wawroszová, Dětský klinický psycholog